"Byla jsem pod intenzivním fyzickým a psychickým tlakem, i když jsem nebyla fyzicky mučena," řekla dvaatřicetiletá novinářka americkému rozhlasu NPR. "Ani dnes ještě nevím, proč mě zatkli, nebylo to kvůli tomu, že jsem si koupila alkohol, ani kvůli reportáži, kterou jsem natočila bez akreditace," doplnila.
Roxanu Saberiovou zadrželi 31. ledna, na svobodu byla propuštěna 11. května poté, co ji odvolací soud snížil původně osmiletý trest za špionáž na dva roky s podmínkou. - čtěte Írán snížil trest za špionáž, novinářka dostala podmínku a je na svobodě
Minulý pátek přiletěla do Spojených států, cestou se na týden zastavila v Rakousku, kde trávila čas se svými rodiči a bratrem. Po návratu do USA se ve středu setkala s americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou. Saberiová jí vyprávěla, jak moc pro ni znamenalo, když se doslechla, že za ni USA bojují. "Hned jsem se necítila tak sama," citovala agentura Reuters Saberiovou.
Novinářka nyní vypráví, jak ji v lednu zadrželi čtyři muži, kteří jí zabavili počítače a dokumenty a pak ji odvezli do vězení. "Když jsem si uvědomila, že nikdo neví, kde jsem, měla jsem strach," popsala žena, otci prý mohla zavolat až jedenáct dní po zatčení.
"Ty první dny mě vyslýchali celé hodiny, od rána do večera, oči jsem měla zavázané, musela jsem stát tváří ke zdi," vypráví a dodává, že jí hrozili trestem odnětí svobody na deset až dvacet let a dokonce i trestem nejvyšším. "Potom mě umístili do samotky, kde jsem byla několik dní," řekla Roxana, která má dvojí občanství, americké a po otci i íránské.
Írán miluji, říká novinářka
Saberiová se narodila a vyrostla ve Spojených státech, od roku 2003 pracovala pro zahraniční média v Teheránu, ale v roce 2006 jí vypršela akreditace. Vězení Evine, kam putují političtí vězni, nechvalně proslulo v roce 2003, kdy tu po těžkém bití zemřel íránsko-kanadský novinář, který fotografoval demonstraci u věznice.
Roxana Saberiová uvedla, že ji odvezli do tohoto vězení proto, že odmítla podat falešnou výpověď a přiznat se ke špionáži. "Potom jsem si řekla, pokud se mi něco stane, moje rodina neví, kde jsem, a možná se to ani nikdy nedozví. Rozhodla jsem se udělat falešné prohlášení a řekla jsem: Ano, jsem americká špionka," vysvětlila.
Po několika týdnech izolace ji umístili do cely s ostatními politickými vězeňkyněmi, které nyní označila za "nejpozoruhodnější ženy, s nimiž se v životě setkala".
Na dotaz týkající se případného návratu do Íránu odpověděla, že za šest let života v této zemi se ji naučila milovat. "Většina lidí se vůči mně chovala mile, přátelsky a velkoryse," řekla novinářka a dodala: "Doufám, že se tam jednoho dne vrátím."
