Pane premiére, jak to vlastně bude se snížením DPH na pivo a potraviny? Dohodne se na tom ještě současná koalice v tomto volebním období?
Za prvé, my jednoznačně upřednostňujeme jako sociální demokraté snížení DPH na potraviny. Chtěli bychom, aby se potraviny dostaly zpátky z patnácti do deseti procent alespoň, protože v roce 2006, když jsme odcházeli z vlády a nastupovala pravicová koalice, byla DPH na potraviny pět procent. Teď se tady jeví určitá šance, že by se do nižší sazby mohly dostat alespoň základní potraviny podobně jako na Slovensku, a my tedy navrhujeme, aby se snížilo DPH na maso, mléko, máslo a chleba s tím, že se nám příliš nechce snižovat daň z přidané hodnoty na pivo (o sporu v koalici o DPH více zde). Je velmi rizikové otevírat před parlamentními volbami diskusi na půdě Sněmovny, protože jakmile to koalice učiní, tak se dá čekat festival dalších návrhů a možná i festival populismu a bude snaha snižovat DPH na všechno. A v první řadě budou stát ODS a TOP 09, které v minulosti DPH zvýšily a teď se budou snažit předvést v odlišném světle. Předpokládám, že v příštích dnech o tom ještě budeme uvnitř vlády diskutovat. Uvidíme, jestli dojdeme k nějakému kompromisu.
Jaké klíčové věci byste rád stihl se svou vládou do parlamentních voleb v příštím roce?
Když se podívám na hlavní cílové skupiny, jejichž problémy jsme zatím nedokázali vyřešit, vidím tady problém samoživitelů, samoživitelek. Myslím, že potřebujeme skutečně zákon o náhradním výživném, který by pomohl samoživitelkám, které se nemohou domoci výživného. To je skupina, která je výrazně ohrožena chudobou. A u nás sto tisíc dětí vyrůstá v rodinách samoživitelů, samoživitelek. Musíme najít koaliční dohodu. Rádi bychom tento zákon ještě do voleb prosadili. Samoživitelů, ale nejen jich, třeba také osamělých důchodců, se týká zákon o sociálním bydlení. To je druhá norma, která tady pětadvacet let chybí. Zatím na ní není širší shoda. Opět je to jedna z věcí, kterou bych byl rád, kdyby tato vláda byla schopna schválit.
Rozhovory s lídry |
Řadu občanů zajímá, jak si vláda bude počínat v rámci EU v otázce migrační krize. Ve čtvrtek výbor pro evropské záležitosti řešil balíček návrhů od Evropské komise, podle nějž by se se měli přerozdělovat uprchlíci a když si je vezmeme, dostaneme příspěvek na jednoho 10 tisíc eur, ale když si je nevezmeme, tak zemi, která si je vezme místo nás, zaplatíme něco jako pokutu 250 tisíc eur za jednoho. Výbor byl proti (podrobnosti zde). Může se ale stát, že bude Česká republika v této věci přehlasována? Jak se budeme chovat v této věci?
Je potřeba se dívat na další postup při řešení migrační krize z úhlu pohledu Evropské unie po Brexitu. Dnes je to tuším čtvrt roku, kdy občané Velké Británie odhlasovali, že vystoupí z EU. Británie o to dosud nepožádala, ale myslím, že to hodně změnilo atmosféru uvnitř Evropské unie. Nemyslím, že se kdokoli chystá jakoukoli významnější skupinu států přehlasovávat v jakékoli otázce, včetně řešení migrační krize. I to přehlasování, ke kterému došlo, kdy Česká republika, Maďarsko a Rumunsko hlasovaly proti těm dočasným kvótám, to ještě nebylo trvalé řešení, zanechalo pachuť, která je cítit dodnes při jednání Evropské rady. Evropa potřebuje hledat téma, kde se shodne. Naše strategie a taktika je zdůrazňovat, že si nemůžeme dovolit další rozdělování Evropské unie. Pokud jde o řešení migrace, pracujme na věcech, kde se shodneme, a tam, kde se neshodneme, tak to dejme stranou. Česká republika nikdy nemůže souhlasit, abychom se vzdali pravomocí, které dnes máme, ovlivňovat migrační situaci na území České republiky a nikdy nemůžeme souhlasit s tím, aby tam byl zaveden nějaký permanentní systém relokací v rámci povinných kvót.
