Proč je podle vás tak důležité sjednotit Evropu do jednoho velkého státu?
Výzvy, jakým Evropa nyní čelí - ekonomické, sociální a geostrategické - už přerostly kapacity všech jednotlivých států. Pokud se my, Evropané, nedokážeme spojit a radikálně přeorganizovat náš politický systém, každý z nás si ponese důsledky. V současném věku globálního zápolení musí Evropa sebrat odvahu, sílu a solidaritu, aby pozvedla koncept unie logickým směrem, ke skutečné Evropě s podobou demokratického federálního státu, který bude dostatečně silný, aby mohl čelit všem výše uvedeným výzvám. Jedině tak budeme schopni prosperovat a být konkurenceschopní nejen v ekonomických otázkách.
Benjamin Zeeb a think-tank PDU Benjamin Zeeb, výkonný ředitel Projektu demokratické unie. Je výkonný ředitel Projektu demokratické unie (PDU). Vystudoval moderní umění na univerzitě v Mnichově. V minulosti pracoval jako novinář v deníku Süddeutsche Zeitung. V roce 2009 na studijním pobytu v Madridu se podle svých slov stal svědkem nastupující ekonomické krize. V roce 2013 byl jedním ze spoluzakladatelů PDU. PDU je politický think-tank, který pracuje na modelu plně politické federální unie v rámci eurozóny. Věří v demokratickou, jednotnou Evropu se silnou společností a veřejnou sociální sférou. Pracuje na komplexních politických a legislativních zákonech pro novou demokratickou unii. Sídlí v Mnichově, Londýně a Budapešti, nyní plánuje otevření center v Bruselu, Lisabonu, Berlíne a Aténách. |
Jak chcete teoretický model PDU přenést do praxe?
PDU pracuje simultánně na třech rozdílných frontách. První má za cíl poskytnout teoretický "intelektuální" základ pro vytvoření společného evropského státu. Stojí před námi výzva spojit nejprve 18, poději pak 28, národních systémů, včetně struktur sociálního zabezpečení a zahraniční politiky. To je opravdu obrovský kus práce. Zaměřujeme se na to, abychom z každého jednotlivého národního systému vzali ty nejlepší nápady a myšlenky a utvořili z nich jeden logický model. Zároveň musíme rozhodnout, které kompetence zůstanou jednotlivým státům a které povýší do federální roviny.
Za druhé vedeme nekončící dialog s politiky, akademiky, novináři a ostatními lidmi z veřejné sféry. Snažíme se u nich prosadit naše myšlenky a nápady. Lidé by to možná nazvali lobbováním. Mezi lobbisty a námi je však velký rozdíl. My našimi myšlenkami a názory nesledujeme žádný peněžní zisk.
A konečně za třetí, a to je možná naše nejdůležitější pole působnosti. Neúnavně se snažíme pracovat na tom, abychom naše poselství a práci dostali mezi lidi. Mimo publikace pořádáme přednášky na univerzitách, firmách, nadacích a všude tam, kde můžeme zacílit zejména na mladou generaci. Chceme, aby se k nám přidala v boji za skutečnou demokratickou Evropu.
Spolupracujete s konkrétními politickými stranami na případné implementaci vašeho modelu do praxe?
PDU je politicky nestranná organizace. Jsme však otevřeni spolupráci se zástupci všech politických stran na regionální, národní i kontinentální bázi, pokud je samozřejmě zajímají naše nápady. Zatím jsme určitým způsobem byli součástí britských a evropských parlamentních voleb. Jsme v kontaktu i se zákonodárci z několika dalších členských států EU.
Řekněme, že se váš model bude zavádět do praxe. Jak se jednotlivé země rozhodnou, zda chtějí být součástí projektu jednotné Evropy? Bude se rozhodovat na základě referend?
Já věřím, že by se mělo konat referendum na evropské úrovni. Když by bylo úspěšné, Evropský parlament by dostal do rukou skutečnou legislativní sílu. Vytvořil by politické struktury vedené přímo voleným prezidentem.
Z právního hlediska však státy o svém vstupu musí rozhodnout podle lokální legislativy. V některých zemích zákon ukládá nejprve vypsání národního referenda, v jiných zemích by stačilo rozhodnutí parlamentu. Podle mě by však všechny potenciální členské státy měly dát prostor svým občanům, aby vyjádřili svůj názor.
Jaké legislativní náležitosti by zůstaly členským zemím? Které by naopak přestoupily na úroveň centrálního vedení nového evropského státu?
Nemyslím si, že určitá autoritativní centralizace je dobrý nápad. Je faktem, že velké a komplexní systémy jsou křehké a náchylné k dělaní velkých chyb. Toho jsme byli svědky během nedávné finanční krize, kdy systémová chyba v jedné části světa spustila řetězovou reakci, která málem přivedla na hranu kolapsu celosvětový finanční systém. Příliš mnoho autority koncentrované do jednoho místa znamená, že i malá chyba může vést k selhání celého systému. Otázka rozdělení politické síly a kompetencí je tak závislá na vybalancování určitého růstu kompetencí s nekontrolovanou koncentrací moci.
Určité oblasti jako zahraniční politika, bezpečnost, finanční regulace a zdravotnický systém by měly být postupem času rozhodně federalizovány a harmonizovány. Na druhou stranu Brusel až příliš podrobně dohlíží na některé další složky, což není ani potřebné ani efektivní. Myslím si proto, že co může být uděláno lépe na národní a regionální úrovni, to by neměl přebírat evropský stát.
