Zde začínají jinak povzbudivé statistiky varovat. Nejvíce rostl průmysl, který je závislý na odbytu v zahraničí. Kam bude vyvážet, když naše hlavní odbytiště už nejsou jako dřív? Podniky zatím netrápí dlouhodobé předpovědi. Investují a vyrábějí, často do zásoby.
Produkce utěšeně roste, alespoň podle statistiky. Očekává se, že se odbyt najde. Ale kdo zaručí, že se znovu neobjeví "výroba na sklad", tak dobře známá z dob socialismu? Stále víc totiž dovážíme, zatímco tolik důležitý vývoz se zmenšuje. V Evropě není zájem.
Jak se s tím hospodářství vypořádá? Dokáže najít další odbytiště i v době, kdy klesá poptávka a konkurenční boj o zbylé zákazníky přitvrdil? Obstát v soutěži se Západem nebude snadné. Dohnat a předehnat, říkávali kdysi potentáti. Neuspěli. Stejně jim nikdo nevěřil, chtěli nemožné.
Poučili jsme se, předehnat je nad naše síly. Stačilo by Západ dohnat či se mu jen přiblížit. Už to však nepůjde proti Západu, ale ani bez něj.
Svět se propojil, hospodářství také. Miliony obchodů protkávají Zemi. Prosperita největších ekonomik táhne nahoru i nás. Ale i naopak, krize v jedné oblasti postihne také ostatní. Proto nás ohrožuje evropské i americké hospodářské zpomalení.
Chceme-li mít odbyt pro náš export, musíme doufat v jejich další rozmach. A co když se vzpamatují natolik, že se nám začnou opět vzdalovat? Pak je znovu, už podruhé, nedoženeme. Přesto se budeme mít lépe - bude kam vyvážet.
Jistě to bude lepší, než kdyby se naši obchodní partneři zastavili. Totéž by potom hrozilo i nám.