Takže na nějakém nejbližším jednání svým partnerům, předsedům vlád jednotlivých zemí EU, jednoznačně řeknete, že ta sada návrhů, které se ve čtvrtek objevily v českém parlamentu, jsou nepřijatelné?
Já už jsem o tom mluvil na jednání Evropské rady v Bratislavě, kde jsem zdůraznil, že je třeba hledat věci, na kterých se shodneme. Návrhy na vylučování některých zemí z Evropské unie, jak to předvedl naprosto neuvěřitelně lucemburský ministr zahraničí, nebo návrhy na trvalé kvóty, to je něco, co teď Evropská unie nepotřebuje, a je to něco, co v žádném případě Česká republika akceptovat nebude. Máme vlastní zkušenost, ale jsme schopni také interpretovat zkušenost zemí, které integrovaly přistěhovalce z odlišného kulturního a náboženského prostředí. Vidíme, jaké problémy má francouzská společnost, jaké problémy má Německo, a teď se nebavíme o poslední uprchlické vlně. Ukazuje se, že se nepodařilo úplně integrovat velmi silnou tureckou menšinu, která do Německa přišla v sedmdesátých, osmdesátých letech. Se znalostí toho se v žádném případě nechceme vzdát kontroly nad migrační politikou v České republice.
Za pár dnů budou u nás krajské a senátní volby. Předvolebně se dá vnímat to, že se TOP 09 obrátila na vás a na lidovce, abyste pomohli prosadit odklad zákona o elektronické evidenci tržeb o dva roky (více o tom zde). Jak na to zareagujete?
My jsme byli na vládě opakovaně ujištěni ministrem financí Andrejem Babišem, že spuštění systému je připraveno v termínech, jak byly avizovány. Pokud je vše připraveno, nevidím důvod, abychom podporovali návrh na odložení spuštění systému elektronické evidence tržeb.
Tak on se předseda TOP 09 Miroslav Kalousek také pokouší dát znovu dohromady koalici, která schválila novelu zákona o střetu zájmů, jíž se přezdívá „lex Babiš“, aby opět znovu spolu postupovaly TOP 09, ČSSD, lidovci a ODS. Je možné, že se mu může podařit dát dohromady toto spojenectví i pro další případy? Je to reálné?
Jednorázová hlasovací koalice, která se vytvořila pro schválení přísnějšího zákona o střetu zájmů, zahrnovala všechny parlamentní strany s výjimkou ANO. Ta koalice není vnitřně nikterak soudržná ani programově a ani by nedávala smysl. Nemyslím, že takové koalice jsou příliš často opakovatelné. Rozhodně se na základě takového půdorysu od TOP 09, přes ODS až po komunistickou stranu dá těžko vládnout. Pokud bych měl zhodnotit dva a půl roku koalice, kterou jsme se rozhodli sestavit po volbách 2013, tak pokud by příští vláda měla přinést České republice stabilitu a schopnost naplňování vládního programu, tak musí mít dostatečnou většinu, ne o jeden, o dva hlasy. To jsme tady zažívali v minulosti, já sám jsem byl ve Špidlově vládě, která měla většinu 101 hlas. Viděli jsme, jak se potácela Nečasova vláda od jednoho hlasování ke druhému, to se posledního dva a půl roku díky bohu neděje, takže vláda je schopna odolávat tlaku nejrůznějších zájmových skupin. Takže příští vláda by měla mít silnou většinu a musí být programově soudržná. Nám tato koalice vyhovuje, my jsme v ní prosadili naprostou většinu našeho programu. V této Sněmovně není jiná koalice, která by nám mohla zajistit stabilní vládu a prosazování programu ČSSD.
