„Myslím, že na hlavu je teď Norsko nejvíc do šachů zblázněnou zemí na světě,“ říká padesátiletý Lars Petter Fosdahl, spolumajitel šachového baru Good Knight v Oslu. Nejen k němu si lidé chodí zahrát téměř národní hru.
Dámami a pěšci lidé tahají v kavárnách i v hospodách u piva, kde se nicméně šachy staly oblíbenou podstatou soutěží, při kterých je cílem co nejvíc se opít. Děti hrají šachy s kamarády, učí se je už ve školce. Mánie, kterou před pár lety odstartoval norský šampion Magnus Carlsen, je vidět všude, píše americký deník The New York Times. Hrát šachy je v Norsku zkrátka cool.
Lidé je trénují na mobilu cestou do práce nebo těsně před usnutím, do online hry se pravidelně pouští až půl milionu z nich. Do sluchátek si pouští podcasty o šachách a prodejny deskových her jen těžce drží krok s poptávkou po této, pro mnohé přespolní nepříliš atraktivní, hře.
To potvrzuje prodejce Oystein Brekke, který ještě před začátkem norského šachového šílenství míval kolem dvanácti objednávek šachovnic denně. Během jednoho z Carlsenových zápasů v roce 2013 však nemohl uvěřit svým očím, když ho syn přivolal k firemnímu počítači - za jedinou hodinu jim přišlo dvě stě objednávek.
Carlsen zůstává mistrem světa, Caruanu přehrál v rapid šachu |
„V našem obchodě už to pak nikdy nebylo jako předtím,“ vypráví Brekke. Zdvojnásobil se také počet členů v norském šachovém klubu, který do té doby zažíval spíš stagnaci.
Osmadvacetiletý šachista Carlsen vyhrál titul mistra světa čtyřikrát po sobě, už v roce 2005 o něm vznikl film The Prince of Chess a v Norsku je nenápadný hráč národním hrdinou. Norové si také díky jeho aplikaci mohou zahrát přímo s ním, tedy spíše s jeho mladším já. Zájemci si ve hře Magnus’ Kingdom of Chess mohou vybrat svou úroveň na základě Carlsenových starších her.
Learning chess should be fun. That’s why my newest app, Magnus’ Kingdom of Chess, teaches kids chess in a brand new way. Download the game today, and join me on a chess learning adventure https://t.co/yANTpG34qq https://t.co/M2QzKAinej
K tomu, aby se šachy staly populární kratochvílí i u běžného obyvatelstva, by však pouze jeho sláva nestačila. Notně k tomu přispěla také norská veřejnoprávní televize NRK.
Ta proslula vysíláním „pomalých“ pořadů, jako je několikadenní plavba lodí norskou přírodou, plápolání ohně v krbu či pletení svetru. V roce 2013 se pak rozhodla živě odvysílat šampionát, ve kterém Carlsen později získal svůj první titul mistra světa.
Norové rekord nepokořili, svetr v přímém přenosu pletli přes osm hodin |
Každé kolo přitom trvá několik hodin a sledování zápasů může laikovi připadat stejně zábavné jako pozorovat, jak „zasychá barva“, jak přenos okomentovali v americké televizi CBS.
Televize přenos doplnila hosty ve studiu, kteří každý tah komentovali a analyzovali, na obrazovce se vypočítávala i aktuální pravděpodobnost výhry a hosté jednotlivé pohyby figurkami ukazovali i na šachovnici před sebou. Riskantní krok se NRK vyplatil a z nezáživného sportu udělala tahák.
Na přenos se tehdy podívalo 335 tisíc lidí a v dalších letech počet diváků jen rostl. V roce 2016 už si jej zapnulo přes 760 tisíc Norů, tedy více než polovina těch, kteří právě seděli u obrazovek. Pozorovatelé trendu se však nemohou shodnout, jestli brzy neupadne do zapomnění stejně jako předchozí národní sport - curling. I ten kdysi pobláznil Norsko.
