„Nečekali jsme, že pro něj přiletí vládní speciál. Plánovali jsme synovi zaplatit cestu sami. Chtěli jsme ho mít zpátky u nás,“ říká Karin Pekárková v rozhovoru pro iDnes.cz. Se synem Danielem si pravidelně píše. Je však hlavně kvůli klidu svého okolí ráda, že Daniel zůstane po návratu dva týdny v nemocnici.
Karin Pekárková, matka jednoho z Čechů, kteří byli evakuováni z čínského Wu-chanu. (4. února 2020)
Muselo se vám asi hodně ulevit, když se ukázalo, že výsledky testů na koronavirus jsou u vašeho syna negativní.
My jsme s tím tak počítali. Ani jsem si nepřipouštěla, že by to mělo být jinak. To, že byl v té oblasti, ještě nemusí znamenat, že je nemocný. Samozřejmě, že ta oblast je teď nebezpečná, ale Danek tam ani neznal nikoho, kdo by byl nakažený. Takže jsem si to prostě nepřipouštěla. My jsme byli hlavně rádi, že jsou v karanténě v Česku a ne třeba ve Francii.
V letadle letěl s 36 cestujícími, kteří vykazovali příznaky nákazy koronavirem.
Bylo u nich jen podezření. I v Česku už u několika lidí měli podezření a nepotvrdilo se to. V Číně navíc řádí i normální chřipka. Snažím se na to dívat pozitivně. V žádném případě nechci rizika zlehčovat, ale snažím se, abych si je moc nepřipouštěla. Samozřejmě jsme na výsledky testů čekali. Ale nebylo to tak, že bychom si mysleli, že je nemocný a teď najednou slavili, že není.
U jednoho Belgičana, který s nimi letět, se nákaza potvrdila.
To jsem nezaznamenala. Nebyla jsem v úterý na internetu a měla jsem vypnutý telefon. Pořád mi někdo volá. Okolí mi od té doby, co vyšly informace o koronaviru, volá a pláče. Vědí, že syn byl přímo ve Wu-chanu. Ozvala se mi spousta lidí, se kterými jsem dlouho nemluvila.
Váš syn teď stráví ještě skoro dva týdny v karanténě. První testy sice negativní byly, ale jsou případy ze světa, kdy nakaženým vyšly první, druhé testy negativně a až ty další pozitivně. Nemáte obavu, že by se ještě u něj příznaky mohly projevit?
Strach nemám, ale jsem ráda, že zůstali v karanténě Na Bulovce a neposlali je do domácího léčení. Pro všechny je to bezpečnější. Já jako matka jsem se nebála, že by mě mohl nakazit, ale bylo by mi to hloupé vůči ostatním. Přece jen určité riziko nákazy u něj bylo, žil přímo v té oblasti a okolí by mohlo mít strach.
Jste s ním teď v kontaktu?
Pravidelně si píšeme. Jsou na pokoji tři, tak abych je moc nerušila. Je tam spokojený, prý se k němu chovají velice pěkně a i se spolubydlícími je v pohodě.
Co jste si vůbec myslela, když vám syn oznámil, že chce studovat v Číně?
Že si ze mě dělá srandu. Jsem ale taková, že ho ve všem podporuji, třeba když se chtěl učit japonštinu. Když pak měl čínskou přítelkyni a chtěl se učit čínštinu, taky jsme ho v tom podpořili. Čínštinu dělal dva roky, než tam odjel studovat. Nejel na žádný výměnný pobyt. Prostě toužil po studiu v Číně.
Belgičan, který v neděli letěl z Wu-chanu s Čechy, má koronavirus |
Jaké to pak pro vás bylo, když se v médiích začaly objevovat zprávy, že se v Číně a zrovna ve Wu-chanu, šíří koronavirus a lidé na něj umírají?
Pořád se mi tomu nechtělo věřit. Začali jsme zjišťovat, jakou bude mít možnost přijet zpátky a najednou bylo město uzavřené. Každopádně jsem se ho snažila přesvědčit, aby se co nejdříve vrátil domů. Víte, jak to je. Mladí lidé si to tak neuvědomují.
Bude se chtít do Wu-chanu vrátit?
Časem ano, ale neví kdy. Ještě jsme se o tom nebavili. Situace se tam musí uklidnit. Zatím jsme to neplánovali, ale pokud to půjde, bude chtít školu dodělat. Teď hned se tam určitě nevrátí. Škola mu měla původně začít v únoru, teď však nikdo neví, kdy ji znovu otevřou. Učitele tam teď nepustí. Takže jestli se třeba budou učit online? Myslím si ale, že dřív než v květnu se tam nevrátí.
Nepokusíte se mu návrat rozmluvit?
V klidu určitě nebudu, ale je to jeho sen a já ho podpořím.
Jste v kontaktu s rodinami ostatních Čechů, kteří jsou s ním Na Bulovce v karanténě?
Ne. Daniel je předtím neznal. Sledujeme jen paní Pekařovou, kterou nechtěli kvůli chybějícímu vízu pro holčičku pustit z Číny, ale už naštěstí odletěli. Myslím si, že kdyby její příběh neměl takový úspěch na sociálních sítích, zůstali by tam.
Byli jste se synem v kontaktu během cesty z Číny do Česka?
Pořád. Jen na chvíli mu nešla data. Psali jsme zprávy a průběžně jsme věděli, že mají zpoždění a jak je to náročná cesta. On je vděčný za všechno. Vůbec si nestěžoval, že by měl málo jídla. Jeden jeho spolužák z Číny, kterého taky evakuovali, nejedl 34 hodin a v Bangladéši ho zavřeli do nějaké kobky.
Přijedete si pro syna do Prahy, až jej pustí z karantény?
Ještě jsme se s ním neviděli, protože by nás k němu stejně nepustili. Manželova sestra žije v Praze a přinesla mu věci, které jsem mu předtím nachystala. Pak pro něj ale přijdeme. Připravíme mu zatím jeho pokojíček a babička mu určitě uvaří dobré jídlo. Ta už se na něj těší, bude vařit týden dopředu.
Letadlo s Čechy evakuovanými z Číny přistálo v Praze v neděli večer:
