Vy jste Žižkovák, že? Prý jste dostal dvojku z chování za to, že jste rozbil kamarádovi hlavu kamenem.
To bylo lžící na boty, kterou jsem měl v pytlíku. Vzal jsem tím spolužáka po hlavě. Paní učitelka mi kvůli tomu dala tehdy dvojku z chování. Já jsem ji neměl moc rád. A ona mě asi taky ne. Ona mi tenkrát říkala: "Z tebe, Šloufe, nikdy nic nebude. Z tebe bude tak akorát horník. Na nic jiného to v životě nedotáhneš." A vidíte. Mýlila se.
Byl jsem tady u vás v kanceláři asi třikrát a vždy jsem se tu potkal s vlivnými lidmi. (Třeba s lobbistou Martinem Ulčákem, s někdejším poslancem ČSSD Janem Žižkou nebo s podnikatelem Janem Gottvaldem.) Jak to děláte, že se k vám lobbisti, podnikatelé, ale i politici stále hrnou?
To se snad ani nějak cílevědomě dělat nedá. Nevím, vzniká to časem. Lidé nás vyhledávají sami. Mají zájem spolupracovat.
Lobbisti a konzultanti, jako jste vy, tráví prý 80 procent své pracovní doby v přítmí kaváren a restaurací. Je to tak?
Napište tam, že jsem se smál. Já kávu nepiju. Jdu tak dvakrát do týdne na pracovní oběd či večeři. A to už musí být spíš přítel, abychom si dali k dobrému jídlu i lahev dobrého vína, probrali rodinné životy. Většinu času trávím tady v kanceláři.
Ale s kancléřem Hradu Jiřím Weiglem, nejbližším spolupracovníkem prezidenta Václava Klause, jste se sešel začátkem roku v kavárně hotelu Savoy.
To byla výjimka.
Vaše schůzka těsně před prezidentskou volbou vyvolala skandál a řadu dohadů, že pomáháte Klausovi ke znovuzvolení. Navíc vás natočila průmyslová kamera a záznamy se pak za záhadných okolností dostaly přes bezpečnostní složky státu až na veřejnost. Neříkáte si, že byla chyba jít s Weiglem do Savoye?
Aspoň se ukázalo, jak tu pracují někteří politici a jejich poradci. (Podle jedné vyšetřovací verze si Šloufovo sledování objednalo Paroubkovo vedení ČSSD. Na celé akci se údajně podíleli někdejší šéf rozvědky Karel Randák a Paroubkův poradce Petr Dimun.) Utvrdilo mě to v tom, že se tu takovéhle věci děly už dříve, akorát se o tom nemluvilo. Kdyby se to nedělo, kdyby to ti pánové Dimunové a Randákové neuměli už předtím, tak to neudělali ani v tomto případě. Jenže tady holt narazili na určitou bariéru druhé části bezpečnostního spektra.
Na koho narazili?
Jak jsem to pochopil, tak tu jejich aktivitu monitorovala tajná služba BIS.
Někdy jste sledován, jindy odposloucháván. Policie vás zachytila třeba na odposleších bývalého kmotra podsvětí Františka Mrázka. Jaký máte pocit, když si uvědomíte, že jste pod takovým drobnohledem?
S tím pocitem jsem žil celý život. Musím s tím počítat, když jsem dělal politiku.
Všiml jsem si, že máte ve své pracovně na stěně pověšenou velmi vzácnou kresbu od Mikoláše Alše.
Ano, to je autentické dílo.
Vy jste sběratel?
To ne. Ale mám rád hezké věci. Koupil jsem si to pro radost.
Jen tak? To muselo být drahé...
Tak já vám to tedy řeknu. Bylo to v době, kdy jsem prodělával velmi těžkou životní etapu. Měl jsem rakovinu. A zaplať pánbůh, jsem ji přepral. Od té doby procházím pravidelně nějakými vyšetřeními. A zatím to vychází. Měl jsem tehdy tak velkou radost, že jsem si toho Alše prostě koupil.
Kdy to bylo?
V roce 2005, ale víc o tom nechci hovořit.
Ono se říká, že takováhle věc člověka v náhledu na život změní.
Víc si vážím života, to ano.
Před chvílí jste se odkazoval na "pána boha". Pokud se nemýlím, vy jste byl pokřtěný v kostele, že? Jak se to stane, že z katolíka nakonec vyroste komunista?
Přesně tak se divil i kardinál Vlk. Moji rodiče byli každý z jiného prostředí. Otec maminky byl hrnčíř, zakládající člen sociální demokracie na Plzeňsku. A můj otec byl ze živnostenského prostředí, holič na vesnici. Ta rodina byla katolická a mé pokřtění chtěl hlavně táta. I když on sám chodil do kostela tak dvakrát třikrát do roka.
A vy?
Chodil jsem dokonce i na náboženství. Ale po pravdě: mě to moc nebavilo, tak na mě rodiče ani netlačili. Já už jsem byl takový od dětství: na co si nemůžu sáhnout a co nemohu srozumitelně vysvětlit, k tomu jsem moc nelnul. Takže věřící vlastně nejsem. Ale moje přítelkyně, se kterou žiji, je a já to naprosto respektuji. Bibli mám samozřejmě načtenou. A nejen ji. Teď třeba vedu velmi vážné disputace s Milošem Zemanem o Koránu a o tom, jak tam je vyjádřena nenávist k jinověrcům. A docela neúspěšně se o tom dohadujeme. Protože on by ty preventivní údery furt praktikoval.
Vůči islamistům?
