Kolonie tisíců tučňáků se kvůli ledovcům rozdrobila nejméně na pět skupin, které se stále ztenčují. "Je jisté, že počet mladých tučňáků je mnohem nižší než v předchozích letech," tvrdí Gerald Kooyman ze Scrippsova oceánografického ústavu v kalifornské La Jolla.
Když v říjnu navštívil Cape Crozier, zjistil, že život tučňáků narušil pohyb dvou ledovců známých jako B-15 a C-19. Dospělí jedinci se vydali za potravou pro svá mláďata a některé ptáky led umačkal.
"Nemohli jsme najít jednu skupinu," řekl BBC Kooyman spolupracující s kolegou Paulem Ponganisem. "Podle všeho byli v ledovém kaňonu, který zmizel následkem střetu dvou ledovcových ker."
Oba vědci porovnají poznámky o osudu kolonie s dalšími výzkumníky, kteří studují tučňáky kroužkové čelící podobnému nebezpečí. Riziko se však zmenšuje, protože ledovcové masy podle všeho odplouvají jinam.
Tučňáci císařští jsou potomky těch, které navštívili antarktičtí badatelé v roce 1911. Jedním ze tří členů výpravy po vedením Roberta Falcona Scotta byl Apsley Cherry-Garrard, který poté napsal knihu Nejhorší výprava na světě.
Cherry-Garrard, Bill Wilson a Henry "Ptáček" Bowers vlekli sáně téměř 100 kilometrů v naprosté temnotě a krutých mrazech, aby nasbírali vejce tuňáků na Cape Crozier.
Cestou málem zahynuli, když je mohutná sněžná bouře na tři dny uvěznila ve stanu. Dva kolegové Cherryho-Garrarda později zemřeli spolu s Robertem Falconem Scottem při zpáteční cestě z jižního pólu.
Cherry-Garrard se údajně nikdy úplně nevzpamatoval ze strašného zážitku nalezení těl Scottovy polární expedice. O jeho vědecké výpravě mnoho let nikdo nevěděl, protože muzea nechtěla vejce tučňáků vystavovat.
