Rusnok si právě o tohle koledoval už dlouho. Ze všech tzv. disidentů uvnitř sociální demokracie jediný postupoval transparentně a provokativně. Nepodepsal nominaci Sokola, běhal po Hradě a horoval za prezidenta Klause.
Rusnok se chtěl v ČSSD stát lídrem neposlušných. To není to jediné, o co jde. Podle našich informací Rusnok vážně koketoval s tím, že s podporou Miloše Zemana bude kandidovat proti Špidlovi na sjezdu, a uvažoval o tom, že by se mohl stát premiérem nové menšinové či nějaké duhové vlády.
Na vlastní pěst prý o tom jednal s ODS a ČSSD. S tím souvisí i to, že právě představitelé těchto stran nyní vyzdvihují Rusnoka do nebes jako schopného ekonoma.
Obliba Rusnoka v očích ODS je starého data. Jako ministr financí chtěl dojednat smír s Nomurou, tvrdě se stavěl proti ČSOB, podporoval privatizaci ČEZ a nebránil zájmům ODS v konsolidační agentuře. Přitom jeho předchůdce Pavla Mertlíka nemohla ODS vystát.
Paradoxně to byl právě Špidla, kdo přivedl Rusnoka na post ministra financí v Zemanově vládě. S přesunem na méně významný post v nové vládě se však ministr nikdy nespokojil a práci v úřadě podle všeho dosti odbýval.
Špidla učinil riskantní krok. Exemplárním potrestáním Rusnoka chce nastolit ve straně disciplínu a zastrašit další neposluchy. Riskuje však ztrátu hlasu, který bude "stojednička" potřebovat.
