Svůj vliv v Afghánistánu se pokouší posílit zejména přes hnutí Tálibán, které výrazně posiluje. Kreml neodradil ani mírný zádrhel – kvůli protestům afghánské vlády musel zrušit schůzku se zástupci Tálibánu, dojednanou na září do Moskvy. Kábul trval na tom, že rozhovory s povstalci jsou především jeho záležitostí.
Každému však musí být jasné: Rusko se chce v Afghánistánu znovu uchytit. Podle analytiků to má dvě hlavní příčiny: Kromě toho, že se Moskva snaží získat zpět svojí někdejší mocenskou roli v oblasti a čelit tam jak narůstajícím zájmům Číny, tak i Spojených států, je tento „ruský gambit“ součástí strategie na ochranu jižních ruských hranic před případným vznikem radikálního islámského státu ve střední Asii.
Pokud by se Západ rozhodl z Afghánistánu definitivně odejít, není tato varianta vývoje nepravděpodobná. Rusko zatím afghánská iniciativa moc nestojí, může mu však přinést značné dividendy v budoucnu, přinejmenším v tom, že by prokázalo své globální zásluhy.
Sovětská válka v Afghánistánu v letech 1979 až 1989, která měla za cíl podpořit tamní komunistickou vládu, středoasijskou zemi zcela zdevastovala. Zničila skromnou infrastrukturu země a zabila přes milion Afghánců.
Po třiceti letech však už Afghánci ve své většině vnímají Rusy přece jen méně nepřátelsky. Zvláště po zkušenostech s Američany, kteří ani po sedmnácti letech své přítomnosti nedokázali přinést kýžený klid.
Američanům se ruský postup nezamlouvá
Návrat Ruska přichází v době, kdy se administrativa prezidenta Donalda Trumpa snaží zabránit renesanci Tálibánu a přitlačit militanty k dohodě. Američané nepohlížejí na ruské delikátní tanečky kolem Afghánistánu s přílišnými sympatiemi. „Víme, že se Rusko pokouší podkopat náš vojenský přínos a vrazit klín mezi USA a jejich partnery v NATO,“ uvedl generál John Nicholson, donedávna vrchní velitel amerických sil v Afghánistánu.
FaktaK volbám přišly čtyři miliony Afghánců Afghánistán zažil o uplynulém víkendu divoké parlamentní volby, poznamenané vlnou násilností a organizačními zmatky. Tálibán totiž hrozil, že hlasování překazí. Při útocích na volební místnosti zahynulo přes padesát lidí. Přes hrozby a násilí se k urnám nakonec dostavilo přes čtyři miliony voličů. Postřelili amerického generála Při čtvrtečním útoku Tálibánu |
To Moskva odmítá a poukazuje na to, že Rusko v minulých letech například prodávalo Američanům vojenské vrtulníky určené pro afghánskou armádu.
Situace v Afghánistánu je však složitější než známé zrcadlové bludiště v Kroměříži. Zatímco tamní vláda potažmo armáda jsou slabé, v zemi vyjma Tálibánu bují řada extremistických skupin a lokálních band. Vedle Tálibánu vzbuzuje největší obavy Islámský stát, který se v zemi rovněž uhnízdil a čím dál častěji se dostává do střetů s Tálibánem.
Američané také tvrdí, i když pro to nepředložili konkrétní důkazy, že Moskva vyzbrojuje Tálibán ručními zbraněmi a podporuje ho i finančně. Ani Washington ovšem nevěří tomu, že se Rusko v Afghánistánu snaží napomáhat vojenskému vítězství bojovníků, nástupců mudžáhedinů, kteří v 80. letech válčili proti Sovětům.
Uznává, že Rusku jde spíše o strategický efekt, o posílení vlastní pozice, neboť Rusové prý uvěřili, že Tálibán v Afghánistánu nakonec v nějaké podobě u moci zůstane a navíc už nepředstavuje hrozbu pro jejich strategické zájmy. V současnosti stojí proti Islámskému státu a stejně jako Rusko je proti dlouhodobé americké přítomnosti v regionu.
Islámský stát je větší hrozba než Tálibán
To, co Američanům, kteří sami navázali s Tálibánem neformální kontakty, vadí nejvíc, je obava, že vznikající vztah mezi organizací a Ruskem dodá povstalcům dostatek sebedůvěry k tomu, aby odmítli mírové rozhovory s nimi.
Řada důležitých hráčů v oblasti, nejen Rusko, ale také Čína, Írán nebo Pákistán, má daleko větší strach z Islámského státu než z Tálibánu. Také proto, že na rozdíl od Tálibánu, který je zaměřen výhradně na ovládnutí Afghánistánu, má Islámský stát zjevné mezinárodní ambice.
Delikátní nová „velká hra“ o Afghánistán má zatím příliš neznámých. Každá z výše uvedených zemí má své vlastní odhodlání, své vlastní představy.
V USA se možná také proto začínají objevovat hlasy, že Washington by měl jednat se všemi. „Všichni v regionu mají své vazby na Tálibán, takže Američané musí usilovat o dohodu, která zahrne všechny tyto hráče,“ uvedl pro New York Times Richard Olson, bývalý velvyslanec USA v Pákistánu. Koneckonců Afghánistán leží u jejich dvorků, ne u toho našeho, jak dodala středoasijská expertka Laurel Millerová.
Jiná otázka je, nakolik je to při současných špatných vztazích USA s Ruskem či Čínou (o Íránu nemluvě) reálné.
