Po chybě neumře koťátko, ale pravidla jsou třeba, říká Jazykovědma

  19:14
Jsou čtyři hodiny ráno a v textu se objevuje jedna z posledních poznámek. Korektorka Markéta Gregorová nevstává brzo, naopak ještě nešla spát. Má ráda noční klid. Nejčastěji v textech opravuje uvozovky, čárky a překlepy. „Každý má svůj (ne)oblíbený jazykový jev, kde soustavně chybuje, ale ne a ne si to zapamatovat,“ uklidňuje korektorka, která je na sociálních sítích známá jako Jazykovědma.

Korektorka a Jazykovědma na Twitteru Markéta Gregorová (26. června 2020) | foto: Archiv Markéty Gregorové

„V životě jste jednou dole a jindy zase nahoře. Stejně jako české uvozovky.“ To máte v podpisu u e-mailu. Kolik existuje takových mnemotechnických pomůcek? 
Mnemotechnických pomůcek existuje asi tolik, kolik existuje problematických jevů. Takže hodně. Oblíbené je například dosazování Jágra do věty, ve které se pisatel rozhoduje mezi psaním mě a mně. Kde je Jágrovi, tam je mně; všude jinde je mě. Podle mě je to trochu krkolomná pomůcka, ale díky tomu si člověk pamatuje, že delší Jágr rovná se delší zájmeno. Úsporný uživatel si pak pamatuje standardní poučku, že ve 3. a 6. pádě se píše mně.

A jsou pomůcky pro jazyk důležité? Pomáhají v učení a vedou k tomu, že si dokážeme „zamilovat“ jazyk, nebo jsou spíš jen takové osvěžení?
Pomůcky nejen pomohou, ale některé i pobaví. Člověk je může trousit ve společnosti a oslňovat svým jazykovým umem – jinými slovy, můžete to dát k dobru u piva. Čím víc toho člověk ví, tím víc chce vědět a tím víc ho to baví. Takže ano, věřím, že prostřednictvím různých pomůcek, perliček a hříček si můžeme jazyk zamilovat.

Jak moc se český jazyk změnil? Nejen v posledních letech, ale i v historickém konceptu.
Jazyk jako celek se mění mnohem pomaleji, než si asi myslíme. Nebojme se ani netěšme, během jednoho lidského života se jazyk změní jen zanedbatelně. Základ češtiny, tedy její gramatika, se vyvíjel a ustaloval v řádu stovek let. Pro historický vývoj češtiny bylo klíčové období husitské, kdy proběhly poslední radikální proměny třeba v časování, skloňování, ale i ve výslovnosti.

Tím se rozumí pravopis, nebo mluvený jazyk?
Pravopis je méně stabilní. Poslední reforma pravidel proběhla v roce 1993, přičemž si na ni stále zvykáme a ještě generaci či dvě zvykat budeme. Nejdynamičtěji se rozvíjí oblast lexikální, což je tvorba nových slov, přejímání cizích slov a aktualizace již existujících slov novými významy. Jako ukázku posledního uvedeného zmiňme třeba zavináč, který ze srolovaného sledě povýšil na symbol označující e-mailovou adresu.

Slovo vozíčkář urážlivé? Nesmysl, říká „pohybující se na vozíku“ Krása

Kazí v průběhu let český jazyk slova, která přejímáme ze zahraničí? Poškozuje jej nedbalost psaní na sociálních sítích, stírání rozdílů mezi psanou a mluvenou češtinou, amerikanismy a další podobné vlivy?
Když se něco kazí, ztrácí to svou funkci, případně to přestává splňovat naše estetické požadavky. Protože si tu celkem bez potíží povídáme, čeština očividně o svou komunikační funkci nepřišla. Co se týče estetiky, ta je subjektivní, proměnlivá v čase a ovlivňovaná společností. Jakmile se v češtině objeví něco nového, na co nejsme odjakživa zvyklí, samozřejmě to na nás působí, lidově řečeno, jako pěst na oko. Jenže pokud se s tím začneme setkávat pravidelně, náš (útlo)cit se dříve či později adaptuje a nakonec to přestaneme vnímat jako zločin proti jazyku.

Jak moc je nyní podle vás čeština zaplněna cizími slovy?
Mám pocit, že jsme přehlcení nejen cizími slovy, ale přehlcení vůbec – novými podněty, technologiemi, jevy. Naše společnost se v posledních letech oproti dřívější době vyvíjí nepoměrně překotně. To se nutně odráží v jazyce. S každou novinkou povinně přichází i výraz, který ji označuje, protože nějak tomu říkat musíme. A jelikož většina těchto inovací nevzešla od mluvčích češtiny, spolu s inovací přebíráme i cizí slovo.

V češtině má přechylování funkci a vliv

Během domlouvání našeho rozhovoru jsem vám vždy psala „Dobrý den, paní Gregorová...“. Správně by však mělo být „Vážená paní Gregorová, přeji dobrý den...“. Není někdy český jazyk přehnaně formální? Někdy nechce člověk působit škrobeně, ale zároveň nechce nikoho urazit.
Není náhoda, že jsou zmíněná doporučení Ústavu pro jazyk český označena jako doporučení, nikoliv jako pravidla uplatňovaná za každých okolností. Navrhuji brát v potaz konkrétní situaci a napsat to tak, jak to cítíte. Pokud vám to nejde přes klávesnici, nezoufejte – nikde na světě neumře koťátko jen proto, že jste napsala do e-mailu Dobrý den.

Kancelář ombudsmana vydala manuál, jak bychom měli oslovovat handicapované. Mají takové manuály být? 
Kauzu jsem nesledovala podrobně, takže mi možná něco uniká. Přesto bych raději viděla, kdyby kancelář ombudsmana pomáhala poněkud praktičtějšími způsoby. Mysleme na to, že slova sama o sobě nemají žádný význam. Slova neznamenají, slova pouze označují. Netvrdím, že bychom se měli titulovat kdovíjakými nelichotivými výrazy. Jen se mi zdá, že v rámci snahy o inkluzivní společnost se na jednotlivá slova klade nepřiměřený důraz. 

Čeština potápí genderovou vyváženost. Není na ni stavěná, míní lingvistka

Podobná diskuze se vede i okolo přechylování jmen u žen. Měla by se přechylovat, nebo ne?
To víte, že měla. V češtině má totiž přechylování vliv na funkci. Čeština patří mezi flektivní jazyky. To znamená, že k vyjadřování ve větách používá bohatý systém předpon a přípon. Koncovka -ová signalizuje, že máme co do činění s příjmením, jehož nositelkou je žena. Abychom mohli jakékoliv podstatné jméno, včetně vlastního jména, použít v české větě, musíme znát jeho gramatický rod a následně určit vzor pro skloňování. Na absenci koncovky a nesklonnost náš jazyk doslova není stavěný, tudíž z něj přechylování nemůžeme svévolně vypoklonkovat.

Jste Jazykovědma – alespoň na Twitteru. Proč jste si založila na sociálních sítích účet, ve kterém radíte, jak zacházet s češtinou?
Jazykovědma na Twitteru začala jako experiment, který se neočekávaně zvrhl. Místo deseti či dvaceti sledujících, ve které jsem tajně doufala, se jich připojilo toho času přes dvacet tisíc.

Už na střední škole mě bavilo vytvářet si – původně jen pro vlastní potřebu –studijní materiály, kompilovat různé zdroje informací a uspořádávat vše do logických celků. V tvorbě těchto, řekněme samizdatových skript, jsem pokračovala i na vysoké, kdy jsem, nadneseně řečeno, zefektivnila distribuci a zpracované materiály začala nahrávat na web volně ke stažení.

Po skončení studia mi tato mravenčí tvůrčí činnost chyběla, a tak jsem začala šířit moudra na sociálních sítích. V současnosti jsem ráda, že pomohu vyřešit nejedno celoživotní jazykové dilema typu „Je správně místo k sezení, nebo k sedění“?

A co je správně?
Správně je obojí!

