Popis všeho, co do dnešních dnů ČSSD pohltila, by zabral mnoho místa.
Když přičteme dvojdomou KDU-ČSL a US-DEU, kde se chytají větry všech směrů, máme možná nejpestřejší vládní koalici všech dob. Odtud rozumějme jejímu háklivému postavení.
Komunisté nabízejí jednotu: Podpoříme vaši menšinovou vládu, když vyženete lidovce s unionisty, tu pravicovou chamraď.
Špidla si může na prstech spočítat, že podpora komunistů by přinesla bezpečnější vládnutí než stojedničková většina. Ale to bezpečnější vládnutí by bylo pro ČSSD velmi nebezpečné.
Čím by totiž pak, v objetí s komunisty, ČSSD byla? Tím, čím kdysi: spolkem cancalů, zrádcovským klubem zkorumpovaných žluťáků, či jak jim v dějinách, vždy před věšením, komunisté nadávali.
Grebeníček dobře rozumí potížím socialistů a bezvýchodnosti jejich pozice v koalici s polopravicovými chaoty a lidoveckými kariéristy. Nabízí socialistům východisko: Opusťte ty nuly, uděláme spolu skutečně pravou levicovou koalici v zájmu pracujících, nejprve tichou, později hlasitou.
Grebeníček také dobře ví, že izolace komunistů znemožňuje standardní výkon politiky: odleva doprava a zpět. Neví však, že nejméně standardní na celé bídě české politiky je právě jeho stalinská strana.
Ale opustit stalinského ducha nemůže: vždyť odtud bere podporu v oblastech české lidové zuřivosti. Každá mírnější verze komunismu by Grebeníčkovi sebrala půdu pod nohama - na takové verze si stačí socialisté sami.
Grebeníček nabízí socialistům smrtonosně vstřícné gesto. Vzdejte se všeho, a já vás spolknu. Boty vyplivnu a ve vládě vám ponechám zdravotnictví. Sbratření na věčné časy. Špidla by neměl komunismus podceňovat.
