Školy mají problém. Učí látku, ale ne děti, říká expert na vzdělávání

  19:35
Učitelé vedou děti stále spíše k poslušnosti než k tomu, aby z nich vychovali svobodně uvažující osobnosti, míní odborník na vzdělávání Bohumil Kartous. Škola má přitom podle něj především pěstovat kritické myšlení a schopnost řešit problémy. „Svět se diametrálně změnil v tom, že znalosti dnes není nutné získávat přímo ve škole,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Bohumil Kartous z obecně prospěšné společnosti EDUin (18. 9. 2015). | foto:  Michal Šula, MAFRA

Z nedávného průzkumu agentury NMS vyplývá, že 30 procent rodičů není spokojeno se současnými školami (o průzkumu čtěte zde). Co vlastně dnes rodiče od školy očekávají?
Rodiče věří školám v tom, že dokáží dětem předat základní znalosti. To se od škol běžně očekává. Vadí jim však, že nejsou schopny rozvíjet u dětí jiné dovednosti, které jsou v současnosti považovány za klíčové.

Bohumil Kartous

Bohumil Kartous z obecně prospěšné společnosti EDUin (18. 9. 2015).

Absolvoval Pedagogickou fakultu, Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně a postgraduální studium na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2005 do roku 2014 pracoval ve společnosti Scio, kde se podílel na aktivitách v oblasti vnějších vztahů, společenské odpovědnosti a vydávání periodik. Od roku 2012 přednáší na Vysoké škole ekonomiky a managementu v Praze. Na téma vzdělávání publikuje v českých médiích (Hospodářské noviny, Lidové noviny, MF DNES, Literární noviny, Britské listy, Rodina a škola). Je vedoucím komunikace obecně prospěšné společnosti EDUin.

Které to jsou?
Komunikační dovednosti, kritické myšlení a schopnost řešit problémy. To jsou schopnosti, které jsou v budoucím životě zásadní. Rodiče mají dojem, že škola naplňuje svoji vzdělávací, neřkuli výchovnou, roli jenom zčásti a ještě k tomu ne v tom nejdůležitějším. Svět se diametrálně změnil v tom, že znalosti dnes není nutné získávat přímo ve škole. Znalostní bázi dnes představují mnohem více sdílené informace na internetu. Pokud bychom to dovedli ad absurdum, tak školu dnes vůbec nepotřebujeme k tomu, abychom získávali znalosti, protože je můžeme zprostředkovat úplně jiným způsobem. Škola by dnes měla být daleko více jakousi sociální dílnou než jen médiem, které přenáší znalosti. Tato schopnost však v českých školách zoufale chybí.

Nedávno jsem měl možnost hovořit s učiteli z dánských škol. Tamní žáci jsou na život připravováni daleko lépe. Nemají takový znalostní základ, ale když přijdou do zaměstnání, tak jsou daleko lépe schopni sami si poradit a najít vlastní řešení. Jsou samostatnější, protože je k tomu školy vedou.

Nedávno jste pro Deník.cz uvedl, že český vzdělávací systém konzervuje podobu vzdělávání z minulého století. Na čem se naše školství zaseklo?
Původ toho je, že náš vzdělávací systém nevznikal v demokracii, ale v absolutistické monarchii. Byl nastaven na to, že nemá vychovávat svobodně uvažující osobnosti, ale zejména pěstovat disciplínu, poslušnost a předat základní penzum znalostí, aby člověk byl následně schopen sloužit. To je břemeno, které si systém nese dodneška. Netýká se to ale jen vzdělávání v České republice. Český vzdělávací systém je například velmi podobný tomu rakouskému. Vznikaly na stejných základech od konce osmnáctého století.