Převládá mýtus, že česky přece umí každý; případně naopak mýtus, že však stejně nikdo neví, jak to má být správně. Nazývám je mýty proto, že i v seriózním tisku a publikacích prestižních nakladatelství se rutinně objevují kvalitativně i kvantitativně závažné chyby.

Na účtu máte různá slova, která se v běžném hovoru používají, ale dáváte jim historický kontext. Například co znamená „od píky“, nebo jak je velký trpaslík. Kolik takových slov je?
Věřte, či ne, ale touto otázkou se ptáte na počátky původu jazyka. O těch není nic jisté, byť existuje řada mnohdy protichůdných teorií. Teorie stranou, uveďme si raději příklad.

Motivace zmiňovaného slova trpaslík je pro dnešního uživatele češtiny neprůhledná, ale nebylo tomu tak vždy. Trpaslík můžeme doslova přeložit jako třípěstník, což sice není legitimní slovo, ale přibližně takto dnešní trpaslík mluvčím starších vývojových fází jazyka kdysi zněl. Jedná se o složeninu výrazů pro tři a pěst, což dohromady dává tvora tři pěsti vysokého.

Podobných slov, která si na výchozí části dnes dokáže rozložit už jen historický lingvista, máme velké množství, ne-li většinu.

Kde ta vysvětlení hledáte?
V etymologických slovnících – to jsou právě takové, co vykládají původ slov – a v odborných knihách či časopisech, které jsou často volně dostupné na internetu. Drobný zádrhel je, že pro nevědeckou veřejnost to není zrovna čtivá literatura. Tím směřuji ke své vizi najít si konečně čas k napsání drobné publikace, kde bych vybrané zajímavosti sdílené na Twitteru chtěla podat v ucelenější, podrobnější, a především uživatelsky přátelštější podobě.

Co nevidím, to neexistuje. To je mýtus Čechů

To jste vždycky chtěla zkoumat češtinu? Co vás k tomu vedlo? Je něco, po čem jste si zamilovala češtinu natolik, že děláte to, co děláte?
Nevím, zda mě ke studiu jazyka motivovalo něco specifického, tedy kromě toho, že jsem rozený knihomol. Již v relativně útlém věku jsem se prokousala čímkoliv ležícím v domácí knihovničce, od Čuka a Geka přes Gulliverovy cesty až po Veksláka, očividně jsem byla příliš eklektická. Jakmile jsem objevila, že „čtení“, čili literární analýza a interpretace, se dá studovat, učinila jsem tak a právě z literatury jsem dokončila doktorát.

Jste korektorka – jak jste vy a váš obor vyhledávaní? Není to v očích veřejnosti „jen drahý špás, to si to po sobě radši dvakrát přečtu a co nevidím já, nevidí ani ostatní“?
Je to ještě trochu jinak – co nevidím, to neexistuje. Vystihla jste to však velmi přesně. Převládá mýtus, že česky přece umí každý; případně naopak mýtus, že stejně nikdo neví, jak to má být správně. Nazývám je mýty proto, že i v seriózním tisku a publikacích prestižních nakladatelství se rutinně objevují kvalitativně i kvantitativně závažné chyby.

To jsou, i já je v textech mám a vidím je až zpětně. Ale proč je bezpodmínečně nutné o češtinu tak pečovat?
Každý jazyk se zakládá na konvenci, tedy na standardu, který jsme přijali hlavně proto, abychom se spolu domluvili. Disponujeme sice velkou mírou tolerance vůči odchylkám od standardu, ale jakmile je odchylek přespříliš, promluva či text přestávají být srozumitelné.

Kromě ryze praktické komunikační funkce si připomeňme také stěžejní význam jazyka jako nositele jedinečné národní identity. V tomto ohledu čeština představuje nedílnou součást našeho kulturního dědictví.

Co nejčastěji opravujete za texty a kde jsou ty nejčastější chyby?
Nejčastěji a nejraději provádím korektury odborných textů. Vyžívám se zejména v humanitních oborech, ale příprava na korekturu technických, medicínských a dalších nehumanitních textů je příhodná příležitost, jak si rozšířit znalosti i v jiných oblastech.

