Pražská saunérka Kateřina Šmídová

Pražská saunérka Kateřina Šmídová | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

SAUNÉRKA: Lidi bavím jako skřítek i tanečnice, nahotu vnímám jako doktor

  • 162
K sauně patří horko, odpočinek a uvolnění. Kateřina Šmídová dokáže z klidného místa udělat zážitkové divadlo, při kterém návštěvníky sauny důkladně prohřeje a ještě je dokáže rozplakat. Povedlo se jí to například při kvalifikaci na mistrovství světa, kterou vyhrála s ceremoniálem Malé tajemství lesů. O saunování vypráví v dalším díle seriálu Lidé Česka.

Co vás přivedlo k saunování?
Úplná náhoda. Začínala jsem v Aquapalace jako animátorka, která dělá soutěže s dětmi, tančení a věnuje se jim okolo bazénů. Pak jsem dostala nabídku vypomáhat v saunách a šla jsem to zkusit. Teď už saunařinu dělám třetím rokem a z toho dva roky soutěžím. Nikdy předtím jsem v sauně nebyla a moji rodiče dokonce saunu moc dobře fyzicky nesnášejí, takže jsem nevěděla, jestli to vůbec budu zvládat. Nevěděla jsem ani, co je to ceremoniál.

Nevadila vám nahota hostů, když jste začínala?
Byla jsem hodně stydlivá a s tím mi práce pomohla se vyrovnat. Není nic nepřirozeného, když jsou lidé nazí, ale musí se to samozřejmě udržovat v nějakých mezích. Beru to profesionálně stejně jako doktor, který vidí nahotu každý den. Já sama jsem se nikdy neukazovala a máme oddělenou sprchu, protože i my se musíme po ceremoniálu sprchovat a udržovat hygienu. 

Lidé Česka

seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity.

Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi.

Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Co je smyslem saunového ceremoniálu?
Prvotně je za tím snaha zintenzivnit saunování. Poléváme kamna a zvedáme vlhkost a pocitové teplo, reálně teplota příliš nestoupne. Navíc pomocí ručníků víříme vzduch a promícháváme jednotlivé vrstvy vzduchu, které jsou různě prohřáté. Když pak mávnu na člověka horký vzduch, čemuž říkáme termonáraz, zintenzivní to zážitek ze saunování. Je to o relaxu a celý ceremoniál je nastavený na ideální prohřátí.

Samotné mávání je také vizuální stimul, takže lidé nemyslí jenom na to, že jsou v horkém prostředí a že to moc dlouho nevydrží. Když tam přijdeme, začneme mávat, tak se pozornost upne na nás a rychleji utíká čas. Používáme také aromaterapii, takže na kamna dáváme přes led éterické oleje, které se postupně vypařují a mají na lidi příznivé účinky.

Když jsme se setkali, byla jste oblečená jako břišní tanečnice a pak jste si oblékla africký hábit. K čemu kostýmy využíváte?
Předvádíme saunové divadlo, což je hodně specifická věc. Kromě toho, že zabavíme člověka, je samotné divadlo v sauně zážitek. Velkou roli hraje, že jste jako divák až na ručník nahý a v uzavřeném prostoru. Atmosféra pak na vás působí opravdu bezprostředně a více vtahuje do sebe. Kromě toho, že se díváte a posloucháte, tak postupně cítíte pocitově teplo a vůně, které se ladí společně s hudbou do příběhu, takže zážitek z toho je pak velmi intenzivní.

Kolik máte kostýmů?
Mám aktuálně čtyři a rozpracovaných deset. Orient byl můj první kostým bez příběhu. Dělám ale různé efekty s šátky, které lidi v sauně zabaví. Pak jsem měla připravenou Cestu kolem světa, kde jsem vystupovala jako letuška. Každé kolo ceremoniálu jsme přelétávali do jiné země a během toho jsem měnila kostýmy, což je při teplotě 90 stupňů výborná věc. Měla jsem oblečení na sobě a další věci jsem vytahovala z kufru pro letušku. 

