Odmysleme si však obvyklou přehlídku ideologicky naolejovaných svalů, které sjezdy přinášejí, ať napravo či nalevo, ať v Praze či v New Yorku.
Co nabízí současná ODS pro případné voliče? Od pozdní opozičněsmluvní strany se liší především v tom, že je skutečně odhodlána nastartovat druhé kolo ekonomických reforem.
Rovná daň, malý stát a boj proti byrokracii jsou po šesti letech klopýtavé a klopotné vlády sociálních demokratů přitažlivá hesla. Není pochyb o tom, že Mirek Topolánek a jeho lidé se je pokusí v nějaké politicky přijatelné podobě uskutečnit.
Mají zkušenost, že radikální opoziční rétorika jim přinesla raketový vzestup popularity. Jsou přesvědčeni, že reformy jsou proveditelné, snadné a setkají se s potleskem.
Zde míří rozjetá loď (Topolánkovo přirovnání) do úžin. Pokud ve strachu před dopadem prudkého obratu od sociálního státu změkne, ztratí důvěryhodnost. Pokud půjde do velkých voleb s nabroušenými pravicovými slogany, může odstrašit chudší voliče.
Hluboký rozpor mezi liberálními ústy a sociálníma rukama stál premiérské místo Václava Klause. Topolánek narazí dříve či později na tentýž problém. Druhou pastí je Evropská ústavní smlouva. Kongres poměrně silně namířil ODS k tomu, aby šla do referenda s jasným ne.
Tento postoj je pochopitelný a zdůvodněný, ústavní smlouva je sporný dokument. Pokud však bude referendum před volbami a občanští demokraté by prohráli, jejich naděje na drtivou výhru ve všeobecných volbách by se smrskla. Kdyby naopak ustoupili od odmítnutí, ztratili by kredit.
Tyto úžiny však může kormidelník Topolánek proplout bez zásluhy. Pokud sociální demokracie bude předvádět i nadále tak ubohý výkon jako od prezidentské volby, nikdo nebude hledět na šrámy a kazy jeho krásy...
