Slovinská policie na hraničním přechodu Harmica pouštěla uprchlíky do země jen po skupinkách a každého si důsledně zaznamenala. Lidé na mostě spojujícím Chorvatsko a Slovinsko čekali, až na ně přijde řada.
Jamen v Harmice čekal tři noci.„Všichni jsme dostali čísla. V sobotu večer vzali sto lidí jen z rodin s dětmi, v neděli v šest hodin ráno vzali čtyřicet rodin s dětmi a čtyřicet svobodných. V neděli to bylo to samé,“ líčil dlouhé čekání na hranici.
Doma nechal matku, čtyři bratry, tři sestry a otce. „Nemám ženu ani děti. Jsem svobodný. Jestli jdu, jdu. Lidé tady se musí starat o své rodiny a děti, já nemusím, takže já jsem v klidu. Nemám strach. Bůh mě už několikrát zachránil. Já jsem křesťan. Vedle mě může vybuchnout bomba, ale já si dokouřím cigaretu a dopiju kafe. Nemám strach, že umřu. Jeli jsme přes moře a loď se nakláněla, ale já byl klidný,“ popisuje muž, který má namířeno na západ Německa.
„Moje sestra učí na severu Francie a bratr tam také bydlí. Učí na univerzitě. Vybral jsem si Sttutgart, protože to od nich není daleko. V Sýrii jsem učil angličtinu, tak bych chtěl učit i tam,“ doufá Jamen.
Pro evropskou paniku z přílivu uprchlíků má porozumění. „Já je chápu. Vy byste si taky nepustila do domu nikoho cizího. Oni se mě zeptají: Odkud jsi? Jakého jsi vyznání? Pokud si muslim, jsi sunnita, nebo šíita? Musí vědět, kdo k nim přichází,“ říká, ale zároveň dodává, že čekání je velmi únavné. Na slovinské policisty se však nezlobí. „Policie dělá jen to, co jí nařídí vláda. Já jen nechápu, v čem vidí vláda problém. Chceme jen projít.“
Ze Sýrie podle svých slov utekl kvůli Islámskému státu. „Získal čtyřicet procent Sýrie a polovinu Iráku. Je tam nebezpečno.“ Největší síla sunnitských extremistů podle něj spočívá v jejich upřímnosti. „Pokud řeknou, že tě zabijí, tak tě taky zabijí. Nelžou. Jsou upřímní, ale špatní. Proto se bojím o Evropu. Tady v Evropě je všechno skryté. Nikdo nic neřekne nahlas. Je to rozdíl v myšlení. Islámský stát mluví upřímně a otevřeně. To lidi láká,“ varuje.
