Dvě minuty po půlnoci, což je přesně doba, kdy zemětřesení minulý rok udeřilo, lidé, shromáždění s černými prapory a svíčkami na náměstích v Golcuku, Adapazari a Izmitu, uctili památku obětí minutou ticha. To jsou města, která byla zemětřesením nejvíce postižená.
"Všichni máme pocit, jakoby se to stalo včera, " řekl Metin Sagdic, který při zemětřesení ztratil na 30 svých příbuzných, přičemž některá těla se nikdy nenašla. "Ačkoli jsem prošel intenzívní psychologickou léčbou, nemůžu se zbavit neustálého strachu, že v noci přijde další zemětřesení, " sdělil jiný svědek loňské tragédie, který ji přežil.
Turecký liberální tisk přinesl ve čtvrtek pochmurnou bilanci loňského zemětřesení. Připomněl, že pro postižené se udělalo jen málo a pro případ, že by živel udeřil znovu, už téměř vůbec nic. "Ačkoli od zemětřesení uplynul už rok, nebydlí dosud žádná rodina v pořádném domě," napsal deník Radikal.
Roger Musson, specialista na otázky zemětřesení, upozorňuje, že existuje 60 procentní šance, že se zemětřesení podobného rozsahu objeví i v následujících 30 letech. Loňské zemětřesení mělo sílu 7,2 Richterovy stupnice.
"Co bude vláda dnes vysvětlovat? Že počet mrtvých a raněných dosud není jasný? Že 42 tisíc lidí prožilo zimu ve stanech nebo v prefabrikovaných domcích o čtyřikrát pěti metrech, protože pořádné byty se ještě nezačaly stavět?" zdůrazňuje list.
Podle některých odhadů nevládních organizací v regionu zahynulo při zemětřesení až 40 tisíc lidí. Ze 600 tisíc lidí připravených zemětřesením o přístřeší jich žije 147 tisíc v prefabrikovaných domcích a 30 tisíc ve stanových městečkách, uvádějí místní úřady.
Ismail Baris, starosta Golcuku, uvedl, že počet obětí byl mnohem vyšší, protože tzv. kovbojští stavitelé postavili špatné a chatrné domy. "Stále diskutujeme o tom, kolik bychom měli postavit domů a jak by měly být konstruovány. Zatím jsme ale žádný nepostavili, " přiznal.
Právě laxní a pomalý přístup mnoha zodpovědných úřadů je předmětem ostré kritiky tureckých médií a veřejnosti. Zemětřesení pouze ukázalo, jak ústřední správa a justice v Turecku nejsou schopny v takové zátěži obstát, píše deník Yeni Binyil. Ačkoli po zemětřesení bylo podáno na 12 tisíc žalob, týkajících se většinou nedodržování bezpečnostních norem při stavbách, justice jich uznala pouhých tisíc; dokumenty se však nakonec ztratily a vyšetřování případů tedy nemůže pokračovat.
Žádný správní úředník z těch, kteří vydávají stavební povolení, nebyl pohnán k odpovědnosti.
Jediný pozitivní moment, který zemětřesení vyvolalo, je oteplení vztahů Turecka s Řeckem, které po zemětřesení přispěchalo Turecku na pomoc. Turecko na oplátku pomohlo Řecku při zářijovém zemětřesení v Aténách. V listopadu naopak nabídli Řekové pomoc Turecku při jejich dalším menším zemětřesení. Političtí pozorovatelé však nazývají tyto vztahy, nad kterými stále visí mrak nevyřešeného Kypru, seismickou diplomacií.
Zemětřesení rovněž přitáhlo sympatie Evropanů, což vytvořilo příznivé podmínky na loňském summitu Evropské unie v Helsinkách, kde bylo 10.prosince Turecko oficiálně přijato za kandidáta.
