Má co dělat, neboť první kolo voleb se koná už 22. dubna. Zatím to vypadá, že je největším favoritem. Předvolební průzkumy mu dávají asi třetinovou šanci, zatímco jeho největší soupeřka, socialistka Ségolene Royalová, si v posledních týdnech pohoršila na 24 procent.
Na Sarkozyho odchod z ministerstva naléhali mnozí představitelé levice. Tvrdili, že být šéfem resortu a zároveň prezidentským kandidátem znamená střet zájmů. Ale rezignaci mu radili i lidé z jeho vlastního tábora.
Přijde konečně změna?
Sarkozymu je teprve dvaapadesát, ale mezi francouzskými politiky patří k matadorům. Do veřejného života vstoupil už před třiceti lety, kdy se stal členem zastupitelstva na bohatém pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine. Od roku 1983 zde pak skoro dvacet let starostoval, v roce 2002 odešel na vnitro (odkud si ještě na krátký čas odskočil na ministerstvo financí).
Mnoho Francouzů mu věří. Sarkozy je dobrý rétor a má charisma, které mu neochotně přiznávají i odpůrci. Řada voličů soudí, že právě on je schopen přinést vytouženou změnu, která by zemi galského kohouta vymanila z táhlé společenské a ekonomické krize.
Změna, nový impulz, reforma. Právě to jsou slova, která v současné předvolební kampani zaznívají nejčastěji. Kandidáti vědí: je třeba se odstřihnout od zkostnatělé chirakovské éry, která nepřinesla nic moc dobrého. Chceme čerstvý vítr, vzkazují zase voliči. Čerstvý ano, ale raději nijak zvlášť prudký - obyčejný Francouz nemá rád, když se mu sahá na jeho sociální jistoty.
Chiracův odkaz
Nicolas Sarkozy je ze stejné strany jako Chirac. Odcházející prezident mu také minulý týden vyjádřil podporu. Ovšem poněkud chladnou, vyplývající spíše z partajní příslušnosti než ze vzájemných sympatií. - více zde
Ostatně celá Francie ví, že se ti dva nemají rádi. A Sarkozy může být jen rád, že ho Chirac nevychvaluje na každém kroku. Podpora odcházejícího prezidenta, který seděl v Elysejském paláci dvanáct let, je totiž mezi Francouzi rekordně nízká. Těsné spojenectví s Chirakem by tak mohlo Sarkozymu spíš ublížit.
Kořeny v Budapešti i Soluni
Sarkozy se narodil 28. ledna 1955 v Paříži. Jeho otec pocházel z maďarské šlechtické rodiny, matka byla Francouzka s řecko-židovskými kořeny. Sarkozy i jeho dva bratři Guillaume a Francois vyrůstali v Paříži. Otec rodinu opustil už v roce 1959, později se znovu oženil a zplodil další dva potomky.
Nicolas Sarkozy studoval práva a ve dvaadvaceti vstoupil do politiky. "Je hyperaktivní, cílevědomý, skutečný dříč, který nikdy neodpočívá," říká Anita Hausserová, která o něm napsala knihu. "Snaží se působit jako politik, který má blízko k lidem a který vyřeší jejich problémy."
Ale jako ministr vnitra dokázal Francouze rozdělit na nesmiřitelné tábory. Je znám tvrdým postojem vůči přistěhovalcům. Mládež z pařížských předměstí, kde se předloni odehrávaly prudké pouliční protesty, nazval chátrou.
Nechce, aby Turecko vstoupilo do Evropské unie. Ale také od začátku kritizoval invazi Američanů do Iráku. A navrhoval, aby stát přispíval francouzským muslimům na stavbu mešit.
