Ačkoli mě "přátelé prospěšnosti" asi označí za šílence, zastávám jednoznačně druhý názor.
Dnešní statistické metody jsou natolik spolehlivé, že údaje, které potřebuje k řízení společnosti, si může vláda bez problémů zajistit komerčním sociologickým průzkumem. Povinné dotazníky nechť zasílá Marie Terezie, ne vláda třetího tisíciletí. Nesmírně byrokratickou, nákladnou a otravnou metodou stát zjišťuje věci, které už stejně někde má, jen je zabordelil. Když se chová takto pitomě, jsem přesvědčen, že i když mu dotazník vyplním pravdivě, všechno zase zabordelí. Nějaká úřadnice si do toho zabalí salám.
Výsledek: Nevím proč jsem sčítán, kdo mě sčítá a komu mě sčítá. Nechci být sčítán. A nemůžu se bránit otázce: Sakra, jakým právem mě vůbec někdo sčítá? Copak jsem číslo?