Kde berete inspiraci pro vystoupení?
Ta přichází po každé soutěži, které se účastníme. Do ceremoniálů se promítají činnosti, které mám ráda a které můžu skrze sauny realizovat, i když se tomu už nevěnuju. Jsou to například břišní tance, které jsem dělala a stále mě baví. Jsem taky lehce zdatná ve střihu hudby a sama si šiju kostýmy. Musím taky říct, že mám hodně ráda herectví, takže se v sauně ideálně realizuju. 

Kateřina Šmídová

Narodila se v roce 1996 v Praze, žije v obci Lojovice poblíž Velkých Popovic. Začala studovat průmyslový design na Fakultě architektury ČVUT. Mezi její koníčky patří výtvarnictví, herectví, tancování, hudba a další činnosti, které obratně promítá do svých saunových ceremoniálů.

S jedním vystoupením jste uspěla na mezinárodní kvalifikaci v Německu. Co to bylo za příběh?
Dělala jsem ceremoniál s názvem Malé tajemství lesů. Vznikl tak, že mi dlouho všichni říkali, ať udělám skřítka, protože jsem malá. Pustila jsem se do toho a nakonec z toho byla nejroztomilejší věc, kterou jsem kdy vymyslela. Příběh je o malém stvoření, které se narodí ze semínka jednou za tisíc let, když ho les nejvíc potřebuje. Mám při tom na sobě hnědý hábit, během ceremoniálu vůbec nemluvím a dělám jenom skřítčí zvuky. Mávám a skáču, nemůžu na ty vysoké lidi dosáhnout. Je to vtipné samo o sobě, ani nemusím mít kostým.

V druhém kole nastane zlom, kdy v hudbě přijde kácení lesa. Dřevorubci mi zničí les a já umřu, což je velký herecký výkon, kterým jsem řadu lidí dokonce rozplakala. Pak přichází kolo vzkříšení, kdy bojuju za les. Jsou tam velká gesta s ručníky a hodně dramatická hudba.

Snažila jsem se dotvořit atmosféru také pomocí vonných esencí, aby se doplňovaly a zároveň se po každém kole přebily. Efekt pak byl takový, že po ceremoniálu ke mně přišel člověk, protože po soutěžích je zvykem pogratulovat a poděkovat saunérovi, a řekl mi, jak bylo skvělé cítit borovici ve chvíli, kdy se kácel les. Opravdu cítil čistou dřevinu. Můj ceremoniál jsem si moc užila, bavilo mě to a byla jsem neskutečně spokojená, když jsem vyšla vítězně ze sauny.

A zaujal skřítek i později na mistrovství světa?
Šla jsem s tím dál a lehce jsem to domýšlela a rozvíjela. Na mistrovství v Nizozemsku jsem ale skončila na chvostu. Byl to ale neuvěřitelný zážitek dostat se někam dál, než jen do Česka. Byla to velká zkušenost a stále můžu říct, že jsem mezi 30 nejlepšími saunéry na světě.

Jaké účinky mají na lidi v sauně vonné esence?
Účinků je celá řada a každá vůně je specifická. Chodíme kvůli tomu na školení aromaterapie. Například mentol a máta nám protáhnou dutiny a dýchací cesty. Citrusy nás zase nabudí energií. Levandule snižuje lehce tlak a je dobrá na nespavost, protože uklidní celé tělo. Každý z éterických olejů má škálu pozitivních účinků. Můžeme se na to dívat i z pohledu čínské medicíny, kde vám určité vůně mohou otevírat cestu ke štěstí a podobně. Je to obrovské množství informací, které se snažíme klientům nějak zprostředkovat a stále se učíme.

Zmiňovala jste, že esence dáváte přes led na kamna. K čemu to slouží?
Ve chvíli, kdy bychom to dali do vody nebo nedej bože nakapali na samotná kamna rozpálená až na 270 stupňů, tak se vůně spálí. Olej by se měl přes něco odpařovat. Přes vodu by hned protekl, takže ho nakapeme na připravené koule ze sněhu, ze kterých se vypařuje postupně. 

