Stává se, že na Nejvyšším správním soudu řešíte nějakého hříšníka opakovaně?
Zhruba jednou za dva tři roky přijde kárná žaloba na soudce, jehož jiné přešlapy jsme už dříve řešili. Zpravidla je to důsledek opakovaných průtahů řízení. Soudce už není schopen fungovat, ale chybí mu sebereflexe, takže se z justice „vyhání“ na několikrát. Stává se to i u jiných kvalifikovaných profesí.
Ptám se kvůli Heleně Králové, která soudí dvě větvě téže sledované kauzy - takzvané trafiky pro poslance ODS a údajné zneužití vojenského zpravodajství čili „kauzu Nagyová“. Proti ní loni mířily hned dvě kárné žaloby.
To je poměrně specifický případ. Návrhy na kárné potrestání skutečně přišly krátce po sobě, každá z žalob se týkala jedné z větví, ale ani v jednom případě jsme prohřešky nevyhodnotili jako natolik vážné, aby musela přijít o talár.
Není srážka patnáct procent z platu po dobu jednoho roku příliš mírný trest?
Řekl bych, že je adekvátní. V případě takzvaných trafik nebylo zcela zřejmé, že se vědomě snažila ve vyjádření pro média posunout obsah toho, co řekla při jednání, spíš šlo o nešikovnou komunikaci. Takže byla zproštěna obžaloby. Srážku jsme udělili u kauzy Nagyová, kde její postup meze překročil. Rozhodla na základě skutkových zjištění, která byla v extrémním rozporu s tím, k čemu by inteligentní člověk při analýze věci dospěl.
Králová se může vrátit do taláru, soud odmítl kárnou žalobu nadřízených |
Bylo těžké ustát v této konkrétní kauze tlak zvenčí?
Nikdy na mě nebyl vyvíjen politický tlak ve smyslu, že by mi někdo volal, ať rozhodnu tak nebo onak. Vnímáte však atmosféru ve společnosti, poptávku lidí po exemplárních trestech. Bylo nesmírně důležité nepřipustit, aby byl soudce odvolán z funkce v důsledku mediální kauzy, která kdyby neexistovala, o talár by nepřišel. Tohle je na naší práci nejtěžší, odfiltrovat skutečnost, že se o věci zrovna všude mluví. Na druhé straně musíme držet linku, aby justice fungovala rozumně a dokázala se zbavit někoho, kdo už není způsobilý funkci vykonávat.
NSS trvale zbaví funkce v průměru jednoho soudce za rok. Mezi lety 2010 a 2017 odvolal šest lidí, před pár dny k nim přibyla blanenská soudkyně Dana Sedláková. Skutečně se soudci dopouštějí těch opravdu vážných prohřešků jen zřídka?
Jeden soudce zproštěný funkce je špička ledovce v tom smyslu, že prošel martyriem kárného senátu a byl proti své vůli vyhnán. Spoustu případů řeší předsedové soudů tak, že s dotyčným promluví a řeknou mu: „Nejde to, jestli se sám nevzdáš funkce bez ostudy, bude zle a podáme návrh na kárný senát.“ Část z těch, kteří se vzdají, by senát později potrestal. Také funguje přirozená obměna, každý rok odejde pár desítek soudců do důchodu.
| kárných řízení celkem: 204 | průtahy: 95 | porušení povinností soudce: 96 | alkohol a přestupek pod vlivem: 5 | řízení o způsobilosti: 8 |
|---|---|---|---|---|
| potrestaných soudců: 77 | snížení platu či platového koeficientu: 54 | důtka: 17 | odvolání z funkce: 6 | zdroj: statistiky ministerstva spravedlnosti |
Jak se cítíte, když máte hodnotit, jak moc špatně kolega odvedl svou práci?
Neužívám si to. Část ze tří tisíc všech soudců znám osobně, o dalších vím ledasco z doslechu. Že tvoříme komunitu, však nic nemění na skutečnosti, že právě kárný senát je nesmírně důležitý při vytváření povědomí lidí o justici. Musíme velmi bedlivě dbát na to, abychom pro soudce vytvářeli motivaci k odvaze, aby se nebáli tlaků a byli schopní rozhodnout i takříkajíc proti všem, pokud k tomu mají rozumná fakta a důvody.
Dáváme velký pozor, abychom nezprostili soudce funkce proto, že si něco myslel. Justice nemá být ustrašená, a když soudce zbavujeme taláru v souvislosti s jeho rozhodováním, musíme hodně přemýšlet, abychom v soudcích nevyvolali tendenci pracovat alibisticky, formalisticky, zkrátka tak, aby radši nic nepokazili a nikdo je nemohl odvolat.
O práci soudců lidé poměrně často mluví nelichotivě. Křivdí jim?
V postkomunistických zemích obecně lidé velkou důvěru v justici nemají. Možná je to svým způsobem pochopitelné, ale česká justice není o nic horší než ty v západoevropských státech. Komparativní analýzy ukazují, že jsme lepší evropský průměr a je nespravedlivé justici kritizovat jako celek. Je potřeba odhalit a řešit jednotlivé případy selhání, které se objevují všude.
Jako bychom trestali dělníka v továrně za zmetek
Jak dlouho se na problematiku kárných řízení specializujete?
Zhruba rok a půl a vůbec z toho nemám radost. Moje základní mentalita není nastavená směrem k trestání, jsem spíš člověk, který chrání jednotlivce proti státu. Agendu si však nevybíráme, zákonná úprava je taková, že ke kárným věcem některé z nás na základě losu vždy na pět let přiřadí.
Jak moc se práce kárných senátů liší od ostatních povinností NSS?
