Žádná numerologie, říká soudce o desetimilionové hodnotě zdraví

Je to údaj, který je dostupný a pravidelně se mění. Tak vysvětluje předseda senátu Nejvyššího soudu Petr Vojtek, proč si experti při novém stanovování částek odškodnění úrazů vybrali zrovna průměrnou měsíční mzdu. Její jedno procento udává cenu bodu bolestného, čtyřsetnásobek pak hranici mezi zdravým člověkem a absolutně bezmocným pacientem.

Ilustrační snímek | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Tým expertů přišel s doporučením nových podmínek pro bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění (více zde). Proč jste se rozhodli vypočítávat je z průměrné měsíční mzdy a ne z jiného ukazatele?
Průměrná mzda je v tomto případě jen konstanta, aby odškodnění nemajetkové újmy bylo vztaženo k nějaké veličině, která odráží ekonomické poměry v zemi a která se přirozeným vývojem mění. Nemá nic společného s výdělky poškozeného, protože ztráta na výdělku je samostatný majetkový nárok a hradí se podle vlastních pravidel. Průměrná měsíční mzda je jen údaj, který jsme našli a který je dobře dostupný, srozumitelný a pravidelně jej úřady zveřejňují. Nemá nějaký extra speciální význam, v podstatě jsme si mohli vybrat jakýkoliv jiný ukazatel. My bychom mohli říci, že východisko pro náhradu za ztížení společenského uplatnění je třeba rovných deset milionů korun a hotovo, ale za pět let by se to mohlo zdát málo. Nebo naopak hodně, podle toho, jak by se vyvinula ekonomická situace a životní úroveň.

Odškodění za bolest

Kompletní tabulka bodů

Výše odškodnění se tedy bude měnit spolu s průměrným výdělkem?
Ano. Například ten, kdo se zranil v roce 2014, dostane částku, která se odvíjí od průměrného výdělku roku 2013. Ten, kdo utrpí zranění například v roce 2017 a bude se léčit do roku 2019, tak dostane částku, která se odvíjí od průměrné měsíční mzdy roku 2018. Rok zpátky je tam proto, že jeho zdravotní stav se ustálí někdy v roce 2019, ale průměrná mzda za rok 2019 v té době ještě nebude známá.

Kde se vzalo rozhodnutí, že bod pro bolestné bude činit jedno procento průměrné mzdy a hranice ztížení společenského uplatnění její čtyřsetnásobek?
To je svým způsobem náhoda, že to takto vyšlo. Žádná numerologie v tom není. My jsme si řekli, že 120 korun za bod, stanovených vyhláškou v roce 2001, je málo a je třeba to posunout. Říkali jsme si, že odpovídající je zhruba částka 250 korun, což je jedno procento průměrné hrubé měsíční mzdy. Čtyřsetnásobek pro ztížení společenského uplatnění pak odpovídá zhruba té desetimilionové částce. Shodla se na tom pracovní skupina, ve které byli soudci, lékaři i zástupci pojistitelů, a je to výsledek poměrně široké debaty.

Je tu zároveň stanovený i jistý strop u trvalých následků - maximum má být 20 milionů. Proč?
Není to vlastní žádný strop, je to jen taková úvaha, doporučení, které netvoří nějaký absolutní limit a je na úvaze soudů, jak ji případně pozmění. My ale soudu doporučujeme - pokud bude s výchozí desetimilionovou částkou pracovat - aby ji nenavyšoval víc než dvojnásobně, protože tím by se přesnost medicínského zjištění rozostřovala a devalvovala. Ale to neznamená, že když dá soud dvouapůlnásobek a dobře to zdůvodní, že půjde proti doporučené metodice. Myslíme si ale, že dvacet milionů je i v těch zcela nejzávažnějších případech dostačující, pokud jde o vyjádření nemajetkové osobní újmy z hlediska utrpení, stresu a diskomfortu z trvalých následků. Nelze přehlédnout, že takový poškozený dostane i náhradu za ztrátu na výdělku a náklady na léčení, péči o svou osobu a domácnost. To jsou zpravidla velmi vysoké částky.

Hrálo v tom roli i to, že třeba desítky či stovky milionů mohou být likvidační?
Ano, i z tohoto pohledu jsme to zvažovali, byť pojišťovnám je vlastně jedno, kolik zaplatí. Ony si o to mohou navýšit ceny pojistného. Ale třeba pro obec to být likvidační může. A člověk, který není pro případ odpovědnosti pojištěn, takovou sumu už vůbec neuhradí.

Petr Vojtek

Soudcem Nejvyššího soudu ČR je od roku 1998. V této instituci je soudcem občanskoprávního a obchodního kolegia. Spolu s dalšími soudci se podílel na sestavení nové metodiky odškodňování za bolest a trvalé následky.

Co byste vzkázal těm, kteří tvrdí, že deset milionů a 250 korun je málo? A jak je vůbec možné, že stanovujete hranici něčeho takového, jako je lidské zdraví?
Tady bych upozornil, že my hranice nestanovujeme. Stanovujeme východiska a proporce. Tedy orientační částky, ne ty, přes které by - jak se říká - nejel vlak. Jde jen o to najít, jaká je proporce mezi zlomeným žebrem, vykloubeným ramenem nebo třeba vymknutým kotníkem, aby se bylo čeho chytit. Ale ono to jsou všechno věci, které se vlastně penězi nedají ocenit. Kdybyste měla naplnit požadavek zákona, že má dojít k plnému odčinění, tak byste si asi musela říci, zda byste se za deset milionů nechala upoutat na vozík.

