Mečiar totiž vládl zemi dlouho a důrazně. "Nejsem proti změně, nebylo to bůhví co. Jenže co bude dál? Syn mi včera telefonoval, že bude devalvace, že není na důchody, na zdravotnictví a tak dále. Trochu se bojím," říká starší paní z Bratislavy, která nechce říci své jméno. Přiznává, že volila Stranu demokratické levice. A přiznává i to, že ji volila proto, aby už nevládl Mečiar. Dvě důchodkyně, které se každé ráno setkávají v bratislavské kavárně Gremium, kde si důkladně přečtou deník HZDS Slovenská Republika a zahájí několikahodinovou diskusi o politice, neskrývají své zdrcení. "Panebože, co jen s námi a se Slovenskem bude?" lamentuje jedna z nich. Na otázku, proč podle ní Mečiar zmizel ze scény a k ničemu se nevyjadřuje, neumí odpovědět. I další jindy velice výmluvní přívrženci slovenského premiéra k této otázce mlčí a dívají se do země. Mladí Slováci jsou mnohem optimističtější a vesměs čekají jen změny k lepšímu. Tento fakt je potvrzený tím, že drtivá většina prvovoličů volila opozici a s bývalou vládní koalicí nechce mít nic společného. "Ne, nemám strach. Ten jsem měl před volbami a byl to strach z toho, že Mečiar zmanipuluje volby. Nyní se těším, že se všechno změní. Chci, aby opozice razantně zasáhla a vymýtila všechno zlo, které zde zasel Mečiar a jeho lidé. Horší to být nemůže a takto máme alespoň perspektivu. Za Mečiara to byla beznaděj," tvrdí osmadvacetiletý Richard Rybníček. "Možná že skutečně dojde na něco jako povolební šok, protože chystané změny jsou skutečně hluboké. Trochu mi to připomíná rok 1989 a následný krach revoluční Veřejnosti proti násilí. Revolucionáři chtěli prosadit dobré věci, ale nedokázali se naladit na strunu veřejnosti, která vzápětí katapultovala do vlády Mečiara," míní sociolog Marián Velšic.
KAROL WOLF