ANO se pružně přizpůsobuje programu jiných stran
Takže si umíte představit, že model vlády ČSSD - ANO - KDU-ČSL je opakovatelný? Šel byste klidně do koalice s Andrejem Babišem znovu?
Nechci spekulovat o příští vládě, o tom rozhodnou voliči. Co nemám rád, je nějaké domlouvání se dopředu s kým ano, s kým ne. Je potřeba počkat, jak rozhodnou voliči, protože tak to v demokracii chodí, a pak rozhodnout na základě síly mandátů, které jednotlivé strany dostanou. Ve vztahu k ANO ta koalice z programového hlediska není špatná, protože ANO vlastně nemá žádný svůj program a velmi často se rozhoduje na základě průzkumů veřejného mínění. A v okamžiku, kdy zjistí, že ta věc je podporována veřejností, tak ji začne prosazovat. Pro nás je to výhodné, protože ANO je schopno se velmi pružně přizpůsobit programu jiných stran. Na druhou stranu to soužití jednoduché není, čas od času ministři za ANO nefungují ve vládě ideálně. Je velmi složité, aby vláda i v resortech, které kontroluje hnutí ANO, byla funkční. Mám na mysli třeba nedávné vyjádření ministra dopravy Ťoka, že krajům nedáme na silnice druhé a třetí třídy ani korunu, přitom na ničem takovém se koalice nedohodla, Žádná koalice není ideální, nicméně věci, které jsme prosadili, spíš republice pomohly, takže já si stojím za tím rozhodnutím, které jsem udělal na podzim 2013, že jsme se dohodli s ANO a lidovci.
Premiér Bohuslav Sobotka a ministr financí Andrej Babiš v Poslanecké sněmovně.
Mimochodem, když jste tedy schválili přísnější zákon o střetu zájmů (více zde), pokud by se Andrej Babiš rozhodl, že problém bude řešit ne tak, že prodá média, ale že je převede na osoby blízké, vyhoví podle vás podmínkám zákona?
Je to spekulace o něčem, co ještě nenastalo. Ten zákon ukáže, do jaké míry podnikatel, který zkoncentruje politickou, ekonomickou a mediální moc, je schopen se s tím vyrovnat. Zda odolá pokušení si tu moc udržet i přes nějaké blízké osoby, nebo jestli skutečně vnímá principy demokracie, že se toho vlastnictví zcela viditelně a transparentně vzdá. To bude vidět, bude to probíhat v zásadě v přímém přenosu a každý občan si na to chování bude moci udělat svůj vlastní názor.
Nebudeme dělat koalice s tím, kdo chce privatizaci nemocnic
Jaký je váš preferovaný model koalic po krajských volbách?
Už jsem tady mluvil o dostatečné většině a programové soudržnosti. Myslím, že to platí i pro krajské koalice. Pro nás, pro sociální demokraty, je několik věcí nepřekročitelných. Nebudeme vytvářet koalice s kýmkoli, kdo by nám nutil privatizaci nemocnic nebo sociálních služeb. To je nepřekročitelná linie. Pak máme priority. My bychom rádi měli koaliční partnery, kteří nám pomohou zvýšit platy ve zdravotnictví, zvýšit platy v sociálních službách a zajistit, aby lidé, kteří poskytují veřejné služby v regionech, byli podle toho zaplaceni. Třetí podmínka je prosazování veřejného zájmu na úrovni krajů. Odolat podnikatelským skupinám, parciálním zájmům, lobbingu, podporovat rozvoj regionu ve veřejném zájmu.
Dá se podle vás přenést model současné vládní koalice i na krajskou úroveň?