Než sněhovou kouli dáme na kamna, polejeme vodou kameny, abychom je zchladili. Poté znovu nalejeme vodu kolem koule a vše se začne pomalu vypařovat. Kvůli zintenzivnění odpařování kouli nakonec lehce rozbijeme a ještě jednou kolem ní nalejeme vodu. Musíme se vyhnout ledu, aby to hned neproteklo. Taková procedura nakonec sníží teplotu, aby se esence hned nespálila a vypařovala se do sauny postupně. Ceremoniál je rozdělený do tří až čtyř kol. Na každé se dává jedna esence a jsou tři polevy kamen, takže intenzita pak třikrát stoupá. Celé to trvá okolo 15 minut.

Někteří lidé neodloží mobil ani v sauně

Jak sauna prospívá našemu zdraví?
Je to dobré z mnoha hledisek. Určitě je blahodárná pro pokožku, která se hodně prokrvuje. Dámy chodí hodně z kosmetických důvodů. Zlepšuje to také kardiovaskulární systém, protože ho trénujete změnami teplot. Zároveň si zlepšujete imunitu, když své tělo vystavujete tak extrémním podmínkám. Musím říct, že od doby, co jsem tady, jsem odolnější vůči nachlazením a chřipkám. Správný koloběh je jít do sauny, zůstat tam po určitou dobu v závislosti na teplotě a potom se hned jít zchladit. Záleží jestli se chce člověk postupně ochlazovat anebo skočit do chladného bazénku.

Velké plus sauny také je, že v létě pomáhá lépe snášet teplo. Hodně lidí přitom v létě poleví v návštěvách. Protože proč by chodili, když je venku 30 stupňů? Když tady ale pracujete, musíte být v sauně i ve vedrech. Venku potom mám pocit jen na 26 stupňů a je to mnohem příjemnější. V zimě je to samozřejmě naopak. Pak už je mi sauna jasným domovem.

Předchozí díly

Může naopak škodit? Například saunérům, kteří tráví v sauně celý den?
Pokud máte nějaké obtíže a nezkonzultoval jste je s lékařem, tak to může být problém. Jsou zdravotní vady, přes které by se do sauny nemělo chodit. Nedávno jsem ale četla o studii z Anglie, která prokázala, že sauna na nějakou kardiovaskulární nemoc pomohla, pokud tam kardiak chodil dlouhodobě po menších dávkách. Dřív se to přitom nedoporučovalo. Stále se to vyvíjí.

Já sem chodím jednou týdně, protože studuju. V našem saunovém centru udělá jeden saunér za den tři až čtyři ceremoniály, což je příjemný počet. Když náhodou někdo vypadne a musím udělat pět až šest „ceremošů“, tak už je to hodně. Přijdu domů a lehnu. Sice jsem příjemně unavená, ale jsem zcela vyčerpaná.

Velice náročné jsou soutěže, kde probíhá ceremoniál za ceremoniálem od rána do večera. Tělo si mezitím nestíhá odpočinout. Lidé z profese to zvládají, protože jsou zdatní, ale většina z nás pak popadá s nějakou chorobou anebo musí alespoň dva dny odpočívat. Z mistrovství světa jsem si přivezla antibiotika.

Velice náročná je práce na hlavní pracovní poměr, kdy chodíte do sauny 25 dní v měsíci. Myslím si, že se to v takové míře nedá dělat celoživotně. Většina saunérů to proto má jako koníček nebo brigádu. Pokud se saunováním někdo živí, tak se po čase přesouvá do jiných oblastí v oboru nebo jde úplně jinam.

Stalo se vám, že někdo z hostů zkolaboval nebo se popálil?
Popálila jsem se já. Většinou se saunéři popálí párou, protože si občas nešikovně nalejeme vodu na kamna. Patří to k práci, musíte se od sauny nechat pokřtít. U návštěvníků se občas stává, že zkolabují. Skoro nikdy se to nepřihodí v sauně. Je to spíš přechodem do chladnějšího prostředí, kde to s nimi buď šlehne ve sprše, anebo rovnou, když vyjdou. Je to tím, že se postaví a vyjdou na chladný vzduch. Krev se jim nestihne rovnoměrně všude rozlít včetně hlavy, takže se člověku zatmí před očima.

