Psal jste jako malý dopis Ježíškovi?
Ano, vždycky začínal „Milý Ježíšku, mám tě rád, celý rok na tebe čekám a přál bych si od tebe něco hezkého“. Potom jsem ho dal do obálky a za okno. Ráno jsem se díval, zda jsem byl tak hodný, že ho andělé odnesli.
A teď jste se k tomu svým způsobem vrátil, protože organizujete psaní nejdelšího dopisu Ježíškovi na vánočních trzích v Brně. Proč je podle vás důležité, aby děti věřily v Ježíška?
Protože Vánoce bez Ježíška jsou prázdné. Ztrácejí autentičnost, vytrácí se důvod obdarování – příchod Ježíška na svět byl a je vnímán jako obdarování lidstva. Kdo nevěří v Ježíška, nemůže zažít onen úžas pastýřů, kdy se všem bez rozdílu – ať už obdarovaným či darujícím – rozzáří oči a planou jim srdce.
Spolek, který jste spoluzakládal, se snaží obnovit tradiční české Vánoce. Proč je to podle vás zapotřebí?
Když se držíme tradic, jsme nějakým způsobem ukotveni, máme lepší vztah k lidem v našem okolí, ke své zemi. Máme sice možnost neslavit Vánoce, narozeniny, ale přicházíme tím o možnost radovat se s ostatními. Proto jsou tyto tradice a svátky důležité.
Jak by podle vás měly tradiční české Vánoce vypadat?
Jedna věc zůstává zásadní, a to, že dárky nosí Ježíšek. Od toho jsme ale upustili. Pod tlakem bývalého režimu, v dobách, kdy nebylo jednoduché se k Ježíškovi hlásit, jsme ho ukryli před světem do našich srdcí a domovů. Dneska už ho ve veřejném prostoru nenajdete. V minulosti to byl způsob, jak ho ochránit, ale to už není potřeba, a my tak zbytečně dáváme prostor cizorodým symbolům. A protože jsme Ježíška zbavili podoby, odtrhli jsme ho od betlémského dítěte položeného do jeslí, začali jsme říkat, že nevíme, jak vypadá, a dneska je to jeho slabina. Ve veřejném prostoru nám Ježíška nahrazuje marketing globálních firem se Santa Clausem.
Děpold Czernin
|
Proto jste se rozhodl dát Ježíškovi tvář?
To byl jeden z důvodů, upozornit na to, že Ježíšek tvář má, protože do 50. let minulého století bylo zcela jasné, že je to malý chlapeček z Betléma, v koledách se o tom dokonce zpívá. Bylo jasné, že bydlí v nebi, že mu pomáhají andělé, že andělé zdobí vánoční strom. Také má u nás Ježíšek světově nejslavnější vyobrazení Ježíše ve věku dítěte – sošku Pražského Jezulátka, za kterou přijíždí velká část všech návštěvníků naší země. Ježíšek tedy tvář vždy měl, jen jsme ji načas ukryli a pozapomněli.
Kolika lidem tedy ještě naděluje dárky Ježíšek?
V tomto týdnu vyšel průzkum agentury Sanep, podle kterého 65,2 procenta lidí čeká dárky od Ježíška. Naopak na Santa Clause čeká jen 0,3 procenta lidí, stejně jako na dědu Mráze. Nebojujeme s nimi, to nemá Ježíšek zapotřebí a boj k Vánocům nepatří. Ať si chodí tam, kde na ně čekají. Neexistuje však důvod k jejich dominanci v našem veřejném prostoru. Děti, které ovlivňují reklamy, tvrdí, že Ježíšek bydlí na severním pólu nebo na Božím daru a přijíždí na saních se soby. My ale víme, jak Ježíšek vypadá a jaká je s ním spjatá tradice. Adventní čekání a Vánoce s Ježíškem jsou krásné i na ulici.
Podle průzkumu, který zmiňujete, ale Santa Claus není pro Ježíška zrovna velkým konkurentem...
