„Když ti lidé dostali nabídku od podnikatele Potora, že jim tady prodá bytovky, přišli se k nám poradit, co mají dělat. Starosta jim říkal, nedělejte to. Jakmile převezmete vlastnictví toho objektu, okamžitě za něj získáváte odpovědnost. Vy na to ale nemáte peníze a prostředky, abyste se o dům starali,“ sdělila.
Romský podnikatel Tibor Potor, který od mladoboleslavské radnice koupil ve městě čtyři činžovní domy, zajistil pro jejich nájemníky náhradní byty právě v Brodcích.
Kolaudační komise však na bytech našla několik nedodělků, které Potor dostal za úkol odstranit. To už ale neudělal. „Romové se však do bytů nastěhovali i bez kolaudace. Než k ní vůbec mohlo dojít, už to tak zdevastovali, že teď už o nějaké kolaudaci nemůže být řeč,“ říká místostarostka.
Před stejným problémem stojí také ti Romové, kteří souhlasili s výměnou mladoboleslavských bytů za bydlení ve staré ubytovně v Chotětově. Zchátralá budova totiž také není zkolaudovaná. Podle kupní smlouvy, kterou má redakce MF DNES k dispozici, dostali Romové za uvolnění městských bytů peníze, za které vzápětí prostřednictvím Potora ubytovnu koupili.
Starosta Mladé Boleslavi Jaroslav Polívka podle svého včerejšího vyjádření nevěděl, že podnikatel Potor nezajistil kolaudaci. „To si bude muset pan Potor vyřešit. My ale musíme pomáhat lidem, kteří si mi sem dennodenně chodí stěžovat na nepředstavitelné soužití nejen s Romy, ale i s neromskými problémovými obyvateli. Můj názor je ten, že je možné Romy integrovat, ale jen po jednotlivých rodinách. Ovlivnit geny nelze a jakákoli převýchova je nepředstavitelná práce,“ říká starosta.
|
Město se Romů zbavilo, jejich problémy ale trvají |
|
Pokud vystěhovaní Romové nezískají trvalý pobyt mimo Mladou Boleslav ani v samotné městě, budou se dostávat do stále větších problémů. Potvrzují to i zkušenosti odborníků, kteří jsou s nimi v kontaktu. Mladoboleslavský romský poradce Radek Horvát se obává, že se Romové dostanou do velkých existenčních potíží. Pokud totiž nebudou moct prokázat adresu trvalého bydliště, mohou přijít o sociální dávky. „Bojím se, že takhle ještě navíc kvůli chybějící oficiální adrese jim úřady odeberou děti,“ říká Horvát. Psycholožka zvláštní školy Eva Horáková, do které některé romské děti chodily potvrzuje, že od té doby, co se děti odstěhovaly, přestaly téměř do školy chodit. „Dřív byly alespoň trochu pod kontrolou. Naše paní ředitelka občas potkala dítko, které si zaručeně druhý den přineslo od rodičů omluvenku. Teď už jsou daleko a my na ně v podstatě nevidíme,“ stěžuje si Horáková. Také ona nelibě nese, že Romové dělají ve městě nepořádek, ale důsledky vystěhování odhaduje jako katastrofální. „Mnohem větší zlo nastane, až ty děti, které k nám chodily, vyrostou. Zřejmě je čeká ústavní péče, tím se zpřetrhají rodinné vazby, což byla jedna z mála pojistek, které u Romů fungovaly. Pro Romy bylo odebrání dětí vždycky něco hrozného, co si neuměli představit. Ale pro tu další generaci, která nám tady vyroste, už to bude normální.“ Podnikatel Potor si žádné pochybnosti nepřipouští. „Koupili si ty baráky, tak ať si taky něco udělají sami. Všechno to dostali zadarmo a víte, jak to hned zničili? Myslíte si, že jim tam člověk bude pořád něco dělat?“, říká a dodává: „Tak my jim to zkolaudujem, to se nebojte.“ Podnikatel tvrdí, že za odkoupení městských domů, za koupi náhradního bydlení, rekonstrukce, zaplacení dluhů za vodu, plyn a elektřinu zaplatil osmadvacet milionů korun. Jednou z vystěhovaných žen, která by se chtěla vrátit do Mladé Boleslavi je Ilona Martinézová. „Raději bych bydlela v Mladé Boleslavi. Jak se naskytne příležitost, vrátíme se,“ přeje si Martinézová, která má strach z velké vody. Její domek totiž stojí na kraji zátopové pojizerské oblasti. „Nic proti Tibotovi nemám, ale také bych se raději vrátila do Boleslavi,“ přidává se matka Martinézové, která tvrdí, že nájemné městu pravidelně platila a nedlužila. (dub, jfi) |
