12. dubna: Na nemocniční pohotovost přicházejí vysokoškolský student a elektrikář, oba s horečkou. Lékaři předpokládají chřipku a posílají je domů.
13. dubna: Ráno jsou oba pacienti zpátky a jsou pokryti vyrážkou. Lékaři nyní předpokládají, že trpí dospělou variantou dětských neštovic. Nechávají je v nemocnici. Odpoledne další rozbory naznačují, že může jít o nebezpečné pravé neštovice. Večer je nemocnice uzavřena, zdravotníci ani návštěvníci nesmějí odejít, protože mohli být infikováni - viry neštovic se šíří vzduchem. Hlavní lékařské centrum USA (atlantské Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí - CDC) posílá do Baltimore vakcínu.
16. dubna: Zpráv o nemocných přibývá a prezident informuje národ o epidemii. Letiště však zůstávají otevřena, a tak se epidemie šíří do větších dálek.
18. dubna: První oběť, vysokoškolský student, umírá.
29. dubna: CDC oznamuje, že není dost vakcíny pro všechny, kdo ji chtějí. Dvě stě lidí v osmi státech USA, v Kanadě a také Británii je nemocných, ale nemocnice v panice zaplavují další tisíce lidí s chřipkou, kteří se bojí, že také mají neštovice.
15. května: Očkovací látky došly. Prezident vyhlašuje dva nejvíc zasažené státy za oblast katastrofy.
Červen: Epidemie pozvolna ustupuje. Zanechává za sebou čtyři a půl tisíce mrtvých.
Tolik oficiální představa útoku bioteroristů, pokud by použili už známé viry.
"Scénář je příliš optimistický. Ve skutečnosti by například té první nemocnici trvalo aspoň o den déle, než by neštovice odhalila," komentuje Gregory Moran z Kalifornské univerzity. "Půlka z jejích pracovníků by pak hned v panice utekla," dodává Michael Osterholm, státní epidemiolog z Minnesoty.
Kdyby ovšem teroristé měli k dispozici umělý choroboplodný zárodek, mohlo by vše být ještě podstatně horší