Všichni jsme v komunismu museli žít, ale (a to platí i pro protektorát) je rozdíl mezi spolužitím a spoluprací, koexistencí a kolaborací. Všichni jsme jezdili tramvají. Všichni jsme si kupovali jídlo, i když bylo vyráběno v komunistických podnicích... Je ovšem rozdíl mezi lidmi, kteří s režimem spolupracovali, kteří ho spolubudovali a nesou za to spoluodpovědnost, ať už byli ve straně nebo ne - a těmi, kteří jenom spolužili, píše v knize Děkuji, mám se výborně Ivan Medek.
Ivan Medek, v roce 1990.
Toto rozlišení je důležité. Uvědomění si, že nespolupracovali, nekolaborovali a nenapomáhali budovat zločinnou komunistickou totalitu napomůže obrovské většině lidí osvobodit se od ponižujícího mindráku, že se chtě či nechtě ušpinili, a oprostit se od pocitu viny či spoluviny. Tu jim už po léta očkují ti, kdož vydělují z předlistopadové společnosti "hrstku" disidentů a ostatní házejí do jednoho pytle. A jako by jim tím naočkovali "virus" Alzheimerovy choroby, který jim narušuje a ničí paměť a který může, bohužel, vést až k pomatení mysli. Ale kdo jsou ti očkující?
No nejspíše ti, kteří spolupracovali a kolaborovali, ti, jejichž svědomí není čisté. Volají po tlusté čáře za minulostí, a pokud připustí nějaké temné a hrozné historické období, vzpomenou na Bílou horu, fašistickou okupaci, někteří ještě tak trochu sovětskou okupaci, ale na vražedná padesátá léta nikoliv.
Je 17. březen 1939 krátce po poledni a Hitlerova návštěva Brna se chýlí ke konci. Ulice lemují kordony jásajících Němců
Potom lze rozumět, proč proti vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů (oč lepší je původně zamýšlený název Ústav paměti národa) tak vehementně spolu s komunisty bojovali sociální demokraté v čele s profesorem Jičínským. Proč po jeho schválení většinou parlamentu opustili poslanci ČSSD vedeni panem Zaorálkem sál. A proč ve středu senátor Dienstbier navrhl nezařadit na program schůze Senátu bod o projednání situace v ústavu.
"Alzheimer" v hlavách sociálních demokratů
Jiří KřižanNarodil 26. října 1941 ve Valašském Meziříčí. Jeho otec, majitel velké pily, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za "velezradu" a v roce 1951 popraven. Sám Jiří Křižan byl krátce před maturitou vyloučen z gymnázia. Pracoval v ostravských dolech a vystřídal mnoho dalších zaměstnání. V roce 1965 začal studovat scenáristiku na FAMU. Živil se jako scenárista. V listopadu 1989 spoluzakládal Občanské fórum a do roku 1992 působil jako poradce prezidenta Havla pro vnitropolitické otázky. Později zastával funkci náměstka ministra vnitra. V roce 1995 opustil politiku a vrátil se ke scenáristické profesi. K jeho nejoceňovanějším filmům patří: Je třeba zabít Sekala, Signum laudis, Stíny horkého léta a Tichá bolest. |
Potom je jasné, proč předseda ČSSD Paroubek ve středu 21. dubna 2010 trapně obvinil ústav, že se zapojil do volební kampaně ODS, když vešlo ve známost, že hlavní sponzor ČSSD Tomáš Melich byl řízeným agentem StB. (Mimochodem se to stalo v den, kdy Senát rozhodoval o zařazení bodu o situaci v ústavu na dubnovou schůzi Senátu.) Za plánovanou podporu a spolupráci v případě volebního vítězství musí předseda Paroubek komunistům samozřejmě zaplatit.
Alzheimerovský "virus" řádí v hlavách sociálních demokratů obzvlášť zuřivě, když jim vymazal z paměti už jednu spolupráci s komunisty v roce 1948 a předsedovi Paroubkovi fierlingerovský stín. Neměli by se zamyslet nad tím, komu pomůže plánované spojení k moci? Jim, nebo komunistům? Komu víc?
Pražský hrad 27. února 1948. Členové druhé Gottwaldovy vlády složili slib do rukou prezidenta republiky Edvarda Beneše.