No. Protože on Zeman zastává stanovisko, že ne každý islamista je terorista, ale že každý terorista je islamista.
A vy se mu to snažíte rozmluvit. Daří se vám to?
Diplomaticky řečeno: zatím setrváváme na svých stanoviscích.
Nechá se Zeman vůbec o něčem přesvědčit?
Nechá, ale jen silou argumentů. Byly ale i případy, kdy na sílu argumentů nedal. Jeho největší ekonomickou chybou bylo, že souhlasil s násilným převzetím IPB do rukou ČSOB. A politickou, že předal vedení ČSSD Vladimíru Špidlovi.
Vy jste mu Špidlu rozmlouval?
Ano. Ale síla mých argumentů byla tehdy asi slabá. Špidla byl absolutně nekomunikativní člověk. Dvakrát jsme spolu byli na večeři, byl to takový pokus o přátelské setkání. A když jsem nemluvil já, bylo ticho. S takovým člověkem přeci nemůžete spolupracovat.
V jedné knize jsem se o vás dočetl, že jste zamlada psal básničky. Píšete je ještě?
Už ne. Už jsem zhrubl.
Vzpomínáte si na báseň Zklamání z roku 1965, kterou jste napsal z nešťastné lásky. Cituji: "Přišla a odešla jako pára…"
(Šlouf si náhle vzpomněl a začal recitovat) ... a usedla na okraj mé postele, aby vzápětí unikla jako mlha otevřeným oknem...
Mimochodem. Podtrhl jsem si slovo Mlha. Víte proč? (Kmotr Mrázek tak v odposleších říkal Miloši Zemanovi.)
Jo jo. (Šlouf se hurónsky směje)
Nevíte, proč se Zemanovi říkalo Mlha?
Já jsem to nikdy nepochopil. Asi kvůli té slovní hříčce: Miloš-Mlha. Ale já jsem to nevymyslel. Ode mě měl jinou přezdívku: Pupík. Ale proboha, to ani nepište.
To musím napsat. To jsem ještě nikdy neslyšel. A proč Pupík? Kvůli velkému břichu?
Ne. Kvůli té pozici. Jako vysoký hodnostář.
V kině právě běží dokument Občan Havel. Je tam jedna výborná scéna se Zemanem, který si u Havla naléval becherovku a říkal něco v tom, smyslu, že když jezdil na předvolební akce v pověstném autobusu Zemák, tak se tam děsně pilo. Že ani nevěděl, zda Zemák jezdil na naftu, nebo becherovku.
To řekl jo? Ježišmarjá.
A opravdu se "jezdilo" v Zemáku na becherovku?
Ne. Museli jsme být střízliví. Nemohli jsme z autobusu vypadnout na mítink s občany a být pod obraz. Ale bylo to těžké. Když k vám na Moravě přijde krojovaná dcérenka s tácem slivovic...
Jak vás tak poslouchám, pro vás muselo být to období se Zemanem jedno z nejšťastnějších v politickém v životě?
Víte, které bylo moje nejšťastnější období v politice? Když jsem byl předsedou národního výboru na Praze 7. Před listopadem 1989.
Vážně?
To bylo už v době perestrojky. Národní výbory mohly tehdy zakládat státní podniky, drobné provozovny. A my jsme založili dva podniky: Pragokonzult a Stavební podnik. A ten Pragokonzult byl v té době největší poradenskou firmou v Československu.
To jste mě překvapil. Nevadí vám, že si teď o vás lidé řeknou, že jste rudý komunista, který zasněně vzpomíná na minulou dobu?
Nevadí. My jsme tu dobu žili. A nemyslete si, že mě tehdy ti staří pupíci, co byli u moci, neštvali. Ti Miloušové Jakešové a ostatní dědové. Mně tehdy nebylo ani 40 let, byl jsem nejmladší předseda ONV v Československu, měli jsme plno plánů. A byli jsme stále drženi stranou, nemohli jsme do ničeho zasáhnout.
Po Listopadu jste už do politiky zasahoval "o sto šest". Když to shrnu, byl jste vždy velmi ambiciózní. A vždycky jste se snažil být v nějaké významnější pozici. Je možné, že se ještě někdy Miloš Zeman vrátí do politiky a vy s ním?
To by musela v politice nastat situace, že by bylo zapotřebí takového typu člověka, jako je Zeman. Vrátil se po mnoha letech Charles de Gaulle, vrátil se i Winston Churchill, ale vždycky byla ta potřeba ve společnosti evidentní. Jestli taková potřeba nastane, tak by Zeman takové volání veřejnosti určitě vyslechl.
A co vy v takovém případě? Byl by to i váš comeback?
To nevylučuji. Pokud by o to Zeman stál, tak se vrátím. Ale nechtěl bych zpátky do státního aparátu. Už nechci zaujímat volenou pozici.
Takže zase jako poradce?
Řekněme jako neformální poradce.
Vaše firma mi tak trochu připomíná rodinný podnik. Pracoval tu chvíli váš syn. Tajemnici vám dělá sestra. Uživí vás to?
Já myslím, že mě to uživí. Sem tam něco i uspořím. Noviny o mně psaly, že stavím dům v blízkosti golfového hřiště, ale já golf nehraju. Určitě si nestěžuju a jsem v podstatě spokojenej člověk.
Jste bohatý?
To se asi nedá říct.
V dobách komunismu jste vyučoval na vysoké škole kapitalismus. Napadlo by vás, že ho budete dělat v reálu?
Že to takhle dopadne, by mě tehdy nenapadlo ani ve snu.
