Příchozí odrazuje hned u vchodu do zařízení nápis: "Nevstupujte, nakazíte se infekční nemocí." Zadní křídlo budovy, vydávané bývalým režimem za televizní studio, bylo vyhrazeno nemocným s virem HIV.
Budova je od 7. dubna prázdná. Dva dny před osvobozením Bagdádu ji opustily tři nemocné ženy a dvě děti. Navzdory varováním před infekcí pak svobodní Iráčané nemocnici vyrabovali.
Karím Nada patří k několika málo doktorům, kteří se sem vrátili. Vypráví, že právě v zadním křídle byli drženi nemocní i s rodinami, bez možnosti návštěv a vycházek a pod dohledem vojáků.
Jeho kolega Alí Husajn nikdy nezapomene na utrpení pacientů. "Někteří pacienti stále krváceli, jiní umírali v nesnesitelných bolestech. My jsem totiž neměli vůbec žádné léky, které by zmírňovaly utrpení," přiznává lékař.
Pacienty, kteří zemřeli, si jejich rodiny ani nesměly prohlédnout. Těla byla ve dvojité, dřevěné a ocelové rakvi uložena na jednom ze dvou tajných bagdádských hřbitovů.
V pláči vzpomíná na utrpení křesťanka Zubajda, matka dvou dětí, které se virem údajně nakazily z krve dovezené z Francie. S nemocnými dětmi byla izolována dva a půl roku. Saddámovi nikdy neodpustí, že nesměla obejmout zemřelého syna.
"Nenechali nás ani pohřbít mrtvé, protože na tělech prováděli různé experimenty," uvádí sedmapadesátiletá žena. Její nakažené syny režim našel podle záznamů v lékařských kartách a na základě udání sousedů.
"Vláda rodině hrozila, že skončí ve vězení a že se nikdy nedostane na svobodu. Pak nás Saddám Husajn omilostnil, museli jsme ale podepsat prohlášení, že své děti nepošleme do školy a nebudeme se s nikým stýkat," říká Zubajda.
Její syn Basám doplňuje, že nakažení nesměli dokonce ani uzavírat manželství. Výjimku tvořily páry, v nichž byli oba infikováni.
V Iráku byl AIDS poprvé zaznamenán v roce 1986. Bagdád uváděl v oficiálních statistikách 180 nakažených. Podle lékařů jich ale byly stovky. Jejich záznamy jsou nyní poházené na podlahách vyrabované nemocnice.
