A je tomu už více než týden, co se v rukou ministra zahraničí ocitla zpráva detektivní agentury Kroll, která na ministrovy náklady prověřila Čunkovy finance.
Protože Schwarzenberg s jejím zveřejněním začal otálet, vzbudil pochopitelně přesvědčení, že detektivové na Čunka našli kompromitující informace. Před Schwarzenbergem, ale především před lídry koalice se tak znovu otevřel starý problém.
Ten problém má i staré řešení. Čunkovu rezignaci. Možná už definitivní, ale nepředbíhejme. Odstoupení ministra podezřelého z korupce, střetu zájmů nebo třeba jen "nevinného opomenutí" nějaké té položky v majetkovém přiznání ještě není rozsudek politické smrti.
Je to krok závažný. Ale nemá nutně fatální následky, naopak může fatálním následkům předejít.
O Vánocích roku 1998 rezignoval tehdejší britský ministr průmyslu a obchodu, osobní přítel a spojenec labouristického premiéra Tonyho Blaira, Peter Mandelson. Důvod? Mandelson dva roky předtím neuvedl v majetkovém přiznání vyžadovaném při půjčce na koupi domu, že si vypůjčil 370 000 liber od movitého kolegy.
Když to prasklo, Mandelsonovo ministerstvo shodou okolností vyšetřovalo obchodní aktivity zmíněného kolegy – a přestože Mandelson byl uznávanou politickou hvězdou a sám se na zmíněném vyšetřování nepodílel, poroučel se.
Ani ne rok poté, v říjnu 1999, už očištěn, byl Mandelson zpátky ve vládě jako ministr pro záležitosti Severního Irska. V lednu 2001 však nedobrovolně opustil vládu podruhé. Tentokrát kvůli své "nestandardní" intervenci ve prospěch indického byznysmena.
Mandelson tvrdil, že se nedopustil ničeho nezákonného, což později potvrdila nezávislá vyšetřovací komise, ale přesto musel jít. Novináři ho tehdy odepisovali navždy. Mandelson je jako evropský komisař pro obchod už léta zpět ve vysoké politice.
Postavme jej na chvilku vedle Čunka. Jaká podoba: u obou vysoké sebevědomí, nedbalost v osobních financích a pohrdání "nepsanými" zákony.
A jaký rozdíl: Mandelson s důvody, které vedly k jeho rezignacím, nesouhlasil, ale v kritických chvílích chápal, že jeden podezřelý ministr ohrožuje celý vládní tým, zatímco Čunek, ač dobře ví, že jeho neujasněné finance ohrožují koalici, už si s klidem plánuje, jak bude po návratu z dovolené, stále pevně usazen ve svém křesle, zaskakovat za ostatní kolegy.
Že se mezitím rozhoduje o protestním odchodu nejvýraznějšího ministra zahraničí po listopadu 1989 (premiérovo hodnocení ministra Schwarzenberga) z vlády? A důvodem že má být Čunkova nestoudnost? Pche.
Jak by vypadala stávající vláda bez Čunka, jsme už koneckonců viděli. Žádná zaznamenatelná ztráta se nekonala. Vláda bez Schwarzenberga je také možná, ale premiér má ve svém pochvalném hodnocení ministra zahraničí pravdu. Jeho odchod by byl citelnější ztrátou než odchod Čunkův.
Nehledě na to, že ministra zahraničí by mohli solidárně následovat všichni ministři ze Strany zelených. Tím nepochopitelnější je pasivita, se kterou se premiér Topolánek k vyhrocenému sporu postavil. Past, o které premiér mluví, tu je.
Ale nenastražili si ji společně svými výroky Jiří Čunek a Karel Schwarzenberg, jak premiér tvrdí. Nastavil ji pouze první z nich. A na celou koalici. Pokud nechce cestu z pasti nabídnout on, je řada na premiérovi.
Protože Schwarzenberg s jejím zveřejněním začal otálet, vzbudil pochopitelně přesvědčení, že detektivové na Čunka našli kompromitující informace. Před Schwarzenbergem, ale především před lídry koalice se tak znovu otevřel starý problém.
Ten problém má i staré řešení. Čunkovu rezignaci. Možná už definitivní, ale nepředbíhejme. Odstoupení ministra podezřelého z korupce, střetu zájmů nebo třeba jen "nevinného opomenutí" nějaké té položky v majetkovém přiznání ještě není rozsudek politické smrti.
Je to krok závažný. Ale nemá nutně fatální následky, naopak může fatálním následkům předejít.
O Vánocích roku 1998 rezignoval tehdejší britský ministr průmyslu a obchodu, osobní přítel a spojenec labouristického premiéra Tonyho Blaira, Peter Mandelson. Důvod? Mandelson dva roky předtím neuvedl v majetkovém přiznání vyžadovaném při půjčce na koupi domu, že si vypůjčil 370 000 liber od movitého kolegy.
Když to prasklo, Mandelsonovo ministerstvo shodou okolností vyšetřovalo obchodní aktivity zmíněného kolegy – a přestože Mandelson byl uznávanou politickou hvězdou a sám se na zmíněném vyšetřování nepodílel, poroučel se.
Ani ne rok poté, v říjnu 1999, už očištěn, byl Mandelson zpátky ve vládě jako ministr pro záležitosti Severního Irska. V lednu 2001 však nedobrovolně opustil vládu podruhé. Tentokrát kvůli své "nestandardní" intervenci ve prospěch indického byznysmena.
Mandelson tvrdil, že se nedopustil ničeho nezákonného, což později potvrdila nezávislá vyšetřovací komise, ale přesto musel jít. Novináři ho tehdy odepisovali navždy. Mandelson je jako evropský komisař pro obchod už léta zpět ve vysoké politice.
Postavme jej na chvilku vedle Čunka. Jaká podoba: u obou vysoké sebevědomí, nedbalost v osobních financích a pohrdání "nepsanými" zákony.
A jaký rozdíl: Mandelson s důvody, které vedly k jeho rezignacím, nesouhlasil, ale v kritických chvílích chápal, že jeden podezřelý ministr ohrožuje celý vládní tým, zatímco Čunek, ač dobře ví, že jeho neujasněné finance ohrožují koalici, už si s klidem plánuje, jak bude po návratu z dovolené, stále pevně usazen ve svém křesle, zaskakovat za ostatní kolegy.
Že se mezitím rozhoduje o protestním odchodu nejvýraznějšího ministra zahraničí po listopadu 1989 (premiérovo hodnocení ministra Schwarzenberga) z vlády? A důvodem že má být Čunkova nestoudnost? Pche.
Jak by vypadala stávající vláda bez Čunka, jsme už koneckonců viděli. Žádná zaznamenatelná ztráta se nekonala. Vláda bez Schwarzenberga je také možná, ale premiér má ve svém pochvalném hodnocení ministra zahraničí pravdu. Jeho odchod by byl citelnější ztrátou než odchod Čunkův.
Nehledě na to, že ministra zahraničí by mohli solidárně následovat všichni ministři ze Strany zelených. Tím nepochopitelnější je pasivita, se kterou se premiér Topolánek k vyhrocenému sporu postavil. Past, o které premiér mluví, tu je.
Ale nenastražili si ji společně svými výroky Jiří Čunek a Karel Schwarzenberg, jak premiér tvrdí. Nastavil ji pouze první z nich. A na celou koalici. Pokud nechce cestu z pasti nabídnout on, je řada na premiérovi.