Nejčastější chyby jsou nepochybně typografického rázu: bolístkou jsou nesprávné uvozovky, spojovník místo pomlčky a vůbec anarchická interpunkce. Trvalkou jsou překlepy a přesmyčky, které sice vyprodukují platné slovo, jenže jiné, než pisatel zamýšlel.

Stranou toho má každý autor své individuální zafixované chyby – asi všichni máme nějaký svůj (ne)oblíbený jazykový jev, kde soustavně chybujeme, víme o tom, ale ne a ne si to zapamatovat.

Je čeština podle vás zbytečně složitá a dala by se zjednodušit? Padly i návrhy na sjednocení tvrdého y a měkkého i, například.
Zjednodušení je dobrý nápad – pokud se jej zrovna nepokoušíte aplikovat na přirozený jazyk. Takový zásah může proběhnout relativně hladce u umělých jazyků, ať už vytvořených pro mezilidskou, nebo počítačovou komunikaci. Přirozené jazyky jsou však mnohem komplikovanější struktury, protože se vyvíjely víceméně neřízeně, a tudíž asymetricky. Když z nich nedbale vytáhnete jednu sirku, může se narušit celá konstrukce. Samozřejmě nechceme jazyk za každou cenu uchovávat ustrnulý jako Lenina v mauzoleu, ale změny zvenčí by měly být šetrné a postupovat drobnými krůčky.

Mělo by podle vás z češtiny něco vyloženě zmizet, vypadnout?
Vidíte, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela… Už vím! Navrhuji zlikvidovat háček na d, t a n, protože se špatně píše na klávesnici (smích). To pochopitelně nemyslím vážně, ale pokud má z češtiny něco odejít do výslužby, vymizí to spontánně. Mluvčí daný prostředek jednoduše přestanou používat, takže postupně zanikne. Tento proces ostatně neustále probíhá na pozadí, aniž bychom ho museli nějak regulovat.

Dost se mluví o tom, že je čeština pružným jazykem a velmi lehce reaguje na změny. Vnímáte to stejně?
Ano, také to tak vidím. Vyzdvihla bych, že jsme neobyčejně operativní, produktivní a kreativní v počešťování cizích slov. Ovšemže si pravidelně stěžujeme speciálně na anglicismy, ale to bychom ani nebyli Češi, kdyby tomu bylo jinak. Pozoruhodně rychle si počešťujeme pravopis, protože jsme zvyklí na fonetický jazyk a nehodláme psát jiné písmeno, než slyšíme. Mluvčí angličtiny by náš domestikovaný mejl či lajk nejspíš už ani nepoznal.

Na základě čeho tomu tak je, že je tak pružná oproti jiným jazykům?
Soudím, že máme mentální převahu oproti světovým jazykům, a to právě proto, že čeština není světový jazyk. Historicky jsme navyklí, že si z ostatních jazyků více půjčujeme, než do nich přispíváme. Jsme tedy otevření vůči působení dalších jazyků i vůči jiným změnám.

Čeština je pro absorbování cizích prvků dobře uzpůsobená. Jako flektivní jazyk má flexibilitu přímo ve svém typologickém popisu. Protože pracuje s předponami a příponami, dokáže většinu původně cizojazyčných slov plynule začlenit do vlastního gramatického systému a podřídit je vlastním pravidlům.

Maturity, překlady a jejich umění

Proběhly maturity – učí se děti věci, které jsou zbytečné?
Za mě je výuka češtiny na školách problematická spíš v rozsahu a způsobu podání než v obsahu rámcových vzdělávacích programů. Mám dojem, že jednotlivé jazykové jevy se probírají nesmírně podrobně a postupuje se zběsilým tempem. Žáci jsou tak vystaveni nepřetržitému proudu nové látky, aniž by se dostatečně opakovaly a upevňovaly naprosté základy. Chybí mi jasnější rozlišení toho, co je zásadní informace a co rozšiřující nástavba. Zdá se, že školáci pro samé stromy nevidí les. Příliš by mě nepřekvapilo, kdyby maturant poznal v básni oxymóron, ale napsal ve vyjmenovaném slově i.

