Proč jste se rozhodl studovat ve vězení?
Studium za mřížemi není až tak běžná záležitost, je zázrak, že taková možnost vůbec je. Mohl jsem si vybrat, jestli chci studovat ekonomický obor nebo studium teologických nauk, a humanitní vzdělání mi bylo bližší.
Jak jste se o možnosti studia dozvěděl?
Částečně náhodou – viděl jsem leták s prvotní informací o tom, že studium existuje, a pak jsem se našeho vězeňského kaplana, který přednáší na jiné fakultě, ptal na podrobnosti, jako je náplň studia, předměty a tak dále.
Jak dlouho jste již byl ve vězení, když jste začal studovat?
Asi rok nebo dva. Nepočítám to.
Jak náročné pro vás bylo studium?
Věznice není primárně studijní prostředí a vzhledem k pokročilému věku bych řekl, že je náročnější se učit, než když člověku bylo dvacet. Co se týče materiálů, jednak je tu dobře zařízená knihovna, přednášející nám tu nechávali skripta nebo svoje knihy, něco mi poslali přátelé z venku. Velice přínosné pro mě také bylo poslouchat přednášky na CD. Klasičtí dálkoví studenti si přednášky nahrávali a přednášející nám je pak přinesli.
Čili za vámi přednášející chodili do vězení?
Ano, ke každému předmětu jsme tu měli přednášky, které se konaly jednou za měsíc a trvaly třikrát šedesát minut, což bylo nedostatečné. Zbytek bylo samostudium. Na některých přednášejících jsem nejdřív pozoroval rozpaky, nevěděli, co od nás čekat. Když zjistili, že se s námi dá normálně povídat, atmosféra se uvolnila. Já jsem měl navíc díky vedení věznice možnost docházet před státnicemi s klasickými dálkaři na půdu fakulty, kde jsem přednášky poslouchal celé.
Jaké předměty vás nejvíc bavily?
Spíš bych to otočil – nebavilo mě kanonické právo. Jinak nedokážu vypíchnout konkrétní předmět. Kdybych musel, tak bych asi zvolil morálku a pastorální obory.
Kde jste nejčastěji studoval?
Mám štěstí, protože ve vězení pracuji jako knihovník, a v knihovně je klid. Nicméně je to moje zaměstnání, takže většinu času jsem se učil jako klasický „dálkař“ – po práci na oddíle, odpoledne, večer, ve volných dnech. Ve vězení volné dny nikoho nebaví, čas se vleče a mně ten pracovní týden přijde naopak vyvážený. Těším se na sobotu, neděli, kdy mám víc času na sebe i na studium.
Jak vypadá vaše práce knihovníka?
Ke mně do knihovny chodí jen zaměstnanci. Do vazební části jezdím s vozíkem, který obměňuji podle žánrů, za každým se aspoň jednou týdně stavím. V trestové části má každý oddíl svůj „půjčovací den“, kdy mi na list napíšou, co chtějí, a já jim to donesu.
Co se nejvíc čte?
Všehochuť. Kriminálky – někdy se ptám, ‚to nemáš toho kriminálu dost?‘ –, drogová problematika, oblíbená kniha je My děti ze stanice zoo, Čichal jsem toluen. Někdy ale i filosofické věci, fantasy, sci-fi. Na vazbě máme i dámy, ty chtějí romantiku. Někdo chce i odborné nebo jazykové knihy, ale slovníky se hodně ničí a ztrácí.
Zpátky ke studiu. O čem byla vaše bakalářská práce?
Pastorální téma, duchovní péče.
Jste věřící?
Ano.