Dělají lidé v sauně něco vyloženě nevhodného?
Přijde mi vtipné, když přijde člověk do rozpálené sauny s telefonem, přestože tu platí zákaz mobilů. Něco si tam pak sleduje, asi Facebook. Občas jsou tady i další extrémy. Měli jsme tady jednoho pána, který si vzal čínské nudle a „pucoval“ je ve Vulkánu, 100stupňové sauně. Potil se a jedl jídlo, co si přinesl. Přitom to není dobré ani pro člověka, ani pro saunu.

A nesetkala jste se oplzlými poznámkami?
Na mě přímo ne. Jsou to spíš poznámky, které slýchám kdekoliv jinde. Občas zazní něco jako: „Aby vám nespadl ručník“. Spíš se nám stane, že nemáme úplně hodného klienta, a pak se to musí řešit. Problémy se tady objevily asi jako v každé sauně, ale rozhodně to není každý den. Všude se najde blbeček.

Moje místo v Česku

odpovídají všichni hosté seriálu

Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše?

Pro mě to je vesnička Lojovice, kde jsem vyrostla a dodnes tam žiju. Máme dům, vedle je les a za námi pole s kravami. Mám to tam moc ráda, i když tam nemám přátele mého věku. Jsem ochotná odtud každý den dvě hodiny dojíždět do Prahy do školy.

Druhé místo mám asi pořád otevřené, ale určitě bude někde na jihu. Potřebuju poznávat teplejší místa na Zemi. To mi evidentně sedí.

Chodí podle vás Češi rádi do sauny?
Když kdekoliv řeknu, že dělám saunérku, tak na mě koukají divně. Zájem pořád není takový jako jinde ve světě. Lidé se ptají, jestli tam sedím s lidmi a jestli tam chodím nahá. Myslí si, že sedím v sauně celou směnu. Někteří zažili ceremoniály v zahraničí ve wellness centru na horách a pak jsou překvapení, že se něco takového odehrává i v Česku. Zároveň vidím, že začínají chodit noví lidé. 

Kdybych teď s tím přestala a jenom chodila do sauny, tak budu převážně chodit na ceremoniály. Mě tolik nebaví jenom sedět v sauně a čekat do konce vyměřené čtvrthodinky. Samozřejmě to lidé mohou mít jinak. Někdo to bere jako meditaci nebo relax, který potřebuje. 

Kam byste chtěla svoje umění dále rozvíjet?
Určitě bych se chtěla znova dostat na mistrovství. Mám pocit, že jsem se tam letos dostala lehkou náhodou a že se to nemusí stát znovu. Vystoupení i kostým jsem totiž zvládla připravit během týdne. Trochu se mi také zvedly ambice a už to nebude o tom, že si to půjdu zkusit a něco narychlo spíchnu. Chtěla bych se posunout dál.

Navíc se v rodině saunařů všichni známe. Je to specifické prostředí a uvolněná atmosféra. Všichni se tam máme rádi a rádi se tam vidíme. Je to spojené s relaxací a pohodou. Podle toho pak vypadají i soutěže. Rivalita tam není.

Jak dlouho byste u toho chtěla zůstat?
Mám to jako koníček. Vedle toho pokračuju ve studiu průmyslového designu, který, dá-li bůh, potom budu dělat i profesionálně. Je fajn, že mi sauna poskytuje fyzické vybití. Zároveň si u toho člověk psychicky odpočine. Tím, že si sem lidé chodí odpočinout a ne se hádat, tak jsou uvolnění a my tím pádem také.

Podívejte se na saunový rituál. Byli jsme loni na mistrovství v saunování:

1. dubna 2016


Článek se mi líbí
Lide Česka