Poslední parašutista zemřel při swoopingu v úterý v Klatovech (více o nehodách čtěte zde). Tento případ i tři předcházející už vyšetřuje Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod.
"Swooping je vrcholová disciplína létání na padáku. Skáče se na vysokorychlostních padácích. Je to v podstatě rozdíl jako jezdit běžným autem a jezdit ve ferarri. Nemůže to dělat každý," říká člen reprezentace ČR a mistr republiky ve swoopingu z roku 2007 Jan Bartoš.
Proč amatérští parašutisté provádějí tak náročné prvky?
Pokud se někdo z nich dívá na rychlé přistání a líbí se mu to, tak se pak spousta lidí rozhodne to napodobovat. Nezajdou ale na žádný kurz, rozhodnou se pro to svobodnou vůlí a nikdo jim to nemůže zakázat. A pak se rozbijou na dráze. S padákem se stejně musí dostat na zem a pokud se rozhodnou, že se pokusí o tento manévr, tak to bohužel tento rok dopadlo čtyřikrát špatně.
Když si chce někdo takový skok vyzkoušet na letišti, musí doložit, jaké má zkušenosti se skákáním?
U nás je swooping povolený od kategorie D, což je myslím 500 seskoků. Pokud jej tedy drop zóna, místo, kde se skáče, nezakáže.
Takže o tom, zda se na letišti bude skákat swooping, rozhoduje provozovatel?
Já třeba, když budu majitel takové seskokové plochy, tak řeknu: Nechci tady vidět vysokorychlostní přistání. A pokud to někdo poruší a já jako provozovatel té drop zóny to uvidím, tak řeknu: Ty už nahoru nepůjdeš, protože jsi udělal nebezpečný manévr. Což se ve světě děje. Pokud provozovatel drop zóny toto neříká, tak ten člověk je zodpovědný sám za sebe a může si manévr vyzkoušet. Nicméně jsem zažil případy, kdy se nehoda při swoopingu stane i během kurzu. Je to tak, jako když se někdo učí jezdit rallye. Tam se ti začátečníci také občas vybourají.
To znamená, že pro to, aby parašutista mohl tento manévr provést, stačí, aby s tím souhlasil provozovatel letiště a aby měl za sebou 500 seskoků?
V podstatě ano. Na letišti v Klatovech, kde se stala ta poslední nehoda, se ještě parašutisty ptají, jestli má tu zkušenost, aby tento seskok mohl provést. Pokud ten člověk řekne ano, tak nezbývá nic jiného, než mu trochu věřit. Protože tam těch parašutistů jezdí z celého světa hodně a pokud toho člověka neznáte osobně, tak neexistuje licence, nebo nějaký doklad, který by doložil to, že ten člověk takzvaně "swoopuje". Neexistuje papír, který by vás deklaroval jako člověka, který může vysokorychlostně přistávat.
Co si myslíte o tom, že o swoopingu se píše v médiích jako o adrenalinovém nebo extrémním skákání?
Definovat swooping jako nebezpečný sport je pro mě trošku nepřijatelné. Souhlasím, že to je skákání pro velmi zkušené piloty. Není to pro každého. Ten, kdo se o to pokouší bez osvěty, bez velkého tréninku, tak to většinou dopadá špatně. Je to vrcholová disciplína parašutismu, kterou by měli dělat jen ti nejlepší piloti. Roky jsem jezdil na motorkách, vím, jak to je. Kolik je smrťáků na grand prix špičkových pilotů? Jeden za pět let? Ostatní lidi na motorkách se zabíjejí každý týden. To samé platí pro toto. Nejde říci, že se swoopingu věnují jen lidi, kteří nemají rozum nebo kteří jsou arogantní nebo kteří se neproškolili. Chybu může udělat i velmi zkušený pilot.
Co je swoopingParašutista při swoopingu skáče z letounu ve výšce asi 1 200 až 1 500 metrů a klesá do určitého místa. Pak padák z rychlosti, která je kolem 40 kilometrů v hodině, zvláštním manévrem zrychlí až na zhruba 130 kilometrů v hodině. V této rychlosti pak škrtne o vodní hladinu, nebo o zem. Měří se, jakou vzdálenost parašutista urazí v tomto nízkém letu nad zemí, hodnotí se také přesnost přistání a rychlost, kterou letí mezi dvěma vytyčenými body. |
Dá se říci, kolik let by měl pilot skákat, aby měl potřebné zkušenosti a zmíněných 500 seskoků?
Není to o letech, ale o počtu tréninkových seskoků. Pro mě 500 je na swooping málo. Parašutismus je o různých disciplínách. Můžete mít volnopádové disciplíny, kde se dělají akrobatické prvky a potom ten člověk otevře padák a dostane se na zem. Swooping ale není volnopádová disciplína, je o pilotování padáku. Pokud člověk bude mít deset tisíc skoků na akrobatickou disciplínu ve vzduchu a padák používá jen na přistávání, tak to neznamená, že má deset tisíc seskoků a může dělat swooping.
Vysokorychlostní padák je jen pro lidi, kteří se tomu hodně věnují. Většina jich má minimálně tisíc tréninkových seskoků s postupným snižováním plošného zatížení k danému padáku. To znamená, čím jsem těžší a používám menší padák, tím je to rychlejší.
Kolik lidí v ČR se věnuje swoopigu?
Profesionálně na závodech potkávám deset až dvanáct lidí, kteří bezpečně létají a nikdy se jim nic nestalo. Ti to považují za bezpečnou disciplínu, protože mají natrénováno a věnují se tomu v podstatě každý týden. Pak jsou lidé, kteří se mu věnují amatérsky.
Jedním ze čtyř parašutistů, kteří za poslední tři měsíce při swoopingu zemřeli, je muž z Nizozemska. Jezdí k nám za swoopingem mnoho lidí z ciziny?
Určitě hodně. Například klatovské mistrovství republiky ve swoopingu, které se koná každoročně na tamním vodním kanálu, je jedním z největších evropských závodů. Je tam skoro sto závodníků z Ameriky, z Austrálie, z celého světa.
Zažil jste případy, kdy někdo při swoopingu udělal chybu a přežil?
Píše se jen o těch mrtvých, ale případů, kde se lidé zranili a přežili, jsem zažil mraky. Byly to případy, kdy si někdo zlomí kotník, zlomí nohu, nebo narazí žebro. To jsem u amatérů, kteří se tomu nevěnují, viděl mockrát. Tragicky to dopadá málokdy, to jsem nezažil nikdy. A co se týče závodníků, tak u nich dochází ke zranění velmi málo. Spíš jen lehčího typu, třeba si vyrazí dech.
Jak drahý sport je swooping? Kolik stojí vybavení?
Je to velmi drahý sport. Celé vybavení trochu kvalitnější vyjde na zhruba 200 tisíc korun. Každý seskok vás stojí třeba 400 korun. Takže když budete trénovat a uděláte denně deset tréninkových seskoků, tak si to snadno spočítáte.