Je to hodně odlišná agenda. Jako nejvyšší instance pracujeme hlavně mimo jednací síň, se složitými právními problémy, na jejichž promyšlení máme poměrně dost času. Vydáváme precedenční rozhodnutí k fungování veřejné správy, a tohle je úplně jiný styl práce obnášející jednání, provádění výslechů, hledání spravedlnosti úplně stejně jako to dělá okresní soudce v první linii.
Karel Šimka
|
Předseda soudu může svému podřízenému navrhnout důtku, snížení platu, odvolání z funkce předsedy senátu nebo zproštění z funkce. Jak moc se kárné senáty NSS smí odchýlit od navrženého postihu?
To je čistě na nás, můžeme přidat i ubrat podle toho, co vyjde najevo při jednání.
Jaký je maximální peněžitý trest, kterým můžete soudce potrestat?
V případech opakovaných kárných provinění může přijít o třicet procent platu až na dva roky. Průměrný soudce má kolem sto tisíc hrubého měsíčně, takže to dělá zhruba 720 tisíc korun, což už není úplně málo. I v trestním právu by to byla zatraceně vysoká sankce.
Obvykle však soudce přijde o pár tisíc z platu třeba na tři měsíce. Může mít postih v této výši u člověka se stotisícovou mzdou vůbec efekt?
Pro soudce je kárné řízení a odsouzení primárně hrozná ostuda, což má mnohem větší účinek než srážka z platu. Navíc neposuzujeme trestné činy, ale v podstatě disciplinární delikty přirovnatelné ke srážkám, které dostane dělník za výrobu zmetků v továrně. Myslím si, že je to nastaveno relativně rozumně.
Jaké případy jsou k posouzení nejtěžší?
Lidsky hodně těžké jsou situace, kdy soudce postihne psychická porucha, že se lidově řečeno zblázní. Vezměme si třeba pilota Germanwings, v exponované profesi měl problém a letadlo nasměroval do hory. V soudcovské profesi to od zrušení trestu smrti není úplně fatální okamžitě, ale stane se to.
Utkvěl vám nějaký případ svojí absurditou?
Zaznamenal jsem spíš smutně zábavná kárná provinění. V minulosti byla soudkyně postižena za krádež v obchodě, státní zástupkyně zase za lehce opileckou eskapádu v restauraci. Lehce bizarní příběhy život přináší, ale tohle nakonec není to podstatné. Jsou to izolované problémy.
I soudce se může opít
Kdy je na místě trestat soudce za alkohol?
I soudci jsou lidé a mohou se opít, nemělo by to však přerůst v silné výtržnosti. V takovém případě je citelný zásah formou srážky z platu na místě. Každý má v soukromém životě právo na výstřelky, ale u soudce to nesmí dospět do situace, že chování bude vzhledem k vážnosti jeho funkce pobuřovat.
Soudce Kamil Kydalka čelil v uplynulé době také dvěma kárným žalobám. Jednou za to, že vyjádřil v letáku sympatie k politické straně, podruhé že neuvážlivě hovořil s novináři o Klausově amnestii. Nejsou někdy požadavky kladené na soudce až zbytečně příliš přísné?
Je třeba najít rovnováhu. S omezováním svobody projevu bych to nepřeháněl a nesnažil se soudce tlačit do role mlčící sfingy, ale zdrženlivost a uvážlivost je na místě. I okresní soudce má v rukou velmi silnou moc a je reprezentantem státu, ale nemůžete mu zakazovat vyjadřovat se k veřejným otázkám. V řadě případů je dokonce žádoucí, když názor řekne, ale musí mít názor opřený o tvrdá fakta a snažit se nebýt jednostranný. Pokud se v tomto koridoru drží, v zásadě se může vyjadřovat ke všemu vyjma zrovna řešených kauz.
Mezi lety 2010 a 2017 jste řešili přes dvě stě kárných žalob na soudce. Přibývá jich v čase?
Z hlediska statistiky se neděje nic významného. Jeden rok je deset až dvacet žalob, druhý dvacet až třicet. Spíš se o nich víc mluví, protože se v posledních letech soudí politické a velké hospodářské kauzy, které dřív nebyly obvyklé. Může to vyvolávat větší pozornost veřejnosti a s tím související větší nasvícení činnosti soudců veřejným zájmem. Možná právě doktorka Králová je příběh, který by nebyl zažalovaný, kdyby soudila někoho neznámého. Jsme v tomhle ohledu trochu podobní Americe, která také sleduje velké justiční kauzy.
Změnil byste něco na současném nastavení kárného systému?
Systém je nastavený dobře. Objevují se názory, že by soudcovské prohřešky mohly posuzovat dvě instance, avšak jedna má velikou výhodu, kterou je rychlost. Snažíme se rozhodovat do čtyř či pěti měsíců, což je potřeba zejména v případech dočasného zproštění funkce.
Vidíme v jiných oblastech práva, že advokáti umí různých odvolání s vyšším instancím velmi dobře využít ve prospěch klienta.
U trestních kauz to naprosto chápu, jde o roky svobody a velké majetky, ale kárný senát podle mě může fungovat jednoinstančně. Naše rozhodnutí je první a poslední, takže vše zvažujeme velmi zodpovědně a nespoléháme, byť třeba jen podvědomě, na to, že to někdo nad námi případně opraví.
Například v kauze Rath všichni zapojení odvádějí práci extrémně motivovaně a kvalitně, je to typ kauzy, na kterou si každý dá mimořádný pozor. I soudce dělá soudce svou práci vysoce profesionálně, podle mého názoru nejlépe, jak může, přesto se celá kauza vleče od roku 2011 až do současnosti.
