Na stránkách www.lidovky.cz/samizdat je tak dostupný i Havlův článek Noviny jako škola, který uváděl jejich první samizdatové vydání z roku 1988. Do listu kromě pozdějšího prezidenta přispívali třeba Petr Pithart, spisovatel Ludvík Vaculík, šéfredaktorem se stal Jiří Ruml.
Ten napsal pro LN například rozhovor s budoucím ministrem průmyslu Miroslavem Grégrem, kterého tehdy vyhodili z křesla ředitele děčínského závodu Desta, protože kritizoval sovětskou okupaci z roku 1968.
Lidovky v době, kdy oficiální tisk krotila přísná cenzura, přinášely z pera disidentů ostrou kritiku režimu a poměrů panujících v komunistickém Československu. Vycházely v nákladu 350 kusů, který ale dychtiví čtenáři tajným kopírováním zvyšovali až na deset tisíc.
Alexandr Vondra přispěl reportáží o cestě za Alexandrem Dubčekem do Bratislavy. Nynější místopředseda vlády ho jel požádat, aby podepsal petici za propuštění Vondrova přítele, básníka Ivana Jirouse. Dubček to kvůli obavám z perzekuce neudělal, což mu Vondra v listu vyčetl.
Noviny umlčel jen Hitler a bolševik
Lidové noviny jsou jedním z nejstarších českých listů. Mezi jejich redaktory a spolupracovníky najdeme řadu zvučných jmen - namátkou Karel Čapek, Josef Čapek, Ferdinand Peroutka, Karel Poláček, kresbami do nich přispěl i autor Ferdy mravence Ondřej Sekora.
První číslo vyšlo v Brně roku 1893. Vydávání přerušily hned dva totalitní režimy. Nejprve na několik posledních týdnů druhé světové války nacisté, v roce 1952 na dlouhá desetiletí komunisté. Po uvolnění poměrů ve druhé polovině 60. let se ještě vydávání obnovit nepodařilo, k tomu došlo až v lednu 1988, byť jen v ilegalitě.
Zasloužil se o to především novinář Jiří Ruml. Za vydávání listu byl komunistickým režimem pronásledován, měsíc před jeho pádem v listopadu 1989 byl zatčen a ruzyňskou věznici opustil až po převratu. V čele Lidových novin zůstal do června 1990, to už se ale Lidové noviny nemusely skrývat a jediným nebezpečím pro ně byla konkurence.
