Student Vashu Tyagi v sobotu večer mířil do baru v centru Londýna, aby oslavil konec školního roku, když náhle lidé kolem něj začali utíkat. Prchali před třemi útočníky, kteří nejdříve na mostě London Bridge najeli dodávkou do lidí, a pak vystoupili a bezhlavě bodali do každého, kdo se jim dostal pod ruku.
Policisté zasahující na místě na všechny volali, aby utekli a schovali se. „Očividně nám dali dobrou radu. Mám velké štěstí, že jsem ještě tady,“ svěřil se agentuře AP Tyagi.
Když se objevily první zprávy o útocích v Londýně, policie okamžitě zveřejnila na Twitteru výzvu, aby lidé nacházející se v místě útoku utekli, schovali a pak ji kontaktovali. Odborníci se shodují, že strategie zvaná Run, Hide, Tell (Uteč, skryj se, oznam to) zřejmě řadě lidí zachránila život.
Čím déle přemýšlíte, tím menší máte šanci na přežití
„Nejlepší věc, co můžete udělat, je dostat se od zdroje nebezpečí co nejdál to jde,“ vysvětluje bezpečnostní expert z Glasgowské univerzity Denis Fischbacher-Smith. „Není to však univerzální řešení. Nebude to fungovat vždy,“ upozorňuje.
Podle strategie Run, Hide, Tell, kterou prosazuje sama britská policie, by lidé v případě útoku měli nejdříve utéct na bezpečné místo. Pokud nemají kam utéct, měli by se schovat a pokud možno se zabarikádovat. Když jsou relativně v bezpečí, mají kontaktovat policii.
Stejné principy vštěpuje lidem i francouzská policie, plakáty s krizovým postupem by měly viset na všech veřejných místech. Cílem je zajistit, aby lidé zůstávali obezřetní a v případě teroristického útoku věděli, jak se zachovat.
Záchranka za šest minut, smrt teroristů za osm. Britové reagovali bleskově |
Evropské návody pro případ teroristického útoku jsou inspirovány americkým standardizovaným postupem Run, Hide, Fight (Uteč, skryj se, bojuj). Zrodil se před pěti lety v Texasu pro případ řádění šíleného střelce. Pokud lidé nemohou utéct, ani se schovat, měli by se útočníkovi postavit.
Experti upozorňují, že tato strategie skutečně zachraňuje životy, lidé ale musí jednat rychle. „Čím déle vyčkáváte a přemýšlíte, tím rychleji se zmenšují vaše šance na přežití,“ vysvětluje Larry Barton, odborník na veřejnou bezpečnost z University of Central Florida, který spolupracuje s FBI. Podle něj je snadnější schovat se ve škole nebo kanceláři, kde to dobře znáte. V klubu, na ulici či stadionu je to o poznání těžší. A pokud se rozhodnete s útočníkem bojovat, musíte se do něj pustit ze všech sil.
Smutným příkladem je střelba z minulého roku v nočním klubu ve floridském Orlandu. Zatímco střelec obcházel klubem, asi 40 lidí se několik hodin schovávalo na záchodě. Když konečně vešel na toalety, všichni se tiskli v koutě a on začal střílet do vyděšeného davu. Omar Mateen zavraždil 49 lidí, policie ho zastřelila až po třech hodinách od začátku střelby (více zde).
Před některými útoky utéct nelze. To se stalo například v červenci minulého roku v Nice, kde Mohamed Lahouaiej-Bouhlel najel náklaďákem do davu a zabil 80 lidí. Oběti neměli čas utéct. Přežili ti, kteří stačili skočit z promenády na pláž, nebo je jejich blízcí odhodili z cesty (více zde).
Nezamrznout hrůzou
Larry Barton analyzoval 61 útoků z let 2006 až 2016, které se odehrály na veřejných prostranstvích. jako jsou sportovní stadiony, noční kluby či restaurace. Z jeho studie vyplývá, že 73 procent přeživších si zachránilo život útěkem. Navíc neutrpěli vážná zranění, maximálně měli vyvrknutý kotník. Lidé, kteří se před útočníkem schovali, tvoří asi 20 procent přeživších, třetina z nich ale byla zraněna. Zbývajících sedm procent se schovávalo a utíkalo zároveň.
Mayová: Už toho bylo dost |
První rada tak zní jasně: utečte. Jenže kdo se někdy dostal do skutečného nebezpečí, ví, že se to snadněji říká, než dělá. Člověk je totiž evolučně naprogramován tak, že v případě ohrožení na okamžik zmrzne na místě. Navíc máme tendenci přijímat okamžiky hrůzy s počáteční nedůvěrou, a to dále zpomaluje naše reakce.
„Samozřejmě se musí počítat s tím, že člověk, a zvláště dítě, které není trénované v nějakých bojových aktivitách, strne a nedokáže nijak reagovat,“ řekl iDNES.cz na počátku tohoto roku odborník na sebeobranu Stanislav Kazbunda.
„Ale v případě, že třída dětí v minulosti slyšela, jak se má ideálně reagovat a zažila simulovaný útok, je pravděpodobné, že alespoň některému z nich se to v případě reálného útoku vybaví,“ dodal bývalý policista, který dnes učí obranu před šílenými střelci (rozhovor se Stanislavem Kazbundou čtěte zde).
Svědci popsali útoky nožem:
