Pokud by Němci volili v těchto dnech, kancléř a jeho vládnoucí SPD by dostala zhruba 26 procent, zatímco konzervativní unie CDU/CSU jednou tolik. Němci považují činnost kabinetu za (pod)průměrnou.
Jedinou superstar je šéf německé diplomacie Joschka Fischer, který je nejoblíbenějším politikem. Hned vedle něj trůní bavorský premiér a šéf CSU Edmund Stoiber, který si v nedávných zemských volbách připsal na konto triumfální vítězství.
Podle agentury Infratest klesla popularita kancléře na 46 procent, což je nejnižší hodnota od jeho prvního zvolení v roce 1998 a alarmující signál.
Kancléř Schröder sice koncem minulého týdne prosadil vládní většinou v parlamentu další reformní zákony, jeho dosavadní bilance je nicméně nelichotivá a ztráta důvěry značná. Ze všech členů vlády si právě v tomto bodě vysloužil nejhorší ohodnocení.
Po vítězství na podzim 2002 nad Edmundem Stoiberem a konzervativní opozicí si Schröder liboval v zahájení další rudozelené etapy a prohlašoval: "Německo už není žádný stát CDU."
Když přišla irácká krize, vystupoval jako mírový kancléř, znepřátelil si Spojené státy a na domácí scéně, poznamenané masovou nezaměstnaností, se prezentoval jako smělý modernizátor.
Ve snaze dostat zemi z obtížné hospodářské situace předložil program ekonomických reforem pod názvem Agenda 2010. "Na úspěchu reforem nezávisí jen náš blahobyt. Jako nejsilnější ekonomika v Evropské unii neseme rovněž zodpovědnost za růst a pokrok v Evropě," připomněl kancléř.
Při prosazování svých reformních návrhů se Gerhard Schröder ovšem nemůže obejít bez konzervativců, kteří mají převahu v horní komoře parlamentu Spolkové radě. Na Schrödera útočí také levé křídlo ve vlastní straně, kterému se nelíbí, že právě SPD musí prosazovat značně pravicovou, úspornou reformu. To rovněž bere straně volební preference.
Konzervativní Němce, kteří jsou léta zvyklí na štědrý sociální systém, tak snadno o nezbytnosti reforem a úsporných opatření nelze přesvědčit. Podle průzkumů veřejného mínění má vládní Sociálnědemokratická strana velmi špatné skóre. Propadá se do nevídaných hlubin volebních preferencí, vesměs v důsledku bolestných sociálních reforem, které musí prosazovat.
V posledních dvanácti měsících pohrozil Gerhard Schröder demisí celkem šestkrát. V průměru tedy takřka každých devět týdnů spojoval svůj další politický osud s prosazením odvážných reforem trhu práce, důchodů a zdravotnictví. Podobně jako jeho předchůdce Helmut Kohl chce být Schröder respektován, nikoli za každou cenu oblíbený.
Téměř ve všech důležitých otázkách jsou dvě třetiny Němců nespokojeny s prací vládní koalice sociálních demokratů a strany Zelených. Pokud by vládě vystavili vysvědčení, bylo by hodně podprůměrné.