Kromě korektorky jste současně také překladatelka. Jak moc je překlad spíš umění, než řemeslo a naopak? Například profesor Hilský se svými překlady Shakespeara je považován za jeho nejlepšího překladatele a skoro umělce. Kde je ta hranice?
Literární překlad je bezesporu umění – ne nadarmo se označuje také termínem umělecký překlad. Hranici mezi uměním a řemeslem považuji přinejmenším za vágní, pokud se vůbec o nějaké hranici dá hovořit. Za umění bych neváhala označit téměř cokoliv, co zkušený profesionál vykonává se získanou přesností, zdánlivou lehkostí a citem pro věc. To je nepochybně případ profesora Hilského.

A jak moc může špatný překlad text zkazit?
Zcela, naprosto a úplně. Nekvalitní umělecký překlad nám „pouze“ zkazí estetický prožitek, ale nějak se s tím vyrovnáme. Nekompetentní překlad prostě sdělovacích textů může být životu nebezpečný – představme si třeba chyby v návodu na použití stroje. Do zvláštního kruhu pekla pak spadají internetové překlady. Při nakupování online se člověk může fascinovaně dočíst, že tričko je vyrobené z materiálu dřevo a běžecké boty z mušlí. Tady zašel strojový překlad příliš daleko.

Když si vezmeme příklad – v seriálu Přátelé se Ross s Rachel v českém překladu „rozcházejí“, kdežto v anglickém originále „měli pauzu“. Jsou nějaké překlady, které znáte z originálu, ale u nás vám to trhá uši, jak jsou špatně přeložené?
Zastřelte mě. Překladům se mimo práci a studium vyhýbám, je-li původním jazykem angličtina a mám-li možnost zmocnit se originálu. Můj poslední hluboký zážitek se ztrátou v překladu byl dabovaný film z viktoriánské Anglie, kde si v jedné scéně džentlmeni nesli ulovenou zvěř a konverzovali o dobré „hře“. Předpokládám, že v anglickém znění bylo slovo game, což je nejen hra, ale i lovná zvěř. A najednou to dává smysl.

Občas si nerozumíme ani mezi sebou. V Praze se mluví jinak než na Moravě, v některých částech Moravy mají také jiná slova a koncovky a Chod jim nerozumí vůbec. Jak vznikala nářečí?
Různá nářečí vznikala podobně, jako vznikaly různé jazyky, jen v menším měřítku. Dříve byl pohyb lidí omezený a geograficky vzdálenější oblasti spolu nebyly v běžném kontaktu. Příčinami byly jednak zdlouhavé cestování a obtížně překonatelné přírodní bariéry, jednak mnohdy neproniknutelné politické a správní hranice. Na jednotlivých historických územích dnešní České republiky se prvky téhož národního jazyka vzhledem k relativní izolaci vyvíjely rozdílnými směry, a navíc nestejným tempem. Dnes čile migrujeme po celé republice i mimo ni, takže se dialekty vzájemně prolínají a rozdíly mezi nimi už nejsou tak extrémní.

Máte jako korektorka a člověk, který „žije“ češtinou, někdy problém s tím, že lidé mají pravopis špatně?
Nebojte se, chyby mě fyzicky ani psychicky nebolí. K jazykovým nešvarům přistupuji proaktivně: když se mi to nelíbí, tak to opravím, a problém je vyřešen. Pochopitelně teď hovořím o pracovních úkolech; v civilu nebdím nad ulicemi jako jazyková hlídka a nekáži spisovnou češtinu.

Z čeho jsem občas smutná, jsou chyby ve veřejném prostoru, sdělovacích prostředcích a publikacích určených k prodeji. To vnímám jako větší negativum, než když někde někdo píše s chybami v diskusi na sociálních sítích.

Jaké je vaše nejoblíbenější slovo?
Každou chvíli jiné. Teď je to rozhodovací paralýza. Jen nevím, jestli rozhodovací, nebo paralýza.

Kolik jsem v textu udělala chyb?
Něco se našlo, ale tím se netrapme. To nechejme korektorovi. A protože i korektor potřebuje korektora, kolik jsem asi udělala chyb já?

Markéta Gregorová (37)

O jazyk se zajímala už odmala, kdy milovala čtení knih a rozhodla se je i studovat. Absolvovala doktorské studium Anglické a americké literatury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Působí v oboru jako nezávislý vědec se zaměřením na skotskou literaturu, a to zejména z pohledu teorie prostoru a místa.

Zaměřuje se na korektury textů, kterým se věnovala už během studia. Při přípravě na zkoušku našla v odborné knize vydané akademickým nakladatelstvím množství faktických a formálních chyb. Seznam errat předložila svému profesorovi s dotazem, co si o tom má myslet. „Co si mám myslet, jsem se sice nedozvěděla, ale následně jsem se stala korektorem pro publikace katedry,“ říká ke svojí cestě literárním světem.

Jako absolventka studia o anglické a americké literatuře se věnuje také překladům. už v rámci studia absolvovala k překladu řadu specializovaných kurzů. Začala překládat se slovníkem v ruce, teď k tomu využívá i nástroje pro počítačem podporovaný překlad. „Znalost jazyka sama o sobě k překládání nestačí. Kvalitní překlad vyžaduje znalost kultury daného jazyka a také přehled o překladatelské teorii. Za dobrý překlad považuji takový, který čtenář vůbec nezaregistruje,“ dodává.

Věnuje se také psaní vlastních textů od těch odbornější až po lehčí beletrii. Ještě na střední škole napsala fejeton na téma „Čím chci být“, kde popisovala svoji touhu stát se anglistou. 

Korektorka a Jazykovědma na Twitteru Markéta Gregorová (26. června 2020)

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Šebo: Rodiče neočkovaných dětí jsou zločinci, černý kašel je pro kojence smrtící

  • Nejčtenější

V Baltimoru obří loď zbořila dálniční most. Selhal motor, kolos byl neovladatelný

26. března 2024  8:17,  aktualizováno  27.3 1:10

Aktualizujeme V Baltimoru na východním pobřeží Spojených států se v pondělí zřítil čtyřproudový silniční most, do...

Střelba, výbuchy a požár. Ozbrojenci zabili na okraji Moskvy přes 62 lidí

22. března 2024  18:41,  aktualizováno  23.3

Přímý přenos Nejméně 62 mrtvých, včetně dětí, a 146 zraněných si vyžádal ozbrojený útok v koncertním centru na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Agrofertu kontrolují kalhotky, zda tam zaměstnankyně nemají řízek, řekl Babiš

20. března 2024  17:05

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš na tiskové konferenci popřel, že by v holdingu Agrofert byli...

K útoku u Moskvy se hlásí Islámský stát, teroristé prchli v bílém renaultu

22. března 2024  22:04,  aktualizováno  23.3 7:01

K zodpovědnosti za útok v Krasnogorsku u Moskvy se na ruské sociální síti Telegram přihlásila...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

„Ukrajinci to nebyli.“ Islámský stát ukázal video z masakru u Moskvy

24. března 2024  14:47,  aktualizováno  17:17

Islámský stát (IS) prostřednictvím zpravodajské agentury Al-Amaq zveřejnil video z pátečního útoku...

Průšvih na Bulovce. Provedli potrat ženě při kontrole, spletli si ji s jinou

28. března 2024  14:12,  aktualizováno  15:13

V pražské Fakultní nemocnici na Bulovce v pondělí došlo k fatálnímu incidentu. Personál provedl...

Pellegrini debatoval s Korčokem. Je to generál, rád by bojoval, řekl o Pavlovi

28. března 2024  15:12

Slovenští prezidentští kandidáti Ivan Korčok a Peter Pellegrini se ve čtvrtek střetli v rozhlasové...

Z dětského domova na ulici. Praktický život vás nenaučí, vzpomínají dospělí

28. března 2024

Premium Vycházet s penězi, umět si uvařit a postarat se o sebe, navazovat zdravé vztahy, zodpovědně...

VIDEO: Australské město vyděsila hromadná rvačka, mladým zakázalo vycházet

28. března 2024  14:52

Australské úřady ve městě Alice Springs vyhlásily na dva týdny noční zákaz vycházení pro mladistvé....

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...