Od té doby ale společnost přeci jen prošla vývojem.
V České republice je problém, že po krátkém období demokracie za první republiky přišla nejprve nacistická a poté komunistická diktatura. A v totalitních systémech funguje vzdělávání jako nástroj politické indoktrinace. Požadavkem ze strany politického systému je, aby vychoval poslušného občana. Přelom nastal v roce 1989, ale za pětadvacet let od té doby jsme moc daleko nedošli. Německý filosof Ralf Dahrendorf říká, že na hodnotovou změnu je nutných šedesát let. Souvisí to evidentně s generační obměnou. Velká část dnešních učitelů učila už v osmdesátých letech a většina z nich si zachovává stejné postoje. Vedou děti daleko více k poslušnosti než k tomu, aby z nich vychovávali svobodně uvažující osobnosti. Pro společnost je hrozně těžké toto za pětadvacet let změnit. Není to jen záležitost školství, souvisí to s hodnotovým založením celé společnosti. Školy jsou jen jejím odrazem.

Na školy ovšem přichází i noví mladí učitelé z pedagogických fakult. Je jejich přístup z vašeho pohledu lepší? Jsou na roli učitelů, kteří nechrlí jen informace, ale spíše vedou ke kritickému myšlení, lépe připravováni?
Je to začarovaný kruh. Na školách nevládne ideální atmosféra, učitelé nepřistupují k žákům tak, jak by měli. Rodiče jsou zároveň často zvyklí na to, že škola funguje stejně, jako když do ní chodili oni, a schvalují to. Připomínám, že nespokojených je „pouze“ oněch třicet procent. Noví učitelé z pedagogických fakult tedy nemají jiný přístup než jejich o generaci starší kolegové. Fakulty je vzdělávají velmi podobně jako před čtyřiceti lety, a na školách jsou zaučováni do téže praxe. Jistě, dnes už studenti nechodí na marxismus-leninismus, ale způsob, kterým se učí „jak učit“, je velmi podobný minulosti. Přestože jsou i světlé výjimky, struktura pedagogického vzdělání je stále stejná. Máme učitele matematiky, biologie, dějepisu... Chybí nám učitelé dětí.

Co těmto učitelům podle vás schází?
Nový učitel vyjde z pedagogické fakulty s téměř nulovými zkušenostmi, jak učit. Přitom nejdůležitější na jeho práci je právě naučit se zvládat třídu, ve které je pětadvacet, třicet dětí. Musí pochopit, jak třída funguje. To je daleko podstatnější, než množství znalostí, které na fakultě získá. Informace se dají naučit, navíc se časem mění. Copak by se někdo svěřil lékaři, který od počátku svého studia nepracuje s tělem?

Druhý zásadní problém je v tom, kdo vlastně na pedagogických fakultách studuje. Pedagogická fakulta je totiž pro absolventa střední školy většinou až druhou nebo třetí volbou. To znamená, že ti kognitivně schopnější většinou skončí někde jinde. Jako učitelé tak často končí lidé jen proto, že pro sebe nevidí jinou možnost.

Třetí problém je společenská odezva vůči učitelskému povolání. Učitelství je často podceňované a je považované za povolání z nouze. Souvisí to mimo jiné se špatným finančním ohodnocením pedagogů, jak ostatně dokazuje nedávno zveřejněný výzkum CERGE-EI. Přestože v politických programech je vzdělávání vždy na prvních místech, ve skutečnosti je situace opačná a souhrn těchto problémů to dokazuje.

Nespokojenost třiceti procent rodičů vede k trendu zakládání rodičovských škol. Nesměřujeme tím ale k prohloubení už tak problematické segregace českých dětí? Nehrozí tím rozdělení škol na elitní instituce pro děti z vyšších vrstev a státní školy pro ty ostatní?
Tento trend skutečně existuje. V poslední době se počet rodičovských, komunitních a nestátních škol stále zvyšuje. Vychází to ze snahy těch třiceti procent vzdělanějších a lépe ekonomicky situovaných rodičů, kteří patří do kategorie „opinion makers“, tedy lidí, kteří rozhodují, kam se společnost posune.

Existují v zásadě dva základní scénáře, jak systém na tento trend školství zareaguje. První a pozitivní možnost je, že se tento trend rozšíří a stát zkrátka přizpůsobí vzdělávací systém poptávce těch progresivních a mimochodem vzdělanějších. Udrží tak vzdělávací systém, nejdůležitější socializační nástroj dneška, vcelku.

Druhý negativní scénář předpokládá, že se budou dále rozevírat nůžky. Bohatší a vzdělanější se vyčlení ze společnosti a budou své děti vzdělávat někde jinde a ve veřejném vzdělávacím systému zůstanou dvě třetiny dětí, které tu možnost nemají. Zvýší to segregaci a tím pádem k sobě budou mít mnohem dále i děti z těchto dvou skupin.

Elita vzdělávaná v elitních školách bude mít větší tendenci udržovat svůj status a bude mít daleko menší empatii s ostatními. Zatím to bohužel vypadá, že směřujeme k tomuto negativnímu scénáři. Veřejný vzdělávací systém nevykazuje žádné náznaky, že by na tento trend chtěl nějak reagovat.

Už jste hovořil o příkladu z Dánska. Skandinávské školství se obecně velmi často dává za vzor. V čem by se podle vás mohl český vzdělávací systém ve Skandinávii poučit?
Často se mluví o Finsku jako o vzdělávacím zázraku, systém tam funguje velmi dobře. Základ je, že v sedmdesátých letech Finové započali reformu vzdělávání, nastavili si koncepci, kterou skutečně dokázali dvacet let dodržovat. Finové začali u učitelů. Řekli si: „Na školách nemáme nejlepší učitele. A chceme s tím něco udělat.“ Zúžili proto možnost studovat učitelství jen asi na čtyři elitní vysoké školy. Zároveň začali důsledně vybírat pouze ty nejlepší uchazeče. V tomto období také důkladně kontrolovali, co se ve školách děje. Po dvaceti letech této koncepce do škol přišla celá řada nových a velmi dobře připravených učitelů. Vzdělávací systém pak začali cíleně postupně uvolňovat. Finští učitelé dnes mají obrovskou volnost, nekontroluje je žádná inspekce. Jsou svými pány a mají velkou důvěru společnosti.

U nás takováto ucelená koncepce nefunguje, protože nový ministr školství většinou zbourá vše, co vytvořil jeho předchůdce a vytvoří si vlastní nové cíle, často navíc zcela scestné. Někdy ale musíme začít, abychom za těch dvacet let někam došli.

Má podle vašeho názoru nová ministryně Valachová šanci být tím, kdo dlouhodobý směr českého školství konečně nastaví?
Paní ministryně je v úřadu tři měsíce, zatím tedy nelze příliš soudit. Stejně jako řada jejích předchůdců nastoupila do rozjetého vlaku, který má miliony tun a je těžké měnit směr. Uvidíme za půl roku, rok, do jaké míry se například podařilo implementovat inkluzi do českých škol.

Novou legislativu už máme, paní ministryně ji ovšem musí dostat do praxe, což je daleko těžší. Jedna věc je formulovat smysluplně zákon a druhá věc je přesvědčit učitele, aby ho respektovali. Toto je právě jeden z prubířských kamenů, který ukáže, jak úspěšná ministryně bude.

Jsou nicméně jisté náznaky, že se dostává pod stejný tlak jako její předchůdce Marcel Chládek, který mu evidentně rád podléhal. Jeho snahou bylo, aby vzdělávací systém především produkoval určitý typ pracovní síly dle zadání některých zaměstnavatelů.

Není ovšem i toto jedním z cílů vzdělávání?
To ano, kupříkladu podpora technického vzdělání není nic špatného. Ale nemá to být priorita vzdělávacího systému. Je to jen jeden z cílů. Člověk by měl ve škole získat především schopnost učit se nové postupy a přijímat nové informace. A měl by se naučit tomu, co to je demokratická společnost, na jakých principech stojí a jaká jsou práva a odpovědnost jednotlivce v něm.

My se stále orientujeme na podružnosti a trpíme na anachronismus: pořád nutíme velkou část dětí k tomu, aby se v patnácti letech rozhodly, čím budou po zbytek života. Drtivá většina to ale nebude dělat, budou se živit něčím jiným, protože společnost bude vypadat jinak. Škola by tedy měla děti především připravit na to, že se budou celý život učit.

Toto ovšem řada českých škol, hlavně učiliště, nedělají. Svým způsobem ty děti ničí a demotivují. Český vzdělávací systém stále funguje tak, jak fungoval ve dvacátém století, kdy se předpokládalo, že člověk v osmnácti letech zaujme nějakou roli, kterou bude naplňovat do konce života. To ale dávno neplatí. Společnost se změnila a nelze očekávat, že si někdo v patnácti letech zvolí svoji budoucí životní dráhu. Toho dnes nikdo není schopen, proč máme na děti tak absurdní požadavky?

S tím souvisí dlouhodobá debata o tom, zda by na vysokých školách měl mít možnost studovat každý, kdo má zájem, či zda by se měli přísně vybírat jen nejlepší uchazeči. Jaký je váš názor?
Ideální je podle mého názoru systém, v němž neexistují přijímací zkoušky. Každý, kdo chce studovat, by měl mít tu možnost. Poté se velmi rychle ukáže, jestli toho je schopen, nebo ne. Chápu ale, že ideální systém nelze zavést, protože na některých školách na to není kapacita. Jestliže zájem společnosti je, aby se vzdělávání co nejvíce rozvíjelo, tak proč bychom v něm měli děti omezovat? Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek nedávno řekl, že zkouška dospělosti se posunula z maturity na bakaláře, s čímž já naprosto souhlasím. Ve společnosti, která se velmi rychle mění, a kde člověk za deset let může naplňovat úplně jinou roli, než na jakou byl připravován, se logicky má prodloužit doba jeho přípravy na budoucnost.

Ministerstvo školství plánuje zavést povinný poslední rok mateřské školy. Je to podle vás správný krok?
Myslím, že má spoustu problematických stránek. Toto opatření se zavádí zejména proto, že v české společnosti je významná část dětí, které mají problém s tím nastoupit do vzdělávacího systému. Děti ze sociálně vyloučených oblastí přicházejí do škol s obrovským handicapem, v podstatě jsou outsideři už v okamžiku, kdy přijdou do první třídy. To je špatně. Kvůli tomu se právě zavádí poslední povinný rok předškolního vzdělávání. Kritici říkají, že je to špatně, protože kvůli malému procentu dětí se uvaluje povinnost na všechny. Druhý problém je, že ten poslední rok pravděpodobně příliš nepomůže. Podle odborných expertíz je nutné s těmi dětmi pracovat od mnohem útlejšího věku, minimálně od tří let.

Můj osobní názor ale je, že byť je opatření nedokonalé, jde alespoň o nějaký posun. Když se nestane nic, tak se situace bude jenom zhoršovat. Na jedné straně budeme mít elitní školy, na druhé straně budou vysloveně „odpadové školy“, které budou v podstatě jen detenčními zařízeními pro děti ze sociálně vyloučených lokalit.

Známe ovšem dost příkladů, kdy rodiče z majoritní společnosti odvedli své děti ze škol, kam docházely i sociálně vyloučené děti. Nečeká podobná segregace i mateřské školy?
Je otázkou, jak se zákon podaří dostat do praxe. Reakce na jednotlivých školách může skutečně být, že rodiče začnou své děti stahovat, protože tam přijde více dětí z romské minority. Bohužel vidíme, že česká společnost je velmi výrazně xenofobní. Drtivá většina lidí má negativní vztah k romskému etniku. Reakce rodičů i učitelů může být skutečně taková, že to opatření nepřijmou.

Řada zásadních inkluzivních opatření vyplývá rovněž z novely školského zákona přijaté za exministra Chládka. Znamená to tedy, že děti s lehkým mentálním postižením se budou stále více vzdělávat v běžných základních školách?
Mělo by to tak být, ale jde o to, zda praktické školy nedostanou pouze nálepku běžné školy, a přitom se nic nezmění. Už dnes jsou totiž takové náznaky. Největší problém je, že systém dnes sociálně vyloučené rodiče, často Romy, do značné míry přesvědčuje, aby své děti dávali do praktických škol. Domnívají se, že jim tam bude lépe, nebudou šikanované a budou „mezi svými“. To je problém, protože tito rodiče často nejsou schopni do hloubky zvážit, jestli to bude pro jejich děti do budoucna výhodnější.

Cílem novely je aplikovat u každého dítěte a na každé škole systém podpůrných opatření. Přeřazení do praktické nebo speciální školy by mělo být až poslední možností. V současnosti je systém nastaven tak, že v určitém okamžiku je dítě posouzeno a řekne se, zda je schopno vzdělávání v běžné škole, nebo není. Rodičům se poté dá doporučení, často persvazivním způsobem. To je špatně, protože zanedbané dítě vykazuje podobné schopnosti jako mentálně postižené dítě. V běžné základní škole by ale u zanedbaného dítěte pravděpodobně došlo k pokroku.

Problém je, že většina učitelů má vůči této novele odmítavý postoj. První důležitý úkol ministryně školství je dát učitelům velmi jasně najevo, že je naprosto klíčové, aby tato novela byla úspěšně implementována. Ministryně by jim měla dát pocit důležitosti, že právě oni jsou nositeli změny. Neměli by to vnímat jen jako další povinnost, ale jako svůj důležitý přínos budoucnosti této společnosti. Inkluze totiž takový potenciál má, jak ukazují zkušenosti z Finska, Dánska či Ontaria.

Zmiňoval jste xenofobní postoje české společnosti. Do jaké míry by funkcí školy měla být i výchova a nastavování hodnot? Měla by škola usilovat například o to, aby z dítěte nevyrostl xenofobně smýšlející člověk, nebo je to především věc rodičů?
Tohle je zásadní a přitom naprosto opomíjená role školy. Uvedu opět příklad z Dánska, kde je výchova k demokracii hlavní prioritou, politickým i společenským zadáním, které škola má. Nejde v první řadě o to naučit dítě matematiku, biologii nebo dějepis. Základní požadavek je, aby bylo svéprávnou osobností, která je schopna naplňovat představy demokratické společnosti. Problém českých škol je, že učitelé se po roce 1989 velmi ochotně vzdali toho, že by měli děti vychovávat, zůstala jim jen funkce vzdělávací. To je ale špatně, k tomu školu dnes tolik nepotřebujeme. Potřebujeme ji k tomu, aby reprodukovala demokratické hodnoty.

Mám obavu, že v okamžiku, kdy devadesát procent lidí vykazuje xenofobní postoje, tak děti jsou v přirozeném prostředí rodin pod vlivem spíše opačných hodnot. Škola by měla působit proti tomu. Učitelé ale nejsou příliš odvážní stavět se do opozice nebo dokonce možná názorově v opozici mnohdy ani nejsou. Vím o hrůzostrašných případech, kdy učitelé přímo v hodinách schvalovali xenofobní postoje žáků. To jsou politováníhodné důkazy toho, že v systému vzdělávání je něco špatně.

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Šebo: Rodiče neočkovaných dětí jsou zločinci, černý kašel je pro kojence smrtící

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

ANALÝZA: Čtyři Tádžici svlékli Putina do naha. Ten musí něco udělat

25. března 2024

Premium Sotva týden poté, co si Putin zajistil páté prezidentské období, masakr v Moskvě rozbil moderní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

Země NATO smí na Ukrajinu, Alianci tím nezapojí do války, tvrdí Bundestag

29. března 2024  10:48

Podle dokumentu, který připravily výzkumné služby Německému spolkovému sněmu (Bundestag), je možné...

Rusko od podzimu obsadilo přes pět set kilometrů čtverečních ukrajinské země

29. března 2024  10:38

Rusové od podzimního začátku ofenzivních operací obsadili odhadem 505 kilometrů čtverečních...

Nevzal jsem ruské peníze, základem dezinformace je i pravda, říká Bystroň

29. března 2024  10:32

Premium Poslanec německé Alternativy pro Německo (AfD) s českými kořeny Petr Bystroň je podle Bezpečnostní...

Opilci v Brně děsili lidi v parku airsoftovou pistolí a puškou

29. března 2024  10:26

Obyvatele brněnských Řečkovic pořádně vyděsili dva opilci. V maskáčových oděvech totiž ohrožovali...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...