Pomáhá stavět nejvyšší budovy světa a buduje klenot českého vodárenství

Pavel Policar vymýšlí, jak zásobit vodou Afriku. U arabských šejků zase úspěšně lobbuje za rodinnou firmu při stavbě mrakodrapů. Devětačtyřicetiletý muž je jedním z nejvýraznějších obchodníků na Vysočině. Daří se mu na všech frontách. Jen lituje, že mu nezbývá čas na rodinu a na malé děti.

Nikdy se nezastaví, neunaví, všechno dělá na více než sto procent. Takový je Pavel Policar. Z malé okresní vodárny jako předseda představenstva vybudoval podnik, který se tlačí do vysokého mezinárodního obchodu. Sám do něj vyrazil před lety se stavebními výtahy. Má kontakty, jméno i vliv. Z toho nyní těží i Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod.

Nemůžu začít jinak. Jaká bude cena vodného a stočného v příštím roce?
Ceny vyhlašujeme od února. Už na nich pracujeme, ale schváleny ještě nebyly.

Fotovoltaika vyšla a lidé v Brodě mají nejlevnější vodu

Zkušenosti i vybudované jméno Pavel Policar zúročuje v komunální firmě na Vysočině: za působení v představenstvu VaK HB se zisk zvýšil téměř pětkrát. Loňský rok byl historicky nejlepší a ten letošní se jeví snad ještě lépe.

Na dividendách by mohla firma rozdělit 16 milionů. "Dokázali jsme vstoupit do fotovoltaiky. Investovali jsme tam volné prostředky, za něž jsme dřív kupovali státní dluhopisy s tříprocentním úrokem. Fotovoltaika nám roční zhodnocení zvedla na 12 až 15 procent," vysvětlil. I díky tomu obyvatelé Havlíčkobrodska odebírají nejlevnější vodu v kraji.

Fotovoltaika a Policarovy kontakty otevírají firmě i dveře do mezinárodního obchodu. Její patentované čerpání vody by pomohlo zemím sužovaným suchem. "Podnikli jsme prezentace v Londýně, s britskou vládou jsme byli v Maroku," říká muž, jenž má vodárenství jako koníčka. Živí ho totiž ještě výjimečnější byznys. Stará se o mezinárodní obchod v rodinné firmě, která vyrábí a nabízí stavební výtahy pro nejvyšší mrakodrapy světa.

VaK HB je na Vysočině nejlevnější. Bude i v příštím roce?
S potěšením a hrdostí říkám, že bude. Průměrné zvyšování cen v republice se očekává mezi 5 a 10 procenty. U nás to bude méně, i když vstupy, jako jsou energie, chemikálie nebo DPH neovlivníme. Ale je možné, že budeme mít pro zákazníky ještě lepší zprávu.

Kolik zákazníků máte?
Naše provozní oblast je rozšířený okres Havlíčkův Brod. Vodu dodáváme i na Pelhřimov, Humpolec, Pacov a Zruč a Hlinsko. Kromě toho máme expanzní ambice, protože se snažíme neustále navýšit přidanou hodnotu firmy.

O jaké ambice jde?
Chceme provozovat vodovody ve Vlašimi a v Jihlavě. Chceme se rozšířit tam, kde to bude dávat ekonomický a geografický smysl a přiměřená rizika. A kde to bude úměrné naší velikosti. Ve Vlašimi jsme vyhráli, teď to ale šetří ÚOHS. V Jihlavě jsme v soutěži. Dokázali jsme tam postavit konsorcium, které vedeme a kde jsou dva municipální VaKy – Mladá Boleslav a Salcburk.

Jak jste se dostali k Salcburku?
Jsme známí, tvrdí a féroví hráči ve vodárenství, a to i mimo naší republiku.

O tom mezinárodním aspektu mi povězte víc...
Není to o provozování sítí. Máme patentované takzvané ostrovní čerpání, které jsme vyvinuli. Fotovoltaickou stejnosměrnou energií, která je bez měničů o třetinu levnější, dokážeme přímo z panelů čerpat vodu, až 33 litrů za vteřinu. V tomto konceptu jsme galvanicky odpojeni od elektrické sítě.

Pavel Policar.

Jak se to vztahuje k zahraničí?
Pak vás napadne, že třeba v Asii nebo Africe, kde není elektrická síť a je potřeba přečerpávání vody a zavlažování, napojíme a nakrmíme lidi. Podnikli jsme první prezentace, byli jsme s tím v Maroku. Všude se to líbilo. Jako okresní municipální (komunální) firma se tak dostáváme do těch nejvyšších kruhů. Projekt se nazývá Voda ze slunce a dostali jsme za něj první cenu ministra životního prostředí ČR.

U firmy okresního formátu, kterou vlastní obce, to je neobvyklé. Víte o jiné vodárenské firmě, která by dokázala hrát takovou mezinárodní roli?
Myslíte takhle divoce? Určitě ne. Ostatní nejsou tak hlídané a tak orientované na přidané hodnoty. Firma prošla za šest let dramatickou změnou. Jsme sakra dobří, ale stále máme co zlepšovat. Představenstvo i management se chová k vodárně, jako by byla naše. Nejsme jako firma záměrně pojištění na odpovědnost při rozhodování. Za vše ručím já vlastním majetkem.

Jak velkou firmou jste?
Máme asi 150 zaměstnanců. Přestože toho provozujeme víc a víc, práci zefektivňujeme a stačí nám méně lidí.

