a Západ si může vsadit na to, že nový ruský prezident dá přednost ekonomickému ozdravení své země před konfrontační a siláckou zahraniční politikou.
A má ještě něco navíc, něco, co jeho předchůdce neměl.
Přes závan mrazivého vzduchu z Moskvy, jejž Západ zchladil v souvislosti s válkou v Čečensku a rýsujícími se autoritářskými tendencemi, přináší Putin do Kremlu vypočitatelnost, kterou tam svět dlouho postrádal.
Západ tuší, že v tom hlavním se s Putinem domluví, neboť je to chladný počtář.
"I přes některé zvláštní momenty z jeho minulosti je třeba říct, že pan Putin je velmi pragmatický člověk," opsala to včera diplomaticky ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová.
Analytici jsou názoru, že k utajované mírné spokojenosti s Putinem vede Západ následující trojice motivů: - pocit, že volba byla pouze mezi Ruskem a anarchií a že Rusko stejně není dosud zralé na plnokrevnou demokracii, proto ještě nějakou dobu určitě snese demokraticky zvoleného autokrata; - přesvědčení, že Putin mimo jiné i kvůli své minulosti špiona a pobytu na Západě bude na rozdíl od jiných ruských politiků realistou vědomým si svých možností; - sázka na to, že snaha modernizovat a posílit Rusko jej přinutí udržovat konstruktivní vztahy s bohatým Západem.
Poslední události se zdají tyto předpoklady potvrzovat. Putin urovnal vztahy s NATO poškozené rozšířením a válkou o Kosovo, tlačí rovněž poslance k ratifikaci odzbrojovacích smluv s Američany.
Putin si může dovolit být vůči Západu smířlivý. "Po Čečensku jej doma nikdo neobviní z přílišné měkkosti," řekl britský politolog Roy Allison agentuře AP.
Protože Putin své kroky kalkuluje, lze odhadnout i to, kam namíří. Expertizy shodně míní, že největší zájem bude mít o dobré vztahy s Evropou.
"Bude usilovat o investice a pomoc. Tu najde spíše v blízké Evropě, ne už tolik ve Spojených státech, kde se objevují protiruské nálady," uvádí studie amerického institutu Stratfor.
Mnoho odborníků rovněž soudí, že Putin ztratí dočasně zájem o takové tradiční oblasti zájmu Moskvy, jako je Blízký východ. Pustí z hlavy Jelcinovu myšlenku na strategické partnerství s Čínou proti Západu.
V případě, že se nepodaří ekonomiku resuscitovat či bude-li Západ Rusko "urážet", může se pragmatický postoj změnit.
"Tady leží potenciální hrozba," uvádí studie Stratfor.