Avšak ti, kdož si s komunistickým režimem nezadali, nespolupracovali s ním a nemají to pro dnešek a zítřek ani v úmyslu, mohou se poškození či ztrátě paměti snadno vyhnout. Prostě jenom tím, že nebudou chtít zapomenout. A není k tomu, naštěstí, zapotřebí ani tak hrůzné připomínky, jakou je Katyň. Nemají přece důvod vytěsňovat neblahou minulost, jako to dělají ti, kteří se na ní podíleli a mají na ní svůj podíl viny. Kteří si tu vinu nedokážou a nechtějí přiznat, a tudíž nejsou schopni omluvy a pokání. A přitom se dožadují v lepším případě odpuštění, ale především zapomnění, voláním po tlusté čáře za minulostí, která by jako cenzorova tužka jejich vinu odstranila.
Taková cenzura, domnívají se a doufají, znemožní dnešním osmnáctiletým a třicetiletým voličům, kteří bolševickou totalitu sami nepoznali nebo ještě nevnímali, uvědomovat si a chápat nebezpečí, jakým návrat komunistů k podílu na moci hrozí. A k tomu patří zlehčování takové hrozby, úsměšky pana Paroubka a paroubkovců nad "trapným" antikomunismem a strachu z něčeho, co podle nich už dávno není a neplatí. Poslanec ČSSD Jandák dokonce prohlásil: "Komunistů se nebojím, mohou pomoci a prospět této zemi, budou-li mít moudré názory." Svatá prostoto! Nejspíš pan Jandák nezná rozdíl mezi moudrostí a chytráctvím. Chytráctvím, s jakým komunisté své krutosti, teror, vraždy milionů lidí svádějí na jednotlivce, na Staliny, Gottwaldy, Pol Poty a další masové vrahy a tvrdí, že komunismus s tím neměl a nemá nic společného. Vždyť marxistické komunistické ideje jsou to jediné, lidumilné, krásné a nejlepší... Jako by Stalin, Gottwald, Pol Pot nepředstavovali komunismem vygenerovaný vrchol, jako by to nebyli komunisti.
Takto si Rudí Khmérové dokumentovali mučené vězně v Tuol Slengu.
Ech... Ale ne aby si někdo dovolil srovnávat je s fašisty! Ne aby byly komunismus a fašismus kladeny na stejnou úroveň, jako to, kromě mnoha jiných, dělá ve své knize Evropa ve válce Norman Davies: "Válku v Evropě ovládala dvě monstra zla, nikoli jedno. Každé z nich pohltilo ty nejlepší lidi v Německu i Rusku ještě předtím, než se pustilo do boje o nadvládu - do boje na život a na smrt. Osvoboditelé Osvětimi byli služebníky režimu, který provozoval ještě větší koncentrační tábory, než byl ten, který osvobodili". Jenomže co s tím, soudruzi, když je to Pravda.
Oslíčku, otřes se...
Tak jsem vyjevil, co si myslím a čemu se divím: že se u nás tolik lidí nechá omámit sliby o nastolení ráje, kde se nebude za nic platit, kde se bude každému a všem rozdávat a rozdávat - nejspíš má Jiří Paroubek doma ustájeného ušatce, před kterým bude klečet a žadonit: Oslíčku, otřes se, oslíčku, otřes se, protože jinak se z prázdné kapsy rozdávat nedá. Ale tolik se tím netrápím, protože nevěřím, nechci věřit, že těch se ztrátou paměti bude nakonec tolik. Věřím, že většině z nich se paměť včas vrátí. Přece bychom velice neradi dali na Gaussovu křivku, podle které je většina společnosti nepříliš chytrá. A taky předpokládám, že tomu, že komunisti by mohli mít moudré názory, mohou věřit jedině poslanec Jandák a jeho souputníci.
Exministr kultury Vítězslav Jandák na programové konferenci ČSSD v Teplicích. (13.3.2010)
Bude dobré, když se koncem května budeme na svět usmívat a na obligátní otázku si budeme s Ivanem Medkem odpovídat: Děkuji, mám se výborně.
AnketaKaždý z autorů zodpoví také stručnou předvolební anketu tvořenou šesticí otázek. Takto odpověděl Jiří Křižan. 1. Koho budete volit? TOP 09. Ostatně za ni kandiduji ve Zlínském kraji. 2. Kdy jste naposledy nehlasoval? V minulých volbách. Neměl jsem koho volit. Už jsem se nechtěl nechat přinutit k negativní volbě. 3. Věříte předvolebním slibům? Nevěřím. Především těm nesplnitelným ČSSD, to není program, to jsou plané třesky plesky. 4. Co je v naší politice nejhorší? Jiří Paroubek. Především kvůli jeho ochotě spojit se s komunisty. 5. A co nejlepší? Nejlepší je Karel Schwarzenberg. Mluví pravducí. 6. Proč vlastně volíte? Abych podpořil ty, kterým věřím -TOP 09 a starosty. |