„Studium má na odsouzené pozitivní vliv,“ tvrdí speciální pedagožkaVazební věznice Praha - Ruzyně je jediná, která v České republice nabízí studium na vysoké škole. „Máme celkem 29 studentů, do každého nového ročníku se přihlásí zhruba deset studentů. Celkem už bakalářské studium započalo asi padesát studentů, zatím ale máme jediného absolventa. Ostatní z jeho ročníku byli z výkonu trestu propuštěni,“ říká speciální pedagožka Gabriela Kulhánková, která má studující vězně na starosti. Poté, co se studenti dostanou na svobodu, ztratí podle Kulhánkové většinou motivaci studium dokončit, také musí řešit mnoho zásadnějších věcí. „Považuji to za jednu ze slabin projektu a tak se v poslední době více zaměřujeme na to, aby odsouzení stihli během výkonu trestu co nejvíce studijních povinností a zatím to vypadá, že to přináší svoje ovoce, protože se zvyšuje počet odsouzených, kteří i po propuštění projevili zájem a hlavně aktivitu a ve studium pokračují i v civilním životě,“ říká Kulhánková. Odsouzení jsou v ruzyňské věznici za závažnou trestnou činnost, nikdo tu není jen na pár měsíců. „Musím říct, že studium má na odsouzené pozitivní vliv, je na nich vidět změna, pomáhá jim to dozrát po osobnostní a hodnotové stránce. Studium tvoří stěžejní část aktivit programu zacházení, nicméně je to rozhodně nevyjímá z jiných povinností,“ dodala Kulhánková. |
Jak dlouho?
Víru považuji za dar, nevnímám to tak, že jsem od určitého dne věřící. Prostředí věznice, kde není život tak hektický jako pár metrů jinde, dává čas člověku zamýšlet se i nad těmito věcmi.
Je tu víc lidí, kteří se ve vězení stali věřícími?
Pár takových známých tady mám. bavím se s nimi i o víře. Ale ani ne tak na oddíle, kde bydlíme, spíš v církevním společenství. Chodí k nám dva vězenští kaplani a pravidelně se společně scházíme. Jsou tu dva vězenští kaplani - jeden je katolický kněz, se kterým se scházíme k debatnímu kroužku, další den slouží klasickou bohoslužbu a poslední dobou slouží v neděli i katolickou mši. Zejména u psaní bakalářské práce pro mě bylo velmi přínosné se s ním bavit a konzultovat. Druhý je evangelický farář, ten také pomáhá při studiu.
Když zmiňujete schůzky s knězi, jaký tu vůbec máte režim?
Od sedmi hodin rána chodím do práce, v poledne mám pauzu na oběd, pak pracuji do půl čtvrté. Odpoledne je osobní volno, takže můžete na vycházku, sportovat. Večery trávíme koukáním na televizi, čtením knih, taky klasickými vězeňskými zábavami jako je hraní karet. Měl jsem tu dva kamarády, se kterými jsem hrál mariáš. Někteří vězni tráví čas tím, že ráno pustí televizi a tráví u ní celý den. Když jste s takovými na cele, tak se v tom nemůžete učit. V tomto jsem měl neuvěřitelné štěstí, dlouhá léta jsem byl na cimře se studentem, respektovali jsme se. Teď jsem na pokoji sám, takže si nemůžu na nic stěžovat.
Jak plánujete do budoucna využít vaše získané vzdělání?
Možná se špatně domnívám, že uplatnění na trhu práce s touto školou není až tak jednoduché. I za normální situace není využití tohoto vzdělání až tak snadné, notabene když máte nečistý trestní rejstřík. Nicméně věřím a mám slíbeno, že bych mohl pracovat v sociálních službách, což bych považoval za smysluplné další uplatnění.
Kdy to bude?
To ještě nějakou dobu potrvá. Nechci říct, že tu žiji ze dne na den, ale v rámci duševní rovnováhy nejsem ve stavu, že bych škrtal týdny nebo odstřihával metr. Teď žiji přednáškami, na které se moc těším. Jsem tu již šest nebo sedm let a podobně dlouhou dobu tu ještě budu.
Jak bude vypadat vaše magisterské studium, budete opět chodit na přednášky na fakultu?
Tentokrát budu chodit na přednášky jako klasický dálkový student, tedy asi dvakrát do měsíce na celý víkend do školy.
Myslíte, že jste inspirací pro ostatní vězně?
Snažím se být rezervovaný k nějaké sebechvále, ale řekli mi to. Pokud to myslí upřímně, snažím se jim poradit, ukázat, co jsem se učil.
Rozhovor vychází anonymně. Prozradíte čtenářům, proč jste ve vězení?
Jsem tu už dlouho a radši bych to nechal být.
