Ani ho nevzrušují neustálé každoroční státní dotace v podobě několika miliard, které plynou do ČD z důvodu jejich nerentability mimochodem i na udržení pracovních míst.
Energetici se více rozmáchli a požadují dokonce půl milionu jako odstupné při ztrátě zaměstnání. Musí být přiměřeně velké k průměrným platům, které se pohybují ve výši 18 000- 20 000 Kč. Své požadavky maskují tím, že 70% odstupného by mělo jít do vytvořeného fondu na rekvalifikace. Je to však pouze zástěrka. Není třeba duplicitovat pracovní úřady, které rekvalifikace dělají.
V Telecomu již odstupné ve formě několika desítek a stovek tisíc bylo vyplaceno v minulých letech, ačkoli pracovníci Telecomu z převážné většiny velice rychle našli místo ve své profesi či se adaptovali do jiných. Že tyto peníze byly vypláceny z zisku Telecomu a snižoval se o ně daňový odvod do státní poklady, tedy všem ostatním, je více než jasné. Pominu samozřejmě akcionáře, kteří byli rozhodnutím majoritního vlastníka připraveni o dividendy.
Naši horníci si rovněž vybojovali finanční příspěvek ve výši 5280 Kč měsíčně včetně podpory, kterou budou pobírat při ztrátě zaměstnání při údajném náběhu Temelína. Jak šlechetné rozhodnutí. Ostatní občané se budou muset spokojit při ztrátě zaměstnání pouze s podporou a dvěma měsíčními platy.
Během tří let bez zaměstnání tak horníci obdrží příspěvek více jak 190 000 Kč. Přitom o volná místa havířů s průměrnými osmnáctitisícovými platy na Kladně v ČMD není zájem, protože jízda za zaměstnáním se prostě v ČR nenosí a příspěvky od státu tento trend ještě podporují.
Profesionalizace armády si vyžádá propuštění 25000 lidí. Jejich výsluhový příspěvek se pohybuje po patnácti letech služby nad 55% jejich mzdy, který mají jako definitivu až do důchodu.
V řadách naší armády však schází nižší poddůstojníci a praporčíci. Nebylo by dobré úpravou v zákoně tento příspěvek vyplácet jenom tomu, kdo bude ještě několik let souhlasit se služebním poměrem v nižších hodnostech a funkcích?
Na jedné straně propustíme vycvičené vojáky a budeme jim vyplácet definitivu jenom proto, že nepřijmou nižší hodnost či funkci, na druhé budeme najímat a školit nové za velkých prostředků. Většina vojáků se stejně vrátí jako civilní zaměstnanci s podobným platem, pro které se vytvoří funkce a ještě budou čerpat výsluhu od státu. Děje se tak po mnoho let předchozích. Vždyť vyplácení výsluhového příspěvku při průměrné výši 6000 Kč měsíčně vyjde na 1,8 miliardy ročně. Mnozí vojáci mají i více.
Není na čase uzákonit všem stejné odstupné při ztrátě zaměstnání bez ohledu na povahu povolání, aby tito lidé byli nuceni si hledat nové a nestávali se dlouhodobými příjemci podpor v nezaměstnanosti, které s různými odstupnými či výsluhami nejsou motivačním prvkem k další zaměstnanosti.
Může si státní kasa dovolit neustálé rozdávání, když státní dluh hrozivě roste a příjmy se snižují? Nelze přece do nekonečna jenom zvyšovat zdanění. Nečekejme neustále do voleb a s blahosklonným úsměvem nerozdávejme peníze ve vidině zvýšení svých volebních preferencí. O to více pak dopadnou důsledky politikaření a státního dluhu na všechny občany v příštích letech včetně jejich dětí.
Pavel Kuthan, Louny
[mailto:p.kuthan@iol.cz]
