Podle připravované dohody, kterou načrtli ministři zahraničí a obrany Ruska, Turecka a Íránu 20. prosince na jednání v Moskvě, by měla být Sýrie federalizována a Asad by si na nějakou dobu podržel svůj úřad. Změnu v čele země by měly přinést až volby, ve kterých by předal moc přijatelnějšímu kandidátovi z řad šíitské náboženské skupiny alávitů, z které pochází i rodina Asadů.
„Určitá jména jako možných nástupců již padla,“ říká Andrej Kortunov, ředitel ruského think-tanku Russian International Affairs Council, který má blízko k ruskému ministerstvu zahraničí. O takovém postupu ovšem musí být přesvědčen i Írán, který Asada vojensky podporuje. Dohoda počítá s tím, že Asad dostane příležitost odejít se ctí a jeho rodina dostane bezpečnostní záruky.
Ačkoli je mírová dohoda stále ještě v plenkách, její obrysy se rýsují již nyní. „Je zde pohyb směrem ke kompromisu,“ říká Kortunov a dodává: „Finální dohoda bude těžká, ale postoje se změnily.“ Hlavním protagonistou má být ruský prezident Vladimir Putin, který by tím podpořil obraz Ruska jako světové mocnosti a významného hráče na Blízkém východě.
Válka v SýriiIDLÍB: Bašta an-Nusry je další na řadě ALEPPO: Projděte si klíčová data bitvy PALMÝRA: Západ rozbombardoval tanky EXPERT: Povstalci ztrácejí podporu Západu OBRAZEM: Aleppo před válkou a dnes RUSOVÉ: V Sýrii válčí jako žoldnéři EXPERTI: IS může mít základnu v jižní Asii ÚTOK: Obama nařídil údery na vůdce an-Nusry ERDOGAN: Sní o Velkém Turecku |
„Byla by to opravdu velká výhra pro Rusko, pokud se ukáže, že dokáže měnit svět. Zvykli jsme si na to, že toto dělají Spojené státy a zapomněli, že Rusové hrávali stejně vysoko,“ dodává bývalý britský ambasador v Moskvě Sir Tony Brenton.
Američanům navzdory
Pokud se Rusku podaří prosadit svou, začnou nové rozhovoru o mírové dohodě mezi syrským režimem a opozicí v polovině ledna v Astaně, hlavním městě Kazachstánu.
Rozhovory by se zpočátku měly obejít bez účasti Američanů i států Perského zálivu, které podporují sunnitské povstalce. Moskva by je přizvala teprve po podpisu dohody o příměří. V poslední fázi by do hry vstoupila i Evropská unie, která by byla pravděpodobně společně se státy Perského zálivu požádána o zaplacení obnovy válkou zničené země.
Washingtonu se takový plán pochopitelně příliš nezamlouvá. „Takže stát s ekonomikou Španělska, tedy Rusko, si myslí, že se může naparovat a chovat se, jakože ví, co dělá,“ řekl Reuters pod příslibem anonymity americký činitel. „Nedomnívám se, že Rusové a Turci jsou jednání bez nás schopni,“ dodal.
Asad musí jít. Nebo ne?
Zatímco Írán je skalním příznivcem prezidenta Asada a Rusko mu pomáhá vzdušnými údery, Turecko v syrské válce podporuje povstalce. Ruský prezident Vladimir Putin ovšem dokázal pomocí zákulisních vyjednáváních s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem získat od Ankary příslib, že nebude požadovat okamžitý odchod Asada. Díky tomu přistoupil na jednání i Írán.
„Naší prioritou není odchod Asada, ale porážka teroristů,“ sdělil Reuters anonymně turecký státní příslušník. „Neznamená to, že podporujeme Asada. Ale došli jsme k závěru, že pokud odstraníme Islámský stát, Rusko může podporovat Turecko ve finálním boji proti Straně kurdských pracujících (PKK),“ dodal. Turecko totiž vnímá kurdské jednotky v Sýrii jako prodlouženou ruku PKK, která vede odboj na převážně Kurdy obývaném jihovýchodě Turecka.
Je to však dostatečně silný důvod ke spolupráci s šíitským teokratickým režimem v Teheránu? „Samozřejmě máme neshody s Íránem. Vnímáme některé problémy rozdílně, ale snažíme se dohodnout ukončení vzájemných problémů,“ dovysvětluje výše zmíněný turecký státní příslušník.
Turecký analytik Aydin Sezer k tomu dodává: „Turecko se nyní kompletně vzdalo myšlenky změny režimu v Sýrii.“ Přesto je turecká pozice silně proti Asadovi. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu tento postoj potvrdil ve středu, když řekl, že politicky je přechod v Sýrii s Asadem u moci nemožný.
Hlavní důvod pro spolupráci Turecka s Ruskem je podle již zmíněného bývalého ambasadora Brentona nutné hledat ve strachu Turecka z Kurdů: „Hlavní obavou Turecka je vytvoření autonomního Kurdistánu v Sýrii, což by pro ně mělo přímé důsledky.“ Rusko navíc Turecko potřebovalo kvůli pomoci s Aleppem, kde Ankara přesvědčila povstalce k odchodu z města.
Situace na syrském bojišti k 18. prosinci:
#Syria MAP UPDATE: the situation in Syria as of 18/12/2016, bigger at https://t.co/KbIr8H1mnc #FSA #SAA #IS #YPG #SDF #JFS #Aleppo https://t.co/evyUcoIWLG
Reálpolitika 2.0?
Zájmy všech tří států se, zdá se, řídí reálpolitikou. Rozdělení Sýrie na zóny vlivu a zároveň zachování jejích hranic na mapě světa je důležité jak pro Moskvu, tak pro Ankaru i Teherán.
Rusové chtějí zachování Asadova režimu jako důležitého spojence na Blízkém východě a nemají zájem nechat se vtáhnout do dalšího Afghánistánu. Turci by zase rádi kontrolovali území na severu Sýrie, které by poskytlo bezpečnou zónu pro syrské uprchlíky, opoziční síly i nárazníkovou zónu proti Kurdům v Sýrii.
Šéf turecké diplomacie Çavuşoglu ve čtvrtek uvedl, že Ankara by si přála uzavření příměří do konce roku, s Asadem však jednat nehodlá. Podle něj je také potřeba, aby ze Sýrie odešli všichni zahraniční bojovníci, včetně libanonského radikálního šíitského hnutí Hizballáh, které v bojích pomáhá syrské armádě.
KOMENTÁŘ: Atentát v Ankaře byl zbytečný, na stole je i porcování Sýrie |
Zájmy Íránu jsou složitěji rozpoznatelné. Teherán bude zřejmě usilovat o udržení pozemního koridoru, kterým může zasílat zbraně Hizballáhu do Libanonu. Ajatolláhové zároveň trvají na tom, aby se jednání nezúčastnila Saúdská Arábie, jeho největší regionální rival. Postoje Íránců tak mohou být největší překážkou dohody připravované v Moskvě.
Dennis Ross, z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku, v ukončení války v Sýrii nevěří: „Pochybuji, že to ukončí válku v Sýrii, a to dokonce i po pádu Aleppa. Asadova přítomnost zůstane nadále zdrojem konfliktu s opozicí.“
Aleppo je po bojích zcela zničené:
9. prosince 2016 |
