Jednou z příčin našeho zaostávání, i nejsnáze léčitelnou, je zanedbávaná prevence. Jistý aforismus říká, že "prevence chrání naše zdraví před zásahy lékařů".
Také ministryně Součková chce podle svých slov právě na prevenci "klást důraz, protože je opravdu důležitá". Skvělé! Jak? To se lékaři od správkyně resortu ne a ne dozvědět.
I nás občany by ráda přiměla více pečovat o zdraví. Kromě bohulibých rad, že nemáme pít a kouřit, nevyjevila, jak a kdo nás přiměje k preventivním prohlídkám.
Lékaři nás už neobesílají jako za reálsocialismu (jsme prý svobodní, svéprávní) a také se bojíme (zdravý pacient je jen špatně vyšetřený pacient). Pokud nás nic nebolí, do často nevlídných čekáren ordinací a půldenních front nás nikdo jen slovem a statistikou hrůzy nedostane.
Víc peněz do zdravotnictví kvůli léčení rakoviny rovněž nikdo nedá: příští rok mu už bude chybět nejméně šestnáct miliard. Nejlepší momentální recept? K prevenci je nutné přidat motivaci. Svobodu a svéprávnost člověka nijak nesnižuje.
Pojišťovny by měly výrazněji než dnes ocenit lékaře, kteří klienty zvou na pravidelné kontroly. Měly by i zvýhodnit pacienty, kteří na ně chodí. Obé jim ušetří peníze.
A nemají-li potřebné "nástroje", jsou tu politici, kteří je musí zajistit. Platíme si je, pojišťovny i lékaře, aby nás, svéprávné, přivedli nejkratší a nejjednodušší cestou k péči o zdraví. Pouhé apely si můžeme odříkávat sami doma. A zdarma.
