Preppeři mají podle stereotypů vybudovaný pevný, zpravidla podzemní kryt. V něm se nacházejí trvanlivé potraviny, které pravidelně obnovují a doplňují. V krytech mají i jiné věci potřebné k přežití v extrémní situaci. Je to pro ně součástí přípravy na katastrofické či neočekávané situace včetně rozpadu společnosti.
„Je to životní přístup, trochu promýšlet ty věci, co se můžou a nemůžou stát. Připravit se na to a přitom se nezbláznit,“ definuje prepperství Pištělák.
Veřejnost ho často vnímá jako připravenost na apokalypsu. Podle Pištěláka to je však i o každodenních situacích. „Jedním příkladem je třeba slavná dálnice D1. V zimě na ní stály tisíce lidí šestnáct hodin,“ vysvětluje. Prepper by tak podle něj být připraven i na čekání ve vlaku nebo silnou bouřku.
„Americká realita je jiná,“ obhajuje hnutí Pištělák. Poukazuje na to, že v médiích jsou často zobrazené extrémní příklady lidí, kteří hromadí desítky zbraní a trvanlivé jídlo. „Prepperství není o členství v klubu. V mém pohledu skutečný prepper je někdo jiný. Člověk, který myslí dopředu a připravuje se na možné eventuality,“ říká. Své děti však vychovává také jako preppery. Když byly malé, snažil se je například naučit smyslu pro orientaci.
Představu atomové katastrofy už považuje za přežitou. Prepper by měl být připraven spíše na odstřihnutí od světového trhu, pandemii či pád bankovního systému. Ostatně doporučuje mít vždy v hotovosti alespoň jednu měsíční výplatu.
Voda, pohodlí a až pak jídlo
Nejdůležitější je podle něj mít v případě nouze přístup k tekutinám. „Chce to mít zdroj vody. Dnes se v obchodech prodávají různé filtry či tablety,“ říká. Pomocí nich lze zužitkovat dešťovou vodu. Dál pak jde o tepelný komfort, a to hlavně v zimě. Až na třetím místě je pak podle něj jídlo.
V kritické situaci radí nehrát si na hrdinu. „Použití zbraně či násilí je až to poslední. Nejlepší je nevycházet nebo utéct,“ říká. Každý si podle něj musí uvědomit, že časem katastrofa pomine a prepper se pak bude muset ze svých činů zpovídat.
V Česku i zahraničí se pořádají kurzy preppersví. „Je tam nádherný mix lidí. Vůbec to nesouvisí s tím, jak je kdo movitý,“ popisuje Pištělák. Podle něj se kurzů účastní spíše vzdělanější část populace, často lidi se sedavým zaměstnáním.
Sám je připraven na takřka každou situaci. „Už se mi stalo, že jsem takhle uvízl. Chlapům jsem pak vařil kafe,“ popisuje. V autě vždy vozí třeba lékárničku, nůžky na kov, vodu, věci na převlečení či lano.
Každý je prepperem
Existuje několik fází prepperství. Prvním stádiem je podle Pištěláka třeba mít pojištěný dům či vlastnit hasící přístroj. „Nejlepší preppeři bývají matky na mateřské dovolené, které s sebou mají všechny ty ubrousky a dokážou si vždy poradit,“ říká. Za preppery pak označuje třeba i skauty. Sám s sebou nosí takzvanou KPZ - krabičku poslední záchrany. V ní má například šroubovák, hotovost nebo nožík.
Prepperstvím pomáhá i ostatním. Několikrát již startoval cizím lidem auta. Je připraven pomoct třeba i člověku s hyperglykemickým šokem, kolemjdoucí matce pak jednou opravil kočárek pomocí svého šroubováku.
Prepperské hnutí vzniklo v Americe v druhé polovině 20. století v období studené války. Jeho popularita sílila kvůli různým katastrofickým událostem, například útokem na Světové obchodní centrum 11. září 2001 či hurikánem Katrina.