Předpokládám, že jednotlivé koaliční strany budou různě silné v jednotlivých regionech, výsledky budou více diferencované. My nikoho nevylučujeme ze spolupráce, máme tady jasné programové mantinely, chceme zajistit, aby veřejné služby nebyly privatizovány, aby byly nadále rozvíjeny, protože zejména lidé, kteří mají nízké příjmy, rodiny s dětmi, důchodci, zaměstnanci, jsou závislí na tom, aby fungovala veřejná doprava, veřejné zdravotnictví a nechceme to ohrozit tím, že bychom do koalice brali třeba strany, které mají v programu privatizaci nemocnic. Nevylučuji vládní model, nevylučuji ani jiné modely, my z pohledu ČSSD nebudeme ty koalice rozhodovat z centra, hodně bude záležet na tom, jak si budou důvěřovat a jak spolu budou schopni komunikovat lidé v jednotlivých krajích.
Co je pro vás hranice úspěchu a neúspěchu? Je možné, že byste v případě nějakého katastrofálního výsledku vy sám nebo celé vedení strany nabídli na sjezdu na jaře funkce?
Pro mě je hranice úspěchu sedm hejtmanů. Není to jen o tom, kdo je první na pásce, ale kdo je také schopen domluvit funkční koalici. Pokud by se nám podařilo získat sedm hejtmanů, tak bych to viděl jako úspěch sociální demokracie. Přece jen určitým handicapem pro nás je, že ve většině krajů vládne sociální demokracie už osm let. Pokud jde o náš sjezd, nebude třeba hrát hru s nějakým nabízením funkcí k dispozici. My na jaře máme volební sjezd, takže všichni musí dát své funkce k dispozici v každém případě. I já budu muset podstoupit ten test tajného hlasování na sjezdu.
Se Zemanem si tykám. Hofera ani Trumpa bych ale nevolil
Jaké jsou vaše aktuální osobní vztahy s prezidentem Milošem Zemanem? Protože ono se to pohybuje na takové sinusoidě, někdy si tykáte, někdy si posíláte dost ostré vzkazy. Jste podle vás v tuto chvíli přátelé, nebo je mezi vámi mrazivé napětí?
(smích) V tuto chvíli je to tak, že si s panem prezidentem tykáme, pokud mám hodnotit tuto formu komunikace. Jinak jsou to standardní pracovní vztahy, které předpokládám, že neobtěžují občany zbytečnými spory nebo malichernými spory mezi předsedou vlády a prezidentem republiky. Ne na všechno máme stejný názor, já bych asi nevolil pana Hofera ani pana Trumpa (o podpoře Zemana Trumpovi více zde), to je ale myslím věc, která není neobvyklá, že předseda vlády a prezident se v některých věcech liší.
Jak to bude s hledáním prezidentského kandidáta ČSSD? Budete opravdu mít vnitrostranické referendum? Koho byste vy sám do něj rád poslal?
Pokud jde o prezidentského kandidáta, kterého buď sami nominujeme, nebo se připojíme k jeho podpoře, tak tam bych chtěl, aby prošel hlasováním všech dvaceti tisíc členů sociální demokracie. Pokud jde o samotný proces hledání, po pravdě řečeno, nás teď vyčerpává jednak prosazování programu ve vládě, ať už jde o přípravu rozpočtu nebo zvyšování důchodů, teď nás čeká ještě velký souboj o zvyšování minimální mzdy. Počkáme na výsledek krajských voleb, sestavíme krajské koalice v regionech, kde uspějeme, a pak se odehraje sjezd sociální demokracie. Lze tedy předpokládat, že k té debatě o tom, koho podpoříme nebo nominujeme do prezidentské volby, se dostaneme vzápětí po sjezdu ČSSD v Brně.
A váš osobní tip? Vy osobně byste to nezkusil?
Já osobně bych to nezkusil.