Je to ideální číslo?
Přirozeným úbytkem míříme ještě níž. Ale kdybychom začali skokově provozovat další majetek, logicky zaměstnance nabereme.

Máte ještě na Havlíčkobrodsku prostor pro rozšiřování?
Tu a tam provozujeme nebo neprovozujeme malou vesničku na smlouvu. Každý rok nějakou přibíráme. Dokončujeme také investici za 42 milionů, vyměňujeme hlavní vodovodní řad ze Želivky. Osazujeme výkonnější a úspornější čerpadla, lepší materiály. Umožní to větší rozvoj do budoucna.

Jak kvalitní vodu máte a odkud ji čerpáte?
Máme dva povrchové zdroje, Želivku a Kristiánku u Světlé, a spoustu podzemních. Vodu exportujeme. Je velmi kvalitní. Bez problémů splňujeme všechny směrnice. Doporučuji ji pít, sám tak činím.

Kde jsou podzemní zdroje?
Nejvíce jich je v oblasti Železných hor. Tam je 27 různých zdrojů. Jediný způsob, jak se voda z nich upravuje, je chlorování. Její úprava je jednoduchá a levnější než u povrchových vod, kde se upravuje třeba tvrdost.

Pavel Policar (49)

* Vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a technologii vody na Londýnské univerzitě.

* V Anglii pracoval jako technolog a manažer britských vodáren North West Water zásobujících devět milionů lidí.

* Po osmi letech kývl na nabídku společnosti Welsh Water, stal se jejím ředitelem pro Českou republiku a šest let řídil velké Severočeské vodovody a kanalizace, jež Britové koupili.

* Předsedou představenstva VaK Havlíčkův Brod je šest let.

* Deset let působí v rodinné firmě vyrábějící stavební výtahy. Díky znalostem obchodu a jazyka řídí její obchodní aktivity.

* Je ženatý, má dvě děti ve věku 3 a 6 let, žije v Ledči nad Sázavou.

Jak jste se k vodárenství dostal?
Kvalitě vody jsem se věnoval už v 15 letech na gymnáziu. Zkoumali jsme samočisticí vliv Stvořidel na kvalitu vody v Sázavě. I v minus dvaceti jsme brali z řeky vzorky. To mě chytlo. Obor jsem vystudoval v Praze a v Londýně, v Británii jsem pak pracoval ve vedení velkých vodáren a dostal se do mezinárodního byznysu.

Co vás přivedlo zpět na Vysočinu do malé vodárenské firmy?
Ochota pomoct a snaha vybudovat tady výstavní zahrádku českého vodárenství. Mám to štěstí, že mě živí další velká fabrika, takže to můžu dělat nezávisle jako svůj koníček. Snažím se tu uplatnit všechny své zkušenosti a daří se to.

Vím, vaše firma buduje stavební výtahy...
Je to rodinná strojírenská fabrika v Pardubicích, orientovaná výhradně na export. Projektujeme a vyrábíme stavební výtahy, vyvážíme je od Austrálie po Spojené státy. Dělám v ní mezinárodní obchod.

Dokonce jste prý stavěli výtahy na nejvyšší budově světa v Dubaji. Je to pravda?
Ano, naše výtahy postavily věž Burj Khalifa. Teď soutěžíme o Kingdom Tower, kilometrový mrakodrap, který si staví princ v Saúdské Arábii. Kromě toho jsme dělali na asi třech stovkách jiných 200 až 300 metrů vysokých mrakodrapů po celém světě. Dokonce držíme tři světové rekordy.

To si rád poslechnu...
V absolutní výšce výtahu bez zastávky jsme vyjeli 425 metrů. To už není jen o výkonu výtahu, ale i o statice. Máme rekord v rychlosti - se 3,2 tunami dokážeme vyjet 120 metrů za minutu. Pak máme i nejvýše položený servisní výtah na zeměkouli. Je v samotné špici mrakodrapu Burj Khalifa. Spodní stanice je ve výšce 650 metrů nad zemí. Vršek je v 700 metrech.

To se asi výšek bát nemůžete...
To ne. Jsem takový polní generál. Nechodím v kravatě, ale v montérkách se svými lidmi. Nahoře musíte být dvakrát jištěný. Všechno nářadí musí být přivázané k rukám, protože pod vámi na staveništi dělá 12 tisíc lidí. Šroubovák nebo kladívko se při pádu změní v projektil. Bohužel to ale obnáší být třeba dva měsíce v Dubaji, měsíc v Austrálii. K tomu mám ještě poradenství a další firmy...

Jak to všechno stíháte?
Sakra špatně. Snažím se všechno dělat poctivě, ale má třináctá komnata jsou děti. Mám dvě malé a nemám na ně čas. Spánek oželím, ale ty děti, z toho jsem nešťastný.

Ale na sport si čas najdete...
Ano, sport je berlička. Někdo chodí k psychologům nebo psychiatrům, mě je nahrazuje sport. Hodina týdně motokrosu, hokeje, případně si trochu zalyžovat, to mě drží na nohou. Díky tomu dokážu jíst, spát a druhý den se soustředit. Když nedělám dva superintenzivní sporty za týden, kdy se za hodinu totálně nevyřídím, za čtyři dny jsem vyhořelý, přestanu jíst a spát, začnu se budit starostmi. Pro mě je sport terapie.