Prostě proto, že v nenormálním prostředí je normální akce mimořádnou událostí. Pokud si desítka chovanců myslí, že jsou letadélka Delfín, jste za podivína, když si s nimi dáte k obědu pizzu, a ne letecký benzin.
Ve vedení ODS jsou nepochybně moudří a zkušení muži (spolu s několika ženami), přesto se před i po prohraných volbách potácejí v mýtech. Ten první: ODS je jediná autentická pravicová strana, kterou ohrožuje spiklenecké centrum spolků Lípa, Patria Finance, národní banky, Hradu a médií. Mýtus druhý: s Václavem Klausem to už asi nejde, ale bez něj by to bylo ještě mnohem horší.
Spíše než demokratickou stranu pak ODS pro vnějšího pozorovatele připomíná karbonáře sdružené okolo vůdce. Samozřejmě, demokratické procedury se přísně dodržují. Kupodivu však nikdy nikde nezazní hlas, který by zpochybňoval oficiální linii.
Nikdo neřekl jasně před volbami, že kampaň postavená na omšelých tricích a pompézní postavě předsedy je špatně připravená... A za neúspěch pak může - Hrad! Pouze nemocný organismus se brání signálům zvnějška. Nepříjemně mu připomínají jeho nemoc.
V takovýchto podmínkách nabývá zdánlivě zcela všední událost - ohlášení kandidatury - na významu. Prosincový kongres ODS není důležitý pouze pro tuto stranu, přinejmenším napoví, jaký bude osud zdejší pravice v příštích letech.
Ta je v současné době na lopatkách. Jedna její část si vypráví mýty o tom, že vlastně vyhrála, druhá vstoupila do levicové vlády. Tuto naprostou ztrátu identity pak omlouvá mýty o "evropských prioritách".
Pokud však nebude pravice schopna dlouhodobě konkurovat sociálním demokratům a komunistům, vznikne nenormální politické klima. To se pak může projevit v další stagnaci země, Evropa Neevropa.
Kandidatura pana Tošenovského svědčí o tom, že alespoň ODS ještě neztratila pud sebezáchovy.