Federální státFederální stát je typ státního zřízení, kdy jde o složený stát, skládající se ze států - členů federace s různým označením (státy, země, republiky, kantony, provincie). Ve federacích je svéprávné postavení jednotlivých členských států zajištěno ústavou nebo smluvně a nemůže být měněno jednostranným rozhodnutím centrální vlády (např. Švýcarsko, do značné míry i USA). Státní moc je ve federaci rozložena mezi federální orgány a orgány členských států. Právním základem federace je ústava, je zde dvojí občanství (subjektu federace a federace jako celku) a právní akty federace jsou přímo závazné pro osoby. Zdroj: Wikipedia |
Které země se budou moci stát součástí nového evropského státu? Jen současné členské země EU, nebo i ostatní evropské země?
Vzhledem k současné situaci je nutnost federalizace nejurgentnější v rámci zemí eurozóny. Nikdy v historii se nestalo, aby unie měla společnou měnu, ale ne politickou rovinu. Nemůžete pokrýt ekonomické rozdíly mezi členskými zeměmi jen skrze provizorní opatření a centrální banku. Buď se spojíme, nebo rozpadneme. Pokud dojde k rozpadu, mnoho Evropanů ze všech členských zemí se propadne do chudoby.
I přesto je však eurozóna jedna z nejdynamičtějších a nejkonkurenceschopnějších ekonomik na světě. Proto doufám, že ostatní členské země EU, které jsou v současnosti mimo eurozónu, se po stabilizaci nové jednotné Evropy budou chtít připojit také.
Jak by se nový evropský stát vypořádal s ekonomickými rozdílnostmi mezi jednotlivými členskými zeměmi?
Největší chybou by bylo, kdybychom se od prvního dne snažili sladit úplně všechno. Neexistuje jedno řešení pro všechny členské země. Například stanovení jednotné minimální mzdy pro všechny země nedává smysl, stejně tak v oblasti zdravotní péče nebo penzí. Všechny tyto oblasti by však postupem času měly být regulovány na celounijní úrovni a měly by být dotovány z centrálního rozpočtu.
Tímto bychom dosáhli, že směrem ke "slabším" regionům by doputovaly ideální finance, které by byly rozdělovány neproporčně. Zamezili bychom tak absurdně velkým přesunům peněz do nefunkčních institucí a místo toho bychom evropské peníze investovali do projektů, které Evropu posílí.
Jak by v nově zformovaném státu fungovala emigrace a imigrace?
Náš think-tank věří v absolutní svobodu pohybu. V rámci unie by tedy neměly být žádné hranice.
Z vašich slov vyplývá, že vytvoření jednotného evropského federálního státu je v podstatě nevyhnutelné...
Nic není nevyhnutelné. Mohli bychom se rozhodnout, že se vrátíme k modelu samostatných států. Viděli bychom, jak se euro hroutí. Mohli bychom pokračovat v tom, že miliony mladých lidí po celém kontinentu jsou bez práce. Mohli bychom se dívat, jak Evropa ztrácí vliv (...). Můžeme se rozhodnout, že Evropa bude pro příští generace jen památníkem starých úspěchů a doufat, že ruiny přilákají dostatek turistů, aby nám zaplatili naše účty... My v PDU si jen myslíme, že tohle všechno není příliš dobrý nápad (smích).
Nemyslíte si, že při procesu vstupování jednotlivých států může docházet k určité formě vydírání, kdy se několik států rozhodne pro vstup, kterým by odřízlo od okolí zemi, jenž chce zůstat samostatná?
V tomto hledisku nemůžete nikoho do něčeho nutit. Každá země se rozhodne podle sebe, zda jí vstup do unie dává smysl. Vytvoření velkého politického svazku uprostřed Evropy by však jistě mělo velké ekonomické a strategické následky pro země, které chtějí zůstat mimo. Unie by však měla k těmto "sousedům" přistupovat s pochopením. Hlavním cílem je totiž vytvořit lepší Evropu a ne načrtnout další pevné hranice.
Je jedním z důvodů vytvoření "evropského superstátu" strach ze světových velmocí, jakou je například Rusko?
Já osobně nevěřím, že Putinovo Rusko je pro Evropu vážným problémem. Moji kolegové z PDU by ale asi nesouhlasili. Krize na Ukrajině nás naučila, že Evropa je v současnosti neschopná formulovat jasnou strategii v zahraniční politice. Nejenom, že se pomalu vytlačujeme ze světových záležitostí, ale jsme také příliš závislí na NATO. Jak jsme tedy dopadli? Naše zahraniční politika je více méně diktována USA, což nechává evropské zájmy v kategorii nevyřčených.
Nemyslím si, že Putin by zaútočil na vůdčí státy NATO, strach ve vaší otázce je tedy špatné slovo. Obávám se ale o schopnost Evropy zformulovat a zkoordinovat jednotnou reakci, stejně jako zaujmout pevná stanoviska v zahraniční politice.
Má váš projekt PDU naději, že se v následujících deseti letech stane pro Evropany každodenní skutečností?
Odpověď na takovou otázku je téměř nemožná. Předpovědi jsou ošemetná věc. Mohu jen říct, že snaha o federalizaci evropy v krátkém časovém horizontu by jistě vedla spíše k negativním reakcím. Ty by dokázali Evropu rozdělit během měsíců. Pokud však půjde vše dobře a Evropané se budou chtít spojit, mohl by proces federalizace Evropy, když nepřijdou nějaké nečekané událost, vyvrcholit během evropských parlamentních voleb v roce 2039.
