Je devět hodin ráno. Tachometry aut jedoucích mezi Mladou Boleslaví a Prahou ještě ukazují osmdesátku. Auta se smekají v rychlém dálničním pruhu, protože pravá část silnice je nebezpečně zafoukaná sněhem. Kousek před Prahou klesá rychlost na čtyřicítku, dvacítku a nulu. Několikakilometrová kolona se najednou táhne lenochodím tempem.
Bílý renault spěchá, nervózně kličkuje. Proč ale v protisměru nejedou skoro žádná auta? Co se na výjezdu z Prahy děje? Odpověď je jasná už za chvíli, u sídliště Černý Most. Sjezdy z Pražského okruhu v obou směrech neprodyšně zacpaly kamiony.
Stojí vedle sebe a v jejich kabinách není nikdo vidět. Řidiči totiž leží vzadu a už hodiny spí.
Kalamita na dálnici D8 a v Kladně."O půlnoci jsem vyrazil z druhého konce Prahy, z Ruzyně. A jsem teprve tady," stýská si ve slovenštině řidič červeného kamionu Miroslav Dvořák. Právě se probudil, takže je opuchlý a má rozčepýřené vlasy. Na Černém Mostě stojí už čtyři hodiny. Mezitím se posunul o tři sta metrů, takže dosáhl rychlosti sto metrů za osmdesát minut. "Možná je to můj osobní rekord v ploužení po dálnici," směje se.
Jeho rozverná nálada ostře kontrastovala s naštvanými výrazy cestujících z autobusů. Ty uvázly v koloně také a lidé museli jít i několik kilometrů pěšky. "Mám mokro v botách, je mi zima, jsem vytočený. A to jsem ještě ani nebyl v práci," zlostně zavrčí asi padesátiletý muž a brodí se závějí směrem k metru.
Jiné místo, jiný čas, stejný scénář
Jsou tři hodiny odpoledne a dálnice D8 vypadá patnáct kilometrů před Prahou jako jedno velké odpočívadlo pro kamiony. Dohlédnout na konec nejde. "Od kolegů jsem slyšel, že to stojí až k Lovosicím," hořce se usmívá Pavel Hrabal. Taková zpráva mu příliš naděje nedává. Od středečního odpoledne do čtvrtečního večera ujel asi pět kilometrů. "Když to sečtu, tak už tu stojím skoro čtyřiadvacet hodin," pokračuje unavený řidič otráveně.
Zhruba na jednom kilometru ucpané dálnice se rozehrálo hned několik podobných, trochu bizarních příběhů. Jejich aktéři jsou z různých měst a na "parkovišti" mezi zasněženými poli se s nepřízní počasí a "bezohlednými" kamiony a s téměř neřešitelnou situací vypořádávají každý po svém.
V malém autě sedí dvě starší dámy. Nevypadají naštvaně, mohou si dělat společnost. Navíc vlastně ani nikam nespěchají. "Vyrazily jsme si na dovolenou na Lipno. Jsme z Děčína a už jsme na cestě od půl dvanácté. Snad dojedeme, než nám volno skončí," tváří se optimisticky Ivana Blažková a dodává, že zatím má benzinu dost, takže si může i topit.
O poznání méně humoru zbývalo včera odpoledne Jaroslavu Brichtovi. V jedenáct hodin dopoledne vyrazil z Ústí nad Labem do práce do Prahy. Do kanceláře se ale nedostal. "Teď už se z cesty do práce stala cesta domů. Problém je ale v tom, že jsem stále ve stejném pruhu, na stejném místě a nemám tušení, kdy se odsud dostanu," říká a zavírá dveře od auta. Venku je zima a nemůže mít pořád nastartovaný motor, aby si zatopil.
V koloně uvázla také trojice mužů v bílém kombi. "Jeli jsme opravit náš náklaďák, který se porouchal. Nemůžeme se k němu ale dostat," vysvětluje Jiří Brož, který sedí za volantem. Pěšky hledat svého kolegu nejdou. Stojí čtyři, možná i více kilometrů před nimi.
JAK ZVLÁDNOUT KALAMITU ZA VOLANTEM1. Mějte víc benzinu než jindy 2. Vozte v autě teplé deky 3. Informujte se předem 4. Žádné prudké pohyby 5. Dívejte se víc do dálky 6. Mimo auto jste v nebezpečí
|
