„Máte jen jednu ránu a dvacet sekund časový limit, do té doby musíte vystřelit. Vzdálenost 200 metrů,“ udílí rozhodčí pokyny před jednou z disciplín, kterých během tří dní odstřelovači na střelnici v Bzenci absolvují desítky.
Ukazuje přitom zblízka „terč“ - list papíru s fotografií osoby zahalené v nikábu. Vidět jsou jen oči. „A místo zásahu je zde,“ obrací naráz před hloučkem fotografii na druhu stranu. Ten samý snímek, jen někde v místech, kde lze pod zahalením vytušit nos, je bílý kruh o průměru asi pěti centimetrů.
Zazní píšťalka a krátké absolutní ticho přeruší desítka výstřelů snad v jedinou chvíli. Znovu pronikavý hvizd, limit dvaceti sekund právě vypršel a závodníci nevzrušeně mezi sebou probírají, ne zda, ale jak se jim úkol podařil.
„Jde hlavně o to, aby se odstřelovači potkali a mohli si vyměnit zkušenosti,“ říká Pavel Lipka, velitel 7. mechanizované brigády, která mezinárodní šampionát odstřelovačů pořádá. Závody v takové podobě se v Česku pravidelně konají už od roku 1998.
Na jižní Moravu se letos sjelo 72 odstřelovačů z devíti zemí. Kromě příslušníků české armády, policie ale například i Celní správy také z Belgie, Británie, Finska, Itálie, Polska, Slovenska a Slovinska.
Úkoly simulují bojové situace
Od pondělí soupeří v dvoučlenných týmech i jako jednotlivci ve speciálních střeleckých disciplínách, které mají prověřit jejich schopnosti. Střílí se až na vzdálenost 800 metrů, na stacionární i pohyblivé cíle nebo v noci bez použití přístrojů nočního vidění.
Na mezinárodní šampionát odstřelovačů přijelo do Bzence 72 elitních střelců z devíti zemí
Vyvrcholením soutěže pak je 24 hodinové cvičení se střelbou s taktickým námětem, který má co možná nejvěrněji simulovat bojovou situaci. Přesné zadání úkolů ale organizátoři neprozradí, aby soutěžící museli sami rychle na situaci reagovat a nemohli se předem připravit. Po noci v terénu pak nad ránem nevyspaní a utahaní musí plnit další střelecké disciplíny.
Jen pro představu, loni se na „scéně“ objevil tank, výbuchy a palba, v níž museli odstřelovači vyhledat a eliminovat svůj cíl. „Je to zaměřeno na vojenské odstřelovače, pro ty policejní je tak mnoho úkolů něčím zcela novým. Ať už jde o maskování nebo orientaci na bojišti,“ konstatuje Lipka.
Nové je také to, že organizátoři na šampionát po osmi letech pustili novináře, i když za velmi přísných avšak pochopitelných podmínek. Žádná jména závodníků ani jejich obličeje. To kvůli jejich bezpečnosti. Nikdo z nich totiž nemůže vědět, kde a proti komu může za pár týdnů působit.
Přibližně si zařadit některého z odstřelovačů alespoň k nějaké armádě či jednotce vlastně moc dobře nejde. I každý z dvojice jediného společného týmu používá totiž tak roztodivnou a pestrou směsici nestandardní výstroje a oblečení, že to zkrátka není možné určit. Jen pro představu například chlapík, co zrovna střílí, má kalhoty v barvách německého Bundeswehru, blůzu britské armády a kšiltovku s odepínacím štítkem „Slovakia“. Když se pak postaví, mluví česky. A podobné je to i se zbraněmi. „Co tým, to originál,“ dodává Lipka.
Hlavně nebýt odhalen
O několik kilometrů dál, poblíž Hodonína, je další skupina závodníků v terénu na tamější bývalé armádní střelnici. Tady musejí odstřelovači prokázat kromě přesné střelby další důležité dovednosti. Od rozhodčích před několika hodinami dostali souřadnice. K nim se musí maskováni nepozorovaně dostat tak, aby byli schopni zasáhnout cíl v podobě plakátu islamisty v životní velikosti.
Hned vedle terče však stojí obytný kontejner a z jeho střechy celou louku a okraj lesa pečlivě dalekohledy pročesávají rozhodčí. Pokud zahlédnou odstřelovače, pohyb či jen něco, co se jim nezdá, navigují vysílačkou přesně na místo „chodce“. Pokud se tam odstřelovač ukrývá, má smůlu, byl prozrazen.
Více jak hodinu tráví odstřelovači během jedné z disciplín jejich šampionátu v Bzenci pomalým plazením k cíli. Musí si najít nejvhodnější místo a nebýt odhaleni
„Tři kroky rovně k té borovici, otoč se doleva a krok před tebou je odstřelovač,“ naviguje rozhodčí na zhruba 200 metrů jednoho z chodců, který ukrytého odstřelovače vzápětí odhaluje až ve chvíli, kdy na něj ve vysoké trávě takřka šlápne.
