Zkus vymyslet zákon o tom, že stát má povinnost evidovat zednické lžíce. Kdo se sejde v diskusi nad touto pitomostí? KSČM a ČSSD. Jistě, dnes zdí každý, i laik. Vznikají stěny, které pak někdy spadnou. Nějaká jistě spadla na člověka. Tomu je třeba zamezit. Odběrní poukaz k dodávce zednické lžíce dostane jen zkoušený kvalifikovaný odborník.
Protesty proti zednickému zákonu jsou zbytečné: když umíš, máš kvalifikaci, lžíci ti dáme, do rukou laika lžíce nepatří! Za vlasy tento příklad přitažený není. Takových paragrafů máme haldy – kontrolují, regulují, přerozdělují, všechno ve jménu dobra a podle potřeb lidí. Hádejte, kdo ty paragrafy schvaluje. Většinou třešně s růží, nemýlíte se.
Debata o tom, jak blízko či daleko mají socialisti ke komunistům, je zbytečná.
Zaříkávat se, s komunisty ne, pryč od nich, nikdy bych a podobně, nemá smysl. Vždyť socialisti sami jsou druh komunistů. Málo se ví, že jde o dvě marxistické strany, které se liší jen metodami, nikoliv cílem. Cíl, komunistické ideály, mají společný.
Četli stejné knihy. Mají tytéž kurzy.
Podstatou komunismu není mučení, estébáctví, loupeže, hulvátství, to jsou jevy průvodní, byť nezbytně.
Podstatou je víra v rovnost a spravedlnost lidí. Ten, kdo lidi srovná, je silný stát. Spravedlnost jim dá taky.
Rozkazem. Život je mnohotvárný, protikladný, každý nosí v srdci jinou spravedlnost a jinou rovnost, stát je tu od toho, aby to srovnal. Proto má moc, je to, jak říkají komunisti správně, organizované násilí ve věci pokroku.
Rozdíl mezi socialisty a komunisty je v míře toho násilí – jedni tvrdě, druzí mírněji. V jednom se shodnou vždy: bohatství a spravedlnost vznikají tak, že bohatým vezmeme, chudým dáme. A je to. Všichni máme stejné žaludky, a jak říkával slavný komunista Václav Kopecký, jeden zadek.
Socialisti tomu říkají vlídně: solidarita.
Komunisti řízněji: třídní boj proti kapitalismu. Povalit, zabít, vyhladit.
Socialisti kapitalismus pravidelně stříhají. Ať si žije, ta ovce.
Je pochopitelné, že spolu hlasují.
Je pochopitelné, že k sobě mají blízko.
Vlastně překonávají jedinou obtíž: že komunisti mají z minulosti velmi špatnou pověst vrahů a banditů.
Rádi by se té pověsti zřekli, ale to by zas přišli o mnoho příznivců, kteří je milují právě pro tu pověst. Potíž s komunisty je v tom, že zaujímají extremistické postoje, a tím odpuzují. Ale také přitahují. Místo Sládka máme Grebeníčka.
Až komunisti přestanou být extremisty, zaniknou. Socialistům se pak uleví: nebudou mít za krkem černou můru totality. Do té doby budou komunisty napodobovat. KSČM má úspěch, socialisti ho chtějí také. Proto roubují růži na třešeň. To roubování je past Paroubkovy vlády. Uzrát mu může všelicos.
