Když ji opustil manžel, byla rázem bez peněz, bez práce a bez šance, že by jí sociální úřady okamžitě pomohly a rychle našly aspoň ubytovnu, kde by mohla rodina přespat. Se štěstím sehnala práci. Jelikož stále nemá kde bydlet, přespává s dětmi tajně v zaměstnání.
Situaci, do níž se bez vlastního přičinění dostala, popisuje aktuální Zpráva o stavu lidských práv, kterou vypracoval vládní zmocněnec Jan Jařab. "Naprosto je opomíjena oblast zajištění sociálních bytů pro chudé rodiny," uvádí se v ní.
Paní Janě se poklidný život zlomil zhruba před měsícem. Manžel, s nímž žila sedmnáct let, zničehonic prodal všechno, co se dalo, vybral společný účet a zmizel. "Předtím jsme žili normálním životem, pro děti udělal první poslední," vzpomíná Jana, která má podezření, že manžel potřeboval peníze na cestu za prací do ciziny. "Zůstalo nám jen to, co by asi žádný bazar už nevzal," dodává Jana.
Jako žena v domácnosti byla bez koruny a nezaplatila včas nájem. Za tři dny jí oznámila majitelka bytu, že se do hodiny musí odstěhovat. A vyhrožovala, co by se s její rodinou stalo, kdyby byt neopustila. Přivolaní policisté nepodnikli nic, přestože vystěhovat někoho z bytu ze dne na den bez soudního rozhodnutí není možné.
Zástupce ředitele policie Prahy 9 Jaroslav Vychytil postup svých podřízených schvaluje: "Policisté neměli v ruce jejich smlouvu. V dobré víře by začali konat a druhá strana by je pak mohla napadnout." Paní Jana se obrátila s prosbou o pomoc na sociální odbor Prahy 9 a požádala o ubytovnu pro matky s dětmi. "Řekli mi, že nic takového nemají, a zajímali se, kam teď s dětmi půjdu. Jestli prý mi nemá kdo pomoci, budou je muset dát do dětského domova. Utekla jsem," říká Jana, která pak marně telefonovala do většiny pražských azylových domů - všude bylo plno.
Vedoucí sociálního odboru Prahy 9 Marcela Mikesková nevěří, že se žena setkala s takovým jednáním. "Naším zájmem není posílat děti do ústavů, když to není nutné," tvrdí Mikesková. Její názor se ovšem mění při zmínce o tom, že paní Jana nezaplatila nájem.
"Pak má opravdu problém. Je to známka určité neodpovědnosti, bezohlednosti k dětem. Minimálně dohled nad výchovou by se v takovém případě navrhoval," dodává Mikesková. Paní Janě nepomohli na sociálním odboru ani s penězi. Několik dní se s dětmi protloukala, jak se dalo. "Hladověli jsme," říká.
Naštěstí sehnala práci, kde s dětmi tajně nocuje a v umyvadle pere jediné věci, které mají. První výplatu dostane až v květnu. A také přídavky na děti. A nejstarší, šestnáctiletá dcera přinese výplatu ze své brigády. Do té doby musí pomoci půjčky od známých. Teď jí svitla naděje, že by od Prahy 7, kde je s dětmi hlášená, získala byt. Jenže tato městská část má jen patnáct azylových bytů a všechny jsou plné.
"Potřebujeme čas," říká místostarostka Ivana Kučerová, podle níž to bude trvat několik týdnů, než radnice najde volnou místnost. Podle Věry Bechyňové z občanského sdružení Střep, které pomáhá rodinám s dětmi, nemá Praha žádný záchytný systém sociálního bydlení.
"Často pak narážíme na případy, že jsou děti odebírané do ústavů jen proto, že s nimi matka nemá kam jít," říká Bechyňová. Od května bude paní Jana možná bydlet v ubytovně na kraji Prahy. Dva pokoje budou stát téměř celý její plat.