Ti, které takto ani po zhruba dvou hodinách pátrání neodhalí, mají to nejtěžší za sebou. Vyhráno však ne. Pokud se nedostali nepozorovaně dostatečně blízko k cíli, neuvidí od rozhodčích na tabulce formátu A4 své startovní číslo, které v jednu chvíli ze střechy ukážou směrem k lesu a nebudou moci dvakrát vystřelit slepými na potvrzení. A nesplní pak také další bodovaný úkol, totiž na zvuk píšťalky se do půl minuty dostat k rozhodčím.
„Plazil jsem se asi hodinu, pomalu jsem se přesunoval k cíli, aby mě rozhodčí nespatřili a povedlo se,“ popisuje po doběhnutí ke kontejneru jeden ze slovinských odstřelovačů. Za chvíli ho čeká další úkol. Na zhruba sto metrů zasáhnout na plakátu skupiny lidí v životní velikosti přesně tu osobu, kterou mu organizátoři ukázali už o den dříve.
Soutěži vévodí preciznost
Od startu soutěže se závodníci prakticky nezastaví. Ačkoliv to vypadá, že jen tak postávají na písčité střelnici, vše se rychle mění v akci, při které musí členové týmů dokonale spolupracovat. Jako když od rozhodčích dostanou příkaz, aby si připravili čtyři náboje.
Jeden z dvojice ulehá ke zbrani, druhý od rozhodčích získává informace o cíli, který bude nutné zasáhnout. Jde o 24 malých černých čtverečků na bílém podkladě rozdělených pravidelně do čtyř sloupců po šesti. Rozhodčí na okamžik ukáže, které čtyři náhodně vybrané mají střelci v opět velmi krátkém časovém limitu na 200 metrů zasáhnout. Píšťalka. „Druhý-čtvrtá, třetí-první...“ ozývá se, když přibíhají ke střelcům a rychle a hlavně přesně jim vysvětlují, na co střílet.
Šampionát odstřelovačů v Bzenci
Za zhruba dvě hodiny, co mám možnost je sledovat, zvládnou takových podobných úkolů asi deset. Všechno rozhodčí pečlivě bodují. Rozhodují přitom opravdu milimetry a desetiny sekundy. Kromě poháru pro nejlepšího jednotlivce mají organizátoři připravenou tradičně i cenu o „nejpreciznější ránu“. A právě preciznost střel zde hraje nejdůležitější roli. Ať už závodníci střílejí na různou vzdálenost od 100 do 800 metrů nebo ve stoje či z nadhledu z věže. „Musí prokázat všechno, co se naučili a umí,“ tvrdí hlavní rozhodčí Petr Marek.
Se svým týmem se snaží úkoly připravovat tak, aby byly co možná nejrealističtější. „Samozřejmě kromě živých cílů,“ říká s úsměvem. Každý odstřelovač musí být podle jeho slov nejen vynikající střelec, ale také dokonale znát celou řadu věcí a být neobyčejně psychicky odolný.
Za uměním jsou hodiny dřiny
„Především to musí být kliďas, žádný nervák. Musí to mít prostě v hlavě srovnané,“ popisuje Marek. Samozřejmostí je pak zdatnost v topografii, balistice, zbraních, munici, optice a nebo umění přežít v divočině. „Ta přesná střelba je už jen výsledek, konečná fáze. Předchází tomu maskování, pohyb v terénu, aby ho protivník neodhalil, a to vše je hodně těžké,“ vypočítává.
Velice důležité je pak zdraví - fyzické i psychické. Neměl by například nosit trvale brýle. „Když mu spadnou a rozbijí se, rázem není schopen střílet. Problém mají také třeba kuřáci. Když mají ležet někde šest hodin nepozorovaně na pozici a nemohou si zapálit, mají rázem svalový třes,“ říká Marek.
Příběhům o tom, že odstřelovač trefí pětikorunu na sto metrů desetkrát z deseti pokusů, se jen pousměje. Je to podle něj dané přesností zbraně, kvalitou optiky i munice. Pokud se prý sejdou tyto tři faktory, pak je dobrý odstřelovač na 100 metrů schopný bezchybně trefovat i takto malé cíle.
Fotografie    |
A co se týká cílů v „životní velikosti“ na velké vzdálenosti, tvrdí: „Musí ovládat balistiku, vítr, svůj zaměřovač, to jsou hodiny a hodiny tréninku na střelnici. Pak je schopen eliminovat cíle na 1 až 1,5 kilometru.“
Obecně tady žádné mladíčky mezi závodníky moc nenajdete. Do postarších pánů s prošedivělými vousy by zase nikdo neřekl, že patří mezi elitní střelce. „Je to běh na dlouhou trať. Dobrý odstřelovač je vyzrálý ve věku 40 až 45 let. Pak je schopen sám uvažovat, rozumně myslet, je spolehlivý na té nejvyšší úrovni,“ konstatuje.
Musí se tomu však absolutně věnovat. „Není to o tom, že odloží uniformu, jde domů a vrátí se k tomu za měsíc. Kvalitní odstřelovači mají i své vlastní zbraně, jezdí po závodech, neustále se tréninkem udržují a zlepšují,“ dodává Marek.
