Sesmolíme rozpočet a požádáme banku o půjčku ve výši dvě stě dvacet tisíc korun. Úředník slíbí. Nakonec však z milého inkousta vyleze, že vám poskytne jen dvě stě pět tisíc. Řeknete si: Přestavba je zásadně nemožná! Jak já teď mohu s čistým svědomím předstoupit před svou rodinu? Kdybyste se tak zachoval(a), choval(a) byste se jako blázen.
Střízlivě myslící člověk by koupil lacinější lamino, o něco horší dlažky a bylo by. Z tohoto pohledu prostě nemůžeme panu Tvrdíkovi věřit. Tím, že mu Špidla přiškrtil rozpočet, neznemožnil reformu.
Bude jen o něco méně velkorysá, anebo, což by mělo poplatníka potěšit, šetrnější. Vrchní voják je však maximalista, svým gestem říká: Všechno, nebo nic! Možná však není ani zásadový chlapák, který by se nemohl svým vojínům podívat do velkých důvěřivých očí, ani hroutící se slaboch. Možná je to prohnaný taktik.
Špidlova vláda nemá pověst úspěšného týmu a být v ní až do hořkého konce není pro mladého politika nejlepší doporučení. Když říká, že musíme dodržet závazky vůči spojencům, vysílá také zprávu do Bruselu a Washingtonu.
Já jsem ten, na koho se v téhle pacifistické zemi můžete spolehnout! A voličům sociální demokracie zas vzkazuje: Já dokážu mezi těmito váhavci prásknout do stolu.
Ať jsou Tvrdíkovy důvody jakékoli, pro zemi je podstatné, aby se přechod k plně profesionální armádě nezpomalil. Není proč. Ministr obrany je sice zajímavý muž, ale tak důležitý rozhodně není.
