Sajára, 400? La, la! Jaké to je, když ve válečné Libyi sháníte auto

Benghází (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Salam alejkum, my name is... Takhle začnete a brzy zjistíte, že to půjde ztuha. Ibrahím na druhé straně drátu sice umí anglicky, ale... "Zavolejte Sulejmanovi, on vám pomůže," říká. Šukrán čili díky. Jenže u Sulejmana to je stejná písnička.

"Zavolejte Mohamedovi, tady máte na něj číslo," říká. Šukrán, děkuji. Mohamed to ale zvedne až po pár hodinách. Jenže je teď v jiném městě a nemůže posloužit jako tlumočník, natož aby sháněl auto pro české reportéry, kteří se chtějí dostat dál na jihozápad, do měst, kde se dost bojuje.

Ana sahafi men čík, tak se říká: Jsme novináři z Česka. Prima, ale co teď? Naštěstí se objeví Salím, který rychle pochopí, oč jde. Slíbí, že se pokusí pomoci. Jenže hodiny ubíhají, pro reportáž z bojové čáry to chce co nejdříve se posunout o pár set kilometrů na jihozápad.

Zpoza obzoru duní mohutné detonace. Děje se někde něco? Benghází je uprostřed osvobozené Libye, ale těžko to zjistit, protože Kaddáfí přestřihl internet. Fungují však satelitní televize. Všichni tu sledují panarabské al-Džazíru a al-Arabíju. Zprávy hovoří o leteckých útocích kdesi u Benghází.

Ana sahafi men čík

Nakonec se ozve telefon, že na recepci hotelu kdosi čeká. Jsou to dva mladíci, Dáhr a Valíd. Salam alejkum, ana sahafi men čík, O. K.? Alejkum salam, O. K., opáčí oni a překvapeně se zeptají? Čík? Pavel Nedved? Yes, říkám a pro jistotu ukazuji na sebe: Nedvěd. My country.

Malý slovníček pojmů

Salam alejkum – univerzální arabský pozdrav, znamená „mír s tebou“. Odpověď je: Alejkum Salam.
Šukrán – arabsky děkuji
Sajára – arabsky auto
Benghází – druhé největší město Libye, asi milion obyvatel, dnes metropole svobodné východní části země.
Libyjský dinár – místní měna, momentálně stojí jeden dinár necelých dvanáct korun.
Lockerbie – skotské město, na které se 21. prosince 1988 po teroristickém útoku spáchaném Libyjci zřítil americký letoun společnosti Pan Am. Zemřelo 270 lidí.

V mé malé zásobárně arabských slov je ještě sajára, auto. Salím, sajára? "Yes, yes, Salím," odpovídají. Takže to šlo přes Salíma, říkám si.

Nadchází dlouhá hodina vyjednávání, a kdykoliv se objeví nějaká neshoda, posunková řeč prošpikovaná anglickými slovy raději odbočí jinam. Kaddáfí crazy, šílenec, yes... Lidé ve světě včetně "my country" si přejí, aby Kaddáfí padl, ale bojí se, jestli ho nenahradí nějaký islámský radikál. Understand?

Dáhr si zapaluje cigaretu. "Four hundred, libya dinar, yes?" navrhuje za cestu do Adžedábíji a Bregy, což je přes 200 kilometrů. La, la, ne, ne. Too much. Na papírek píšu číslo 250 (asi 2 900 Kč). Dáhr má dva mobily, mluví hlučně do obou naráz, baví se se dvěma řidiči najednou. Valídovi zjevně vrtá hlavou, co zaznělo před chvilkou.

"Islam, yes!" dá si ruku na hruď. A partička v recepci se začne emotivně dohadovat, co znamená slovo "radikál". Jde kolem Ašráf, bangladéšský pikolík, který umí trochu anglicky i arabsky, a vysvětlí jim to.

No bin Ládin, no Lockerbie

Jedna potíž zůstává. Partička si zjevně myslí, že to já si myslím o nich - že jsou radikálové. "No al-Káida, no bin Ládin!" vášnivě gestikulují a bijí se do prsou. "No Lockerbie. Lockerbie crazy Kaddáfí!"

PODÍVEJTE SE:

Na snímky fotoreportéra MF DNES

Na papírku dostávám nabídku 350. La, la, anebo raději už říct yes? Ještě počkám a půjdu na to trochu jinak. Ok, sajára, 350, Aždabíja, Brega, ale: two days, dva dny? Valíd a Dáhr se na sebe podívají a začne nové kolečko telefonátů.

Naštěstí tu je Ašráf, takže lze rychle vysvětlit, že účelem novinářské cesty je právě to, aby lidé v "my country" pochopili klíčovou věc. Svobodná Libye rozhodně nevypadá na to, že se stane baštou islamistických bláznů. Hoši se začnou zubit. Yes, my friend!

Dáhr? přeruším jeho hovory. 300, one day, O. K.? Oči mezi dvěma mobily zasvítí spokojeností. Yes, řekne. Zítra ráno opravdu přijede minibus. Šukrán, Salíme, Dáhre, celá partičko.