Proti jakoby přísně racionálnímu soustrojí či mašinerii soudů a zákonů je tu milost coby brzda, pojistka či ventil. Mlýny soustrojí soudní moci mají mlít jakoby objektivně, přesně, bezcitně, či dokonce rádoby vědecky.
Jsou-li tedy soudy jakoby objektivní, stojí proti nim milost coby nástroj a protiváha spíše subjektivní. Je-li mašinerie soudů záměrně jakoby racionální, může být právě milost onou pojistkou emotivní (co jiného je pocit nespravedlnosti). Ten subjektivní a emotivní přístup nedokáže vyvážit všechnu tu racionalitu (a také od toho není), ale je dobře, že existuje.
Příliš často mocensko-soudní soustrojí „vyplivne“ případy, kdy je jaksi objektivně vše splněno, a přitom je někdo odsouzen evidentně nespravedlivě. Takže hodnotit objektivně podklady k rozhodnutím, které má či může být svou podstatou záměrně spíše subjektivní, je protimluv.
A jinak lze policii navrhnout další práci: zkontrolovat, co třeba vede k tomu, že poslanci přijímají určité zákony - kdo byl s kým na obědě, kdo koho ovlivnil, kdo s kým mluvil, sešel se a proč to ve výsledku vypadá tak a tak. Stejně tak lze doporučit například vyšetřování všech soudců: s kým se stýkají, s kým chodí na tenis, jak dlouho studují spis, kde mají chalupu.
Všichni asi uznáme, že by bylo lepší, kdyby policie dělala to, co dělat má. Jenomže to je právě to, co u nás obyčejně nedělá. Možná celý ten případ, který rozjela TV Nova (a ministr Gross se k němu s radostí vyjádřil), může souviset také s tím, že si to zařídil nějaký vlivný prezidentský kandidát. Chce třeba vypadat, že přijde na Hrad čistit chlévy jako osvoboditel od nekalých havlovských praktik.