To ani náhodou, nic nevynahradí to, že je člověk zdravý.
Vidíte, a to znamená, že těch deset milionů pak není plným odškodněním. Ale je otázka, zda by se takto někdo nechal poškodit za sto milionů nebo jinou částku. Přitom ale zákon takové vyčíslení chce. A proto je tu takový odhad, ale ten nedává definitivní částku, je to jen nastavení určitých poměrů mezi jednotlivými újmami.

V rámci doporučení se mění i body za bolestné. Našla jsem rozdíly například u některých zlomenin lebečních kostí nebo poranění mozku. Jinde jsou přidány či ubrány některé položky. Proč jste nezachovali seznam v původním znění, jaké bylo ve vyhlášce zrušené občanským zákoníkem?
Seznam vychází z vyhlášky a zatím se nám nepodařilo najít nic lepšího, ani jej lépe dopracovat. Náměty pro něj nám dodaly odborné lékařské společnosti, například chirurgická. Navrhovaly, kde by se měl seznam vylepšit a kde by se měly navýšit body. My jsme z těch podnětů vyšli, seznam jsme doplnili, upravili a dotáhli jsme hodnotu bodu.

Ale musíme si uvědomit, že body se týkají jen bolestivých stavů bez ohledu na to, zda zanechají trvalý následek, či nikoliv. Někdy ale mohou nastat oba dva stavy. Například když dojde k amputaci ruky, tak to jednak bolí a jednak to zakládá další nárok a tím je ztížení společenského uplatnění, protože vás ztráta ruky omezuje v řadě činností. A tam už není žádná tabulka, ale používá se mezinárodní klasifikace funkčních schopností upravená pro potřeby metodiky Nejvyššího soudu.

Když někdo utrpí zranění a chce se podívat, kolik by za něj dostal, stačí mu vzít tabulku bolestného a vynásobit ji hodnotou bodu?
Je to základní východisko, ale ne definitivní výsledná částka, se kterou nelze hnout. Může si to tedy sám vypočítat a částku chtít po tom, kdo mu uškodil. Pokud se mu ale bude zdát škůdcem zaplacená částka nízká, může jít k soudu a dostat tam třeba vyšší částku. Částka u soudu by se ale neměla výrazně lišit.

Nová metodika

Nejvyšší soud, občanské sdružení Společnost medicínského práva a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze v pondělí představili novou metodiku, podle které by soudní znalce měli počítat odškodnění při úrazech. Je to doporučení, které by mělo být určující pro soudní spory i mimosoudní vyrovnání.

Metodika hovoří o tom, že nově se mění hodnota bodu bolestného. Dříve činila 120 korun, nyní je to 251,28 koruny. Tedy jedno procento průměrné hrubé měsíční nominální mzdy. Metodika navíc obsahuje tabulku, v níž jsou obodované jednotlivé úrazy (tabulku najdete zde).

Metodika také říká, že pokud člověku zůstanou po úrazu nějaké trvalé následky, ohodnotí jejich dopad soudní znalec procenty. Sto procent činí částka 10 051 200 korun (tedy 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy). Tato částka je adekvátní tomu, když ze zdravého člověka průměrného věku se stane invalida zcela odkázaný na své okolí.

Celou metodiku najdete na webu Nejvyššího soudu.

Bude se bodový seznam bolesti ještě měnit?
Není to vyloučeno, protože pohledy na bolest mohou být různé a je možné o tom diskutovat. Mám proto za to, že lékařské společnosti na něm chtějí ještě pracovat, vylepšit jej a dopracovat jej. Tento prostor je určitě otevřený.

Pokud se zraněný a viník nedohodnou mimosoudně, budou částky za bolest a snížené společenské uplatnění počítat soudní znalci?
U bolestného to může být jako doposud, kdy každý lékař dokázal zranění obodovat. V případě nějakého sporu a složitostí by pak nastoupil znalec. V případě snížení společenského uplatnění vycházíme z toho, že minimálně pro soudní spory by měl materiál připravovat soudní znalec. Tedy ten, který je lékařem, je zapsán jako znalec a má ještě speciální školení na metodiku Nejvyššího soudu. Výpočet znalce pak bude důkazem u soudu. Což je problém, protože takoví soudní znalci tu zatím nejsou a školení se teprve chystá.

A kdy tady budou takoví znalci?
Na školení už se pracuje a předpokládá se, že speciální kurzy povede 1. lékařská fakulta UK v Praze a bude se na tom podílet i Nejvyšší soud a ministerstvo spravedlnosti. Předpokládám, že do konce roku již tady skupina znalců začne fungovat. Vyškolení znalci získají přístup do počítačové aplikace na speciálních internetových stránkách.

Jak k odškodnění za trvalé následky dospějí?
V tomto rozhraní je 75 položek podle mezinárodní klasifikace a do těch doplňuje znalec procento nebo stupeň postižení, které zjistí z lékařských zpráv či speciálních testů. Následně počítačová aplikace vypočte výsledné procento. K výsledku bude mít přístup jen znalec a soud, aby byla data poškozeného chráněna.

Když ale někdo má stanovit procento, které vystihuje například společenskou aktivitu tohoto člověka, tak to může být dost individuální rozhodnutí, ne?
Jde o kombinaci konkrétního individuálního případu a exaktnosti, která se opírá čistě o medicínská východiska. To by mělo být v rovnováze, aby ani jedna stránka nepřevážila. Individuální okolnosti každého případu posoudí soud, který vyjde z odborného podkladu vytvořeného podle metodiky. Pokud se mu bude zdát, že v nějaké oblasti má být procento jiné, tak má prostor pro zvážení, zda výsledná suma je adekvátní. Vše musí samozřejmě řádně odůvodnit.