Mně, musím se přiznat, přišlo na něm již tehdy cosi divného, umělého. Nepřičítal bych to své domnělé prozíravosti (to určitě ne), jen nemám rád ty psychiatry a psychology, z nichž probleskuje sebevědomí o neomylnosti při kontaktu s lidmi.
A přesně tak na mě Bém – původním povoláním psychiatr – působil. Nasadil, zdálo se mi, milý, blahosklonný a současně povýšený výraz expertů na lidskou duši, takové to – já dobře vím, holenku, jak se k tobě chovat, vím, jak se chovat ke každému, jsem to studoval, na lidskou duši já jsem (neobyčejně chytrý) expert.
Tento výraz Pavla Béma však byl, jak se později začalo ukazovat, jen jednou z jeho tváří.
Vzpomněl jsem si na to znovu včera. Četl jsem zprávy, podle kterých se Bém přimlouval, aby radnice v Pardubicích vyhověla jeho známému podnikateli, jenž mu v Praze za neobvykle levné peníze pronajímá vilu.
Bém si očekávaně navlékl tvář rozhořčeného svatouška, který je neprávem osočen. Za použití své bohaté slovní zásoby vykládal, že se za nikoho nepřimlouval, je to fikce, nepravda, hloupost, pitomost, nesmysl.
Kdyby se tak choval poprvé, snad bych i chtěl věřit, že o podnikatelském záměru svého známého nikdy s nikým nemluvil, přestože dva ctihodní svědkové (pardubický zastupitel a pardubický primátor) říkají opak. Jenže ono to poprvé není. Naopak je známo více situací, kdy spousta lidí říká něco a Bém to buď zlehčuje, zkresluje, či tvrdí opak.
Bém například získal několikeré hodinky, některé jsou fakt drahé. Avšak ještě než noviny otiskly obrázky jeho hodinářské sbírky, nasadil si na obličej skromnou tvář. Řekl, že nemá "zálibu v hodinkách" a určitě žádné drahé kusy.
Jiný příběh: zástupy těch, kteří pracovali v Bémově blízkosti, vyprávějí o jeho, mírně řečeno, častých záchvatech těžkého vzteku, jimiž deptá podřízené. Bém ovšem nasadí svou milou tvář a přizná pouze: "Občas se rozčílím."
A pro změnu nechápavou tvář ukázal, když se ho ptali na jeho obvyklý problém přijít včas na smluvenou schůzku. "Moje nedochvilnost je mýtem," řekl v rozhovoru.
Super. Snad nikdy jsem, myslím, nezažil, že bych čekal na někoho více než hodinu, tedy s výjimkou Pavla Béma. Na schůzku, již sám zorganizoval, přišel s naprosto příšerným zpožděním.
Bém už má těch svých tváří příliš mnoho. A obklopuje ho příliš mnoho pochybných příběhů: podnikající známí a kamarádi, zajímavý nákladný život, pozoruhodné bydlení.
Dost možná přišel čas, aby ho ve vedení hlavního českého města nahradil někdo jiný. Nemám za nynějšího stavu české politiky iluze, že by to bylo výrazně lepší. Ale změna je život. Třeba bude mít jeho nástupce méně tváří.
