Velitel ruských raketových vojsk Nikolaj Solovcov totiž vyrazil na zteč: "Vyroste-li v České republice skutečně radar amerického systému protiraketové obrany, ruská armáda na něj může zaměřit své vlastní rakety."
Zní to hrozivě, ale není čeho se bát. To jenom Rusko hledá své před léty ztracené výsadní postavení ve světě. Jeho raketová síla je sice skutečně pořád velká, jenže jeho vliv slábne a kdysi hustá kožešina ruského medvěda působí vypelichaně.
Právo na jedinou současnou supervelmoc si pro sebe osobovaly USA a vliv Číny stoupá rychlým tempem každým rokem. Moskvě zůstaly jaderné hlavice, rakety a významné energetické zdroje, kterými lze svět dnes držet v šachu více než zbraněmi (ale jak upozornil Putin, až 26 procent těžby ruské ropy patří zahraničnímu kapitálu).
Za této situace ruští představitelé nevystřelují rakety (že by je odpálili například na některou zemi NATO, to je zcela absurdní představa, stejně jako je nesmyslná myšlenka, že by se tak mohlo stát obráceně), ale především ostrá slova.
Jak jim máme rozumět? A jak na ně máme reagovat? Jednu z odpovědí hledejme v Putinově projevu na prestižní 43. mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově. Kromě jiného tam řekl: "Jsem přesvědčen, že jsme došli k hraničnímu momentu, kde se musíme vážně zamyslet nad celou architekturou globální bezpečnosti."
Moskva ztratila svůj vliv a odporem k základně jej hledá
Rusku jde především o to, aby se už dále neposilovala americká vojenská přítomnost v Evropě, ale ani v dalších částech světa. Hovoří v této souvislosti o svém ohrožení, ale ve skutečnosti to jen dokazuje jeho další a další ponížení a pokračující ztrátu vlivu. Moskva sice hovoří razantně, ale jsou to slova namířená především dovnitř vlastní země. Přitom vůbec nejde jen o radar v Česku a desítku raket v Polsku.
"... v Bulharsku a Rumunsku se objevují takzvané čelní americké základny o pěti tisících mužů. Tedy NATO postupuje svými čelními silami k našim státním hranicím...," prohlásil Putin.
To, že se "rozsévání" základen Rusům nelíbí, lze pochopit. Že však Američané a Severoatlantická aliance Rusko nijak vojensky neohrožují a ohrožovat ani nechtějí, by zase měli pochopit v Moskvě.
Zájmy obou zemí jsou rozdílné
Současné Rusko, i když to z reakcí posledních týdnů proti plánovanému radaru tak může vypadat, rozhodně není nepřítelem Česka. Ale není ani naším strategickým spojencem. Je partnerem, se kterým máme mluvit.
V plánu to má například na duben Václav Klaus, který navštíví v Kremlu Vladimira Putina. S Putinem by se mělo mluvit otevřeně, tak jak to ruský prezident žádá po jiných.
A co ta otevřenost v reakci na ruské odmítání americké protiraketové základny znamená? Říci Moskvě, že pokud jde o rozhodování, zda tady radar bude, či nikoli, je pouze věcí a záležitostí České republiky.
Od toho máme svůj parlament či případné lidové referendum. Musí to být v našich rukou. Ruské ne Česku znamená české ne Rusku. A Američané by také měli dostat odpověď: Radar ano.
