Do Čech se relikviář dostal jako majetek šlechtického rodu Beaufortů, kteří ho koupili od církve. "Tak bohatě zdobenou zlatnickou památku neznám," sdělil restaurátor Andrej Šumbera. Relikviář zdobí ve štítových stranách sošky Krista a Maura, po bočních stranách je dvanáct sošek apoštolů. Na výstavě jsou ukázky restaurátorské práce i nástrojů, z nichž některé si museli restaurátoři vyrobit, aby mohli pracovat starými, již zapomenutými technikami.
"Po výstavě se jednotlivé části relikviáře vrátí do dílen a po sestavení poputuje památka zpět do Bečova, kde bude součástí stálé expozice," řekla historička umění Alena Černá z Památkového ústavu v Plzni.
Relikviář, původem z Francie, je dlouhý 138,5 centimetrů a široký 42 centimetrů, na výšku měří 64,5 centimetrů. Dřevěné jádro schránky zdobí figurální plastiky ze zlaceného stříbra, emailové destičky a šperkové kameny. Zhruba 500 dílů výzdoby se skládá z více než 3000 jednotlivých částí.
Při opravě památky využívali restaurátoři konzultací se zahraničními odborníky. Nejnáročnějším restaurátorským úkolem bylo zpevnění sošek a reliéfů a vytvoření jejich chybějících a poškozených částí. Památka byla podle Černé dosti poškozená, po čtyřiceti letech, kdy ležela v zemi, byla v "chatrném stavu".
Hon na středověký relikviář
Okolnosti, za nichž byla znovuobjevena unikátní památka, relikviář svatého Maura, připomínají legendy o zakopaných pokladech. Památku vykopali kriminalisté před pat nácti lety v zásypu podlahy hradní kaple zámku v Bečově nad Teplou u Karlových Varů. Kriminalisté však nevěděli přesně, po čem pátrají. Chtěli vlastně zjistit, po čem pátrá Američan, který chtěl povolení od státu k vývozu blíže nespecifikované památky a nabízel za ni dvě stě padesát tisíc dolarů.
Kriminalisté zprvu nevěděli ani to, kde mají pátrat. Postupně vylučovací metodou vytipovali čtrnáct šlechtických rodů a čtyři okresy: Tachov, Cheb, Sokolov a Karlovy Vary. V listopadu roku 1985 šli najisto do Bečova na základě studia historických pramenů. "
Začali kopat v areálu hradu, který měl skoro dva a půl hektaru. Infračervený detektor tehdy neměli, a tak jejich technika reagovala na každý hřebík, každou rouru v zemi. Nakonec prohledávali kapli a hledali podle plánů vstup do krypty," vzpomíná kastelán Karel Macek na chvíle, které s nimi prožil. Když vyňali prkno z podlahy, uviděli stříšku relikviáře. Ten ležel v zemi čtyřicet let ve skleněné schráně se stovkou lahví koňaku a vína. Nejasné i po letech zůstává, kdy a proč ho bečovská šlechta zakopala.
"O tom, že se to dělo ve spěchu, není pochyb. Relikviář nebyl ukryt ve speciálně pro něj vyrobené kovové schráně. Ta se našla na půdě barokního zámku, ale až do doby objevu relikviáře se mělo za to, že je to zvláštní domeček pro panenky," upřesnil kastelán. Macek pak relikviář zapsal do přírůstkové knihy jako vícenález mezi zbytky kamenných chrličů a staré dýmkové troubele. Krátce nato se nechal slyšet historik umění Emanuel Poche, že relikviář dvacet let bezvýsledně hledal a že se jedná vedle svatováclavské koruny o největší památku středověkého zlatnictví.
Rozebraný relikviář a dokumentace jeho opravy budou v sálech Starých zemských desek Starého královského paláce vystaveny do 7. ledna příštího roku.
 Unikátní románský relikviář je vystavený na Pražském hradě. (14. listopadu 2000) |
 Figurální plastiky ze zlaceného stříbra, které jsou součástí unikátního románského relikviáře vystaveného na Pražském hradě. (14. listopad 2000) |