Není to konkurent, ten problém tkví v tom, že jsme se odtrhli od tradice, od toho, že Ježíšek v jesličkách je tím, který naděluje dárky. Veřejnost navíc nevnímá, že v Česku máme slavné vyobrazení Ježíška. Jestli chceme vrátit naše tradiční Vánoce, měli bychom to udělat i v symbolech, proto jsme se nejslavnější soškou inspirovali a znázornili jsme Ježíška s výrazným srdcem, z kterého vysílá poselství: mějte se rádi a svou lásku si vzájemně projevujte.
Kde všude se Ježíška snažíte propagovat?
Například na vánočních trzích – jejich pořadatelům jsme napsali, co by mělo na vánočních trzích podle tradice být, jako příklad mohu uvést právě psaní dopisu Ježíškovi. Pořádáme setkání Mikulášů, abychom poukázali na to, že o této tradici nikdo moc neví. Připomínáme adventní písně. Co se týče betlémů, můžeme v nich i v adventním čase vidět Ježíška, přitom by měl správně přijít až 24. prosince. Takže i na to upozorňujeme. Stavbu betlému na ulici lze oživit, slavnostně v průběhu adventu i přinášet jednotlivé postavy, představit jejich příběh, místo.
Co by kromě Ježíška mělo být součástí tradičních Vánoc?
Je to dlouhé a krásné období, kterému předchází advent. Ten je letos nejkratší, protože čtvrtá neděle už je Štědrý den. My jsme zemí, která má nejvíc adventních i vánočních písní. Ty adventní jsme k naší škodě skoro zapomněli, a přitom jsou plné radostného očekávání. Neoddělujeme advent od Vánoc a tím prožíváme Vánoce dopředu a potom je předčasně ukončujeme. Vánoce trvají okolo čtrnácti dní, končí první neděli po příchodu tří králů, ne po druhém svátku vánočním.
Myslíte, že lidé v ateistické České republice vnímají ještě křesťanský rozměr Vánoc?
Často asi ne, myslím, že občas mají velmi pokřivený pohled na křesťanství jako takové, zvlášť v poslední době, kdy máme mnoho obhájců křesťanské tradice a kultury, ale jejich obhajoba se projevuje trochu nekřesťansky.
Jak byste popsal, co znamená advent?
Advent je očekávání. Když nebudeme vnímat křesťanský rozměr, můžeme říkat, že to je očekávání Vánoc a dárků. Nicméně to bylo spíš očekávání velké oslavy toho, že Bůh miluje svět natolik, že vyšle svého syna, aby na sebe také vzal podobu člověka a přiblížil se nám.
Jak u vás doma vypadá Štědrý den?
Mám pět dětí. Zdobíme stromeček spolu s anděly, ale zapojit se mohou jen naše starší děti, které je nevyplaší, pro mladší děti je stromeček překvapením a uvidí ho až po štědrovečerní večeři. Večeři začínáme medovým žehnáním, kdy si s manželkou vzájemně namočíme palec do medu a uděláme jeden druhému křížek na čelo se slovy „aby si byl sladký a zdravý jako med po celý rok“. Manželka pak udělá křížek i dětem. Dodržujeme jedno prostřené místo pro neočekávaného návštěvníka. Po večeři rodina čeká za dveřmi, dokud neuslyší zvoneček. Poté se nejdřív pomodlíme u betlému, zazpíváme koledu a jdeme ke stromečku. Nejmladší dítě rozdává dárky. Potom jdeme na půlnoční.
Líbí se vám české vánoční pohádky?
Loni jsme dokonce udělili Řád Ježíška tvůrcům Anděla Páně 2. To je podle mě krásná vánoční pohádka, která akcentuje naše zvyky. Takže ano. Zdá se mi ale, že nové pohádky za těmi starými trochu pokulhávají.
Sám doma u vás asi na Štědrý den neběží...
Také jsme ten film někdy viděli, je to hezká komedie, která ale s naší tradicí nemá mnoho společného.
Myslíte, že se vaše snaha o to zachovat tradiční české Vánoce daří?
Myslím, že se daří mnoho věcí, že už i firmy pochopily, že pokud oblečou prodavače do červené čepice, neznamená to, že si u nich lidé automaticky koupí dárky rádi. Ježíška ale neumí použít, neumí ho ztvárnit. Je to pro ně abstraktní pojem. Na tradice je sice kladen důraz, ale lidé je často neznají. Jsme o kousek dál, ale máme před sebou ještě dlouhou cestu